Žofie Dorotea z Celle: Porovnání verzí

[[Soubor:SophieSophiaDorothea Dorotheaof Prinzessin von AhldenCelle1.jpg|thumb|Žofie Dorotea z Celle se svými dětmi]]

'''Žofie DorotaDorotea z Celle''', [[němčina|německy]] ''Prinzessin Sophie Dorothea von Braunschweig-Lüneburg-Celle'' ([[15. září]] [[1666]], [[Celle]] – [[13. listopad]]u [[1726]], [[Ahlden]]) byla rodem brunšvicko-lüneburská princezna a sňatkem [[Hannoversko|hannoverská kurfiřtka.]] a nekorunovaná královna [[Království Velké Británie|Velké Británie]].

Žofie DorotaDorotea była jediným dítětem brunšvicko-lüneburského vévody ''Jiřího Viléma'' a jeho nerovnorodé manželky [[Hugenoti|hugenotky]] ''Eleonory d'Olbreuse''.

Její otec Jiří Vilém společně se svým mladším bratrem [[Arnošt August Brunšvicko-Lüneburský|Arnoštem Augustem]] vládli společně nad vévodstvím Lüneburg (později nazývaným vévodství[[kurfiřtství hannoverské]]), Arnošt August sídlil v [[Hannover]]u, Jiří Vilém v Celle. Po jeho třicítce začaly zemské stavy naléhat na to, aby se oženil a dal zemi dědice, vybraly mu dokonce nevěstu - nejmladší dceru [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]] [[Žofie Hannoverská|Žofii]]. Jiří Vilém odjel na námluvy, ale v poslední chvíli svatební smlouvu uzavřel místo něj jeho bratr Arnošt August, který se s Žofií v roce [[1658]] oženil. Jiří Vilém se zavázal k tomu, že se neožení a že potomci jeho bratra budou po něm dědit.

O několik let později se téměř již čtyřicetiletý Jiří Vilém zamiloval do Eleonory d´Olbreuse, hugenotky vyhnané z Francie, porušil slib daný bratrovi a uzavřel s ní [[morganatický sňatek]] s tím, že jeho dědici nebudou jeho děti, ale děti jeho bratra. Když se však narodila 15. září 1666 Žofie DorotaDorotea, začala její matka zápas o plné uznání sebe a potažmo své dcery, jenž byl po deseti letech korunován úspěchem: podruhé předstoupila před oltář a stala se tak vévodkyní a její dcera brunšvicko-lüneburskou princeznou.

Po svém uznání za legitimní dceru svého otce se stala Žofie DorotaDorotea co do urozenosti rovnou princeznám z jiných panovnických rodů, byla i po finanční stránce velmi zajímavou partií. Ucházeli se o ni princ ''August Fridrich z Wolfenbüttelu'', [[bavorské vévodství|bavorský vévoda]] [[Max Emanuel]] i švédský král. Příslib její ruky však získal její bratranec, nejstarší syn mladšího bratra otcova, [[Jiří I.|Jiří Ludvík]].

Sňatek se přes odpor Žofie DorotaDorotea uskutečnil [[21. listopad]]u roku [[1679]] v [[Celle]]. Z manželství vzešly dvě děti:

* [[Žofie Dorotea Hannoverská|'''Žofie DorotaDorotea''']] (16. března [[1687]], zámek Herrenhausen, Hannover – [[28. srpen|28. srpna]] [[1757]], zámek Monbijou, [[Berlín]]), provdána za [[Seznam pruských panovníků|pruského krále]] [[Fridrich Vilém I.|Fridricha Viléma I.]]

Manželství, uzavřené jako dynastický svazek s cílem spojit majetky a panství rozdělené v předchozí generaci, nebylo šťastné. Manželé se - vyjma krátké počáteční doby - nesnášeli a tchyně (sama vnučka [[Anglie|anglického krále]] [[Jakub I. Stuart|Jakuba I. Stuarta]]) se chovala k Žofii odmítavě a pohrdala jí pro nízký původ její matky; (vyjadřovala se o ní jako o [[bastard]]ovi a nazývala ji ''myším hovínkem v pepři (Mausdreck im Pepper)'' či ''hořkou pilulkou, pozlacenou 100 000 tolary''). Prostředí Žofiina domova na malém dvoře v Celle bylo diametrálně odlišné od hannoverského dvora, na jedné straně plného intrik a neřesti, na druhé straně však svázaného tuhou dvorskou [[etiketa|etiketou]] – nedodržování etikety bylo Žofii často vytýkáno. Manželé měli mezi sebou časté a ostré vády a půtky. Vztahy mezi nimi zcela ochladly po narození jejich dvou dětí; Jiří se záhy vrátil ke své dlouholeté milence ''Melusine von der Schulenburg'', dvorní dámě své matky [[Žofie Hannoverská|Žofie Hannoverské]] (s níž udržoval ještě před svatbou vztah, jehož ukončení si dala Žofie DorotaDorotea jako podmínku svolení ke sňatku s ním; měl s ní nejméně tři nemanželské děti a později ji jmenoval vévodkyní [[Munster]] a [[Kendal]] v [[Irsko|Irsku]]); brzy začal svou ženu natolik zanedbávat a chovat se k ní tak přezíravě, až ho rodiče prosili o zachování diskrétnosti v kontaktech s milenkou - obávali se, že manželství jejich syna bude zrušeno a budou muset vrátit věno Žofie DorotyDorotey. Jiří na tyto prosby reagoval kladně a od té chvíle podváděl svou ženu méně okatě.

V této situaci jim Žofie DorotaDorotea jako na zavolanou sama dala do ruky zbraň. Začala si románek, a to se švédským hrabětem ''Philipem Christophem von Köningsmarck''. (Jeho průběh je doložen dochovanou obsáhlou korespondencí milenců.) Co se tolerovalo muži, nemohlo projít ženě: odhalení jejich vztahu vyvolalo na hannoverském dvoře skandál a hněv Jiřího. Königsmarck za nevyjasněných okolností zahynul (podle všech indicií – důkazy neexistují, byly zničeny – byl Königsmarck v červenci roku [[1694]] zavražděn a jeho tělo vhozeno do řeky; na jeho vraždě participovali čtyři Jiřího dvořané;. jedenJeden z nich za to měl dostat 150 000 [[tolar]]ů, tehdy roční plat vysoce postaveného ministra).

[[28. prosinec|28. prosince]] téhož roku dosáhl Jiří rozvodu s Žofií DorotouDoroteou, nikdy se však již neoženil (Anglií však kolovaly "zaručené" zprávy o tajném sňatku krále a jeho milenky Melusiny von Schulenburg).

Žofie DorotaDorotea byla internována na zámku v [[Ahlden]] nedaleko jejího rodného Celle. Nesměla se stýkat ani se svými dětmi, ani s otcem, navštěvovat ji mohla pouze její matka; měla zakázáno se znovu provdat. Měla stanovené pevné částky na zajištění jejího živobytí (o její zabezpečení se dělili rovnými dílem její otec a strýc/tchán) a mohla si držet malý dvůr. Byly jí povoleny pouze krátké výjezdy ze zámku, avšak se zvláštním dozorem. Toto vězení již nikdy neopustila, zůstala zde více než 30 let až do své smrti. Zemřela na rakovinu hrtanu [[13. listopad]]u [[1726]].