Dělení Polska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Druhé dělení Polska a Litvy: magnate (místo oligarchů) |
→Třetí dělení Polska: interwiki |
||
Řádek 31:
Po druhém dělení Polska odcházelo do zahraničí velké množství emigrantů. Mezi těmi, kteří v Polsku zůstali, vznikaly různé ilegální spiklenecké pronárodní organizace různých směrů.
24. března 1794 vyhlásil na krakovském náměstí [[Kościuszkovo povstání|povstání]] pod heslem „''Volnost, územní celistvost, samostatnost''“ [[Tadeusz Kościuszko]]. Povstání zažívalo v počátku velké úspěchy. Povstalci jednali o podpoře v [[První Francouzská republika|revoluční Francii]], ovšem naděje vkládaná ve francouzská revoluční vojska se rozplynula. Povstalci tak museli bojovat proti pruským a ruským vojskům na několika frontách sami. Když se ruský vojevůdce Suvorov zmocnil varšavského předměstí [[Praga (Varšava)|Pragy]], zahájil s ním král jednání o kapitulaci.
Mezitím už probíhala jednání o třetím dělení Polska. Ta skončila roku 1795. Rakousko dostalo území mezi Bugem, Vislou a Pilicí spolu s Krakovem, Rusko zbytky Livonska, Polesí, Litvy, Volyňska a Žmudě, tedy zhruba země po Bug a Němen. Zbytek Polska s Varšavou připadl Prusku. [[Stanislav II. August Poniatowski]] podepsal formálně 25. listopadu abdikaci a souhlas se zánikem polského státu.
| |||