Předčasné [[volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998]] přinesly v polovině června toho roku následující výsledky: ČSSD 32,3 (předseda [[Miloš Zeman]]) 32,3 % a 74 mandátů ve dvousetčlenné sněmovně, ODS (předseda [[Václav Klaus]]) 27,7 % a 63 mandátů, KSČM (předseda [[Miroslav Grebeníček]]) 11 % a 24 křesel, KDU-ČSL (předseda [[Josef Lux]]) 9 % a 20 mandátů, Unie svobody (předseda [[Jan Ruml]]) 8,6 % a 19 mandátů. Utvoření centristické koalice vítězné sociální demokracie se dvěma menšími pravostředovými stranami (teoreticky většina 113 křesel z 200) bránila nepřijatelnost osoby sociálnědemokratického lídra Miloše Zemana v očích obou potenciálních partnerů, pravicovou koalici (teoreticky 102 křesel z 200) zase zhatily vážné rozpory mezi pravicovými stranami, zejména nepřijatelnost občanskodemokratického lídra Václava Klause pro dvě menší pravicové strany. K jistému překvapení českých i zahraničních pozorovatelů se pak na počátku července 1998 dohodli na spolupráci ČSSD a ODS, ačkoli se před volbami prezentovali jako ostří rivalové a jejich užší spolupráce se zdála vyloučená. Ambiciózní a nesmiřitelný postup menších stran je však přiměl ke společnému postupu a kompromisní dohodě.
Vzhledem k povolebnímu rozložení sil zvolili její signatáři nestandardní, nicméně funkční řešení, jak nastalou situaci vyřešit a zabránit jejímu opakování do budoucna. Smlouva v preambuli deklaruje vůli smluvních stran vytvořit v České republice „''stabilní politické prostředí''“ a dát vztahu mezi nimi pevný procedurální rámec. Strany se v rámci opoziční smlouvy zavázaly
