Sýkora koňadra: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Verze 12060730 uživatele 94.113.105.169 (diskuse) zrušena |
||
Řádek 1:
{{Taxobox
'''Sýkora koňadra''' (''Parus major'') je malý druh pěvce z čeledi [[Sýkorovití|sýkorovitých]]. Jedná o největší a nejrozšířenější ze všech evropských druhů [[sýkora|sýkor]]. Původně dávala přednost listnatým lesům, ale dnes žije také v parcích a zahradách a velmi dobře se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté břicho s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. V létě se živí [[hmyz]]em, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nachází na krmítkách (nejlépe [[slunečnice]]) a je ochotna si pro ně přiletět až na lidskou ruku. {{Taxobox▼
| barva = pink
| jméno = Sýkora koňadra
Řádek 16:
| druh popsal = [[Carl Linné|L.]], [[1758]]
}}
▲'''Sýkora koňadra''' (''Parus major'') je malý druh pěvce z čeledi [[Sýkorovití|sýkorovitých]]. Jedná o největší a nejrozšířenější ze všech evropských druhů [[sýkora|sýkor]]. Původně dávala přednost listnatým lesům, ale dnes žije také v parcích a zahradách a velmi dobře se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté břicho s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. V létě se živí [[hmyz]]em, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nachází na krmítkách (nejlépe [[slunečnice]]) a je ochotna si pro ně přiletět až na lidskou ruku.
== Taxonomie ==
Tvoří zřejmě [[superspecies]] se [[Sýkora středoasijská|sýkorou středoasijskou]] (''Parus bokharensis''), [[Sýkora zelenohřbetá|sýkorou zelenohřbetou]] (''P. monticolus'') a [[Sýkora zelenohřbetá|sýkorou indickou]] (''P. nuchalis''). Zeměpisná proměnlivost je složitá, zčásti klinální. Celkem 34 poddruhů se obvykle rozlišuje do tří skupin: „''major''“ s 12 poddruhy žijícími na západě Palearktidy, „''cinereus''“ se 13 poddruhy obývajícími jihovýchodní Asii a „''minor''“ s 9 poddruhy ve východní Palearktidě. V Evropě se vyskytuje celkem 7 poddruhů z 1. skupiny:<ref name="stastnyhudec">{{citace monografie|příjmení=Hudec|jméno=K. a kol.|titul=Fauna ČR. Ptáci 3|rok=2005|vydavatel=Academia|místo=Praha|isbn=80-200-1113-7}}</ref>
Řádek 48 ⟶ 50:
== Hnízdění ==
[[Soubor:Great Tit Nest 24-04-11 (5650275919).jpg|left|thumb|Hnízdo v budce s vejci]]
Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a [[Monogamie|monogamně]], vzácně byla zjištěna i [[bigamie]]. Páry se vytvářejí většinou nově po rozpadu zimních hejn. Velikost teritoria je variabilní a v závislosti na prostředí se pohybuje mezi 0,4-3,0 ha.<ref name="stastnyhudec"
Přirozené hnízdění je v dutinách stromů, je však velmi přizpůsobivá a tak vedle běžně obsazovaných hnízdních budek může zahnízdit i na řadě jiných míst (v hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a veverek, ale i v zemních děrách). Hnízdo staví samotná samice z mechu smíšeného s trávou, kořínky a lišejníky, kotlinku vystýlá trávou, rostlinným chmýřím, srstí a někdy i peřím. Stavba trvá obvykle 2-6 dnů, ale v případě prvního hnízdění může trvat i mnohem déle (až 20 dnů). Běžně hnízdí 2x ročně od dubna do července. Velikost snůšky závisí zejména na množství potravy, ale i na době hnízdění, stáří samice a dalších faktorech; obvykle čítá 7-12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 17,6 x 13,4 mm a průměrné hmotnosti 1,6 g. Snášena jsou denně, někdy také 2 vejce za 1 den, 3 vejce za 2 dny nebo naopak s jednodenní pauzou. Délka sezení je 12-17 dnů, sedí pouze samička, kterou samec krmí. Mláďata se líhnou během 1-3 dnů, jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–23 dnech. V případě 1. hnízdění jsou krmena dalších 6-8 dnů, při 2. hnízdění dvakrát déle. S rodiči setrvávají i přes zimu a ještě v prvním roce života pohlavně dospívají.<ref name="stastnyhudec"
[[Soubor:20100527-box1-fledging.ogv|thumb|Mláďata při opouštění hnízda]]
Úspěšnost hnízdění je vlivem [[predace]] a počasí velmi variabilní (40-95 %), u 1. hnízdění bývá zpravidla vyšší než u 2. Pressen (Pěvci 1990: 99) uvádí z celkového počtu 3818 vajec ztráty 774 vajec a 618 mláďat a celkovou úspěšnost 36,5 %.<ref name="stastnyhudec"
|příjmení=Figura
|jméno=R.
Řádek 59 ⟶ 62:
|vydavatel=Univerzita Palackého v Olomouci
|url=http://theses.cz/id/j9a6kw/Hnizdni_ztraty_dutinovych_pevcu.pdf
|datum přístupu=2013-12-23}}</ref> Úmrtnost mladých ptáků během 1. roku života je 61,1 %, nejstarší pták se na základě výsledků kroužkování dožil 15 let a 5 měsíců.<ref name="stastnyhudec"
== Potrava ==
Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou. Hlavní složku potravy tvoří hmyz v různých vývojových stádiích, zejména pak motýli (až 62,2 %), brouci (až 64,9 %), blanokřídlí (až 45,7 %), stejnokřídlí (až 53,1 %) a dvoukřídlí (až 36,1 %), také pavouci (až 33,3 %). Na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena (v předjaří mohou být v potravě zastoupena až 70 %, nejčastěji jde o semena slunečnice, [[Buk (rod)|buku]] a [[ořešák]]u). Může také oštipovat dužnaté plody dřevin, pupeny a listy, pít nektar a požírat drobné plže, které vyhledává kvůli obsahu vápníku v ulitách. Mláďata jsou krmena převážně [[housenka]]mi motýlů (i přes 90 %), dále jiným hmyzem, [[pavoukovci]] a někdy i semeny a plody dřevin. Dospělí ptáci mohou mláďata krmit i více než 800x (průměrně 380x) denně, čímž velmi úspěšně regulují výskyt hmyzích škůdců.<ref name="stastnyhudec"/> Podle studie zveřejněné v roce 2007 napomohly hnízdící sýkory v jabloňových sadech ke snížení počtu housenek škůdců o celých 50 %.<ref>{{Citace periodika
| |||