Občanství: Porovnání verzí

Odebráno 14 bajtů ,  před 5 lety
m
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
# '''Narozením''' - [[Právní kultura]] kontinentální [[Evropa|Evropy]] preferuje zásadu [[ius sanguinis]] ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. [[Angloamerická právní kultura|Právní kultura angloamerická]] preferuje zásadu [[ius soli]] ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.
# '''Naturalizací '''- do tohoto způsobu patří [[Sňatek (rozcestník)Svatba|sňatek]], [[osvojení]], [[určení otcovství]], [[legitimace]], udělení státního občanství, přijetí do [[Státní služba|státní služby]], nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí [[naturalizace]] zúženo jen na nabytí státního občanství udělením.
# '''Opcí '''- tou se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně [[suverén|suveréna]] státního území. V případě [[okupace]] či [[anexe]] cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref name=":1" />
 
#* Prokáže výši a zdroje svých příjmů za poslední 3 roky a doloží, že z nich odvádí daň.
#* Prokáže, že jeho pobyt na území České republiky v posledních 3 letech výrazně a bez vážných důvodů nezatěžoval systém státní sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi.
 
== Zánik občanství ==
Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. Ztratit státní občanství je možné např. nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost, [[Sňatek (rozcestník)|sňatkem]], propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Článek 15 [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]] stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou [[garance|garanci]] státoobčanského [[status|statusu]].<ref name=":1" />