Receptor spřažený s G proteinem: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
fixlink |
+pocet |
||
Řádek 1:
[[File:7TM4 (GPCR).png|thumb|upright=1.3|Receptor spřažený s G proteinem; zde s očíslovanými transmembránovými helixy (1-7) v membráně (šedivě jsou vyznačeny [[fosfolipid]]y membrány)]]
'''Receptor spřažený s G proteinem''' ('''GPCR''' – ''G protein-coupled receptor'') je označení pro skupinu [[receptor]]ů přítomných na [[cytoplazmatická membrána|cytoplazmatické membráně]] buněk. Skládají se ze sedmi transmembránových [[alfa-helix]]ových [[Doména (protein)|domén]] a přiléhajících smyček, které na vnitrobuněčné straně membrány asociují s [[G-protein]]em.<ref name="dictionary">{{citace monografie| titul = A Dictionary of Genetics, Seventh Edition | autor = ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN | vydavatel = Oxford University Press| rok=2006}}</ref>
==Evoluce==
[[File:Beta2Receptor-with-Gs.png|thumb|upright=1.3|Krystalická struktura [[beta-adrenoreceptor]]u]]
GPCR je prastará skupina receptorů prokázaná u většiny [[eukaryota|eukaryotických]] organismů, od jednoduchých [[prvoci|prvoků]] z říše [[Excavata]] po [[rostliny]] a [[živočichové|živočichy]] včetně člověka. K největšímu rozmachu GPCR však došlo u živočichů s nástupem [[mnohobuněčnost|mnohobuněčnosti]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = de Mendoza
| jméno = A.
| příjmení2 = Sebé-Pedrós
| jméno2 = A.
| příjmení3 = Ruiz-Trillo
| jméno3 = I.
| titul = The evolution of the GPCR signaling system in eukaryotes: modularity, conservation, and the transition to metazoan multicellularity
| periodikum = Genome Biol Evol.
| rok = 2014
| číslo = 3
| ročník = 6
| strany = 606-19
| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3971589/?tool=pubmed
| issn = 1759-6653
}}</ref> U člověka se jedná o neobyčejně rozsáhlou skupinu proteinů – v [[Lidský genom|lidském genomu]] je asi 750–800 [[gen]]ů pro receptory spřažené s G-proteinem.<ref name=Vassilatis>{{Citace periodika
| příjmení = Vassilatis
| jméno = D. K.
| příjmení2 = Hohmann
| jméno2 = J. G.
| příjmení3 = Zeng
| jméno3 = H.
| spoluautoři = et al.
| titul = The G protein-coupled receptor repertoires of human and mouse
| periodikum = Proc Natl Acad Sci U S A.
| rok = 2003
| číslo = 8
| ročník = 100
| strany = 4903-8
| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC153653/?tool=pubmed
| issn = 0027-8424
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Fredriksson
| jméno = R.
| příjmení2 = Lagerström
| jméno2 = M. C.
| příjmení3 = Lundin
| jméno3 = L. G.
| spoluautoři = et al.
| titul = The G-protein-coupled receptors in the human genome form five main families. Phylogenetic analysis, paralogon groups, and fingerprints
| periodikum = Mol Pharmacol.
| rok = 2003
| číslo = 6
| ročník = 63
| strany = 1256-72
| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12761335
| issn = 0026-895X
}}</ref> Jen část z nich je ovšem funkční a mnohé z nich navíc neslouží jako příjemci signálů zevnitř těla, ale pracují jako [[chemoreceptor]]y, např. pro vnímání čichu v nose (v lidském genomu je až 350 [[Olfaktorický receptor|olfaktorických receptorů]]).<ref name=Vassilatis /> V myším genomu je čichových receptorů až 1296 (z toho asi 20 % je nefunkčních, [[pseudogen]]ových), člověk (či jeho předchůdci) tedy více než 2/3 čichových receptorů v evoluci ztratil.<ref>
{{Citace periodika
| příjmení = Zhang
| jméno = X.
| příjmení2 = Firestein
| jméno2 = S.
| titul = The olfactory receptor gene superfamily of the mouse
| periodikum = Nat Neurosci.
| rok = 2002
| číslo = 2
| ročník = 5
| strany = 124-33
| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11802173
| issn = 1097-6256
}}</ref>
== Struktura==
| |||