Císař říše římské: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+úvod, +Související čl.: seznam panovníků |
+možná hledáte starověkého; +2x obr. |
||
Řádek 1:
{{Možná hledáte|tento=středověkém titulu|[[římský císař]] starověkého [[Římské impérium|římského impéria]]}}
[[Soubor:Francis II, Holy Roman Emperor by Friedrich von Amerling 003.jpg|náhled|upright|[[František I. Rakouský|František II.]], poslední císař římské říše]]
'''Císař říše římské''' byl titul panovníka [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] užívaný od středověku do roku [[1806]]. Provázela ho korunovační jízda do [[Řím]]a, kde byl panovník po vzoru [[Karel Veliký|Karla Velikého]] [[papež]]em [[Korunovace|korunován]] na [[císař]]e. Kandidát na císaře musel být [[Král Svaté říše římské|králem Svaté říše římské]], od 13. století volený [[kurfiřt]]y a korunovaný v [[Cáchy|Cáchách]].
Řádek 5 ⟶ 8:
== První císařové ==
[[Soubor:Paintings of Carolus Magnus.jpg|náhled|vlevo|Korunovace [[Karel Veliký|Karla Velikého]], zakladatele středověké císařské tradice]]
Prvním císařem se stal [[Frankové|franský]] [[král]] [[Karel Veliký]], kterého na [[Vánoce]] roku [[800|800 n. l.]] korunoval v [[Řím]]ě [[papež]] [[Lev III.]] Karel Veliký a Lev III. jsou tak považováni za zakladatele tohoto císařství. Přestože titul nebyl dědičný, stal se dalším císařem syn Karla Velikého [[Ludvík I. Pobožný]], který sám sebe korunoval roku [[813]] a roku [[840]] provedl i korunovaci svého syna [[Lothar I. Franský|Lothara I.]] U všech těchto korunovací byl přítomen [[papež]] a tak se ustálila zásadní podmínka, že kdo chtěl být císařem, musel přijít osobně do Říma a zde se nechat korunovat papežem. Císař Lothar I. ({{nowrap|[[840]]–[[855]]}}) byl panovníkem, který reálně ovládal jen poměrně malé území od [[Frísko|Fríska]] po severní [[Itálie|Itálii]]. Jeho nástupce [[Ludvík II. Němec]] ({{nowrap|[[855]]–[[875]]}}) pak už panoval pouze v Itálii. Konečný úpadek vážnosti císaře nastal za [[Karel III. Tlustý|Karla III. Tlustého]], kterého dokonce sesadili [[velmož]]i jeho říše. Následovalo období tzv. „malých císařů“, kteří byli většinou italského původu a zcela bez vlivu na evropskou politiku. Zásadní zlom nastal až roku [[962]], kdy byl papežem [[Jan XII.|Janem XII.]] korunován na císaře jeden z nejmocnějších panovníků západní Evropy, německý král [[Ota I. Veliký|Ota I.]] Od tohoto okamžiku již úřad císaře zastávali výhradně příslušníci německých vládnoucích rodů, a to až do roku [[1806]]. Zhruba v období vlády císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]] ({{nowrap|[[1152]]–[[1190]]}}) se ustálil název říše na [[Svatá říše římská]] a v průběhu 15. století pak na [[Svatá říše římská|Svatá říše římská národa německého]]. Spojení německého krále s císařstvím, a tím také s papežstvím, bylo zhruba od roku [[1200]] vnímáno jako Bohem daná skutečnost.
| |||