Starověká římská pěchota: Porovnání verzí

[[Soubor:Roman soldier end of third century northern province - cropped.jpg|thumb|upright=0.95|Rekonstrukce legionáře z konce 3. století]][[Výzbroj]] a bojová technika římské pěchoty se od dob raného císařství velice změnila<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Došlo k velkému úpadku a zjednodušení bojové taktiky. Důvod byl v tom, že k římské pěchotě byli čím dál více přijímáni barbaři. Tito vojáci nebyli vystrojeni ani vycvičeni jako dřívější římský pěšák (nebylo dost kvalifikovaných [[učitel]]ů a peněz na drahou výzbroj se nedostávalo)<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. To mělo za následek tzv. barbarizaci římského [[vojenství]]. Tradiční římské zbraně jako [[gladius]], [[pilum]] a scutum vymizely<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. [[Barbaři]] si při službě v římské pěchotě ponechávali své národní zbraně. Hlavní zbraní pěšáka byl dlouhý meč [[spatha]]. Dříve byl meč spatha používán převážně jako zbraň jezdců, ale postupem času ho začala používat i pěchota. Spatha byl dlouhý 70,5 centimetrů (gladius pouze 50 centimetrů). Meč měl pouze krátký hrot což naznačuje, že byl používán k sekání (tedy tradičnímu stylu boje barbarů). Bodný útok byl zavržen (bodný útok se museli pěšáci naučit, sekání nikoliv), což považuje Vegetius za politování hodné<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Místo oštěpu pilum se začal používat jiný typ oštěpu, tzv. [[spiculum]]. Spiculum byl oštěp, který používali barbaři a byl méně účinnější než římské pilum. Mnoho pěšáků té doby zanechalo nošení brnění a dokonce i přileb (opět je zde vidět vliv barbarů). To se ukázalo osudné v boji s jízdními lučištníky [[Hunové|Hunů]]. Přilba byl vyrobena ze dvou polovin, které se k sobě připojily<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Byla tedy uzpůsobena k masové výrobě, ale postrádala kvalitu. Místo brnění se římský pěšák plně spoléhal na svůj štít. Ten byl většinou oválný, vyroben z vrstveného dřeva a pokryt surovou kůží<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. [[Manipul]]ového (též šachovnicového) válečnictví se již nepoužívalo. Vojáci nebyli dostatečně vycvičeni, aby dokázali vytvořit dokonalý manipul a ještě další římské formace. Místo manipulu byla v bitvě vytvořena pouze linie pěchoty (nejspíše perská linie sparabara)<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Střelecká síla pěchoty byla velice zvětšena, patrně proto, aby bylo zabráněno přímému útoku nepřítele. Střelecká síla pěchoty rozhodla mnoho bitev, vzhledem k tomu, že nebyl skoro žádný rozdíl mezi římským a germánským pěšákem. Bojová formace byla též změněna<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. V prvních řadách byli umístěni muži těžké pěchoty. Příslušníci těžké pěchoty byli většinou vyzbrojeni mečem spatha a oštěpem spiculum. Také se ve většině případech jednalo o starší a zkušené vojáky. Ve druhé řadě byli lučištníci příslušníci lehké a střední pěchoty. Měli lehčí zbroj a také lehčí oštěp zvaný [[vericulum]]<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Ve třetí a čtvrté řadě byli umístěni [[kopiník|kopiníci]], lučištníci, prakovníci. Když započala bitvy, vystoupili tito vojáci kupředu, vypálili své střely na útočícího nepřítele a stáhli se zpět. V posledních řadách stáli další příslušníci střeleckých jednotek a římské [[artilerie]]. Už nebyla používána [[balista]], ale jednodušší (méně přesný) [[onager (zbraň)|onager]], neboli divoký osel. Jednalo se o jednoramenný [[katapult]], jehož zpětný ráz byl přirovnáván ke kopnutí osla (odtud název)<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>. Pokud římská pěchota útočila (což byl vzácný pohled), byla používána formace klínu. Při této formaci vytvořili pěšáci jakýsi trojúhelník. Všechny tyto změny měly za následek pád Římské říše a konec starověké římské pěchoty<ref name="hroch19">Anglim, str 69.</ref>.