Oceánografie: Porovnání verzí

* [[aplikovaná oceánografie]] -– aplikace oceánografických poznatků do praxe ([[těžba]] nerostných surovin, [[rybolov]]...)

Oceány zůstávaly neprozkoumané až do 17. a 18. století, kdy velké námořní výpravy (např. [[Francie|francouzská]] vedená [[Louis Antoine de Bougainville]]m či [[Spojené království|britské]] uskutečněné [[James Cook|Jamesem Cookem]]) zmapovaly velkou část jižního [[Tichý oceán|Pacifiku]]. Největší důležitost v těch dobách mělo přesné mapování [[pobřeží]], oceánských [[ostrov]]ů a také [[mořský proud|mořských proudů]] – těm byla také věnována první oceánografická vědecká učebnice [[James Rennell|Jamese Rennella]] publikovaná na přelomu 18. a 19. století. V roce [[1840]] známý přírodovědec [[Charles Darwin]] publikoval vědecký článek o růstu [[korál]]ů a formování [[atol]]ů, o devět let později byly objeveny strmé [[pevninský svah|pevninské svahy]], v roce [[1855]] [[MatthewMathew Fontaine Maury]] vydává v [[Spojené státy americké|USA]] první učebnici oceánografie ''FyzikálníFyzická geografie moře''. Položení [[transatlantický telegrafní kabel|transatlantického telegrafního kabelu]] ([[1858]]) potvrdilo existenci tzv. „telegrafické plošiny“, což byl původní název [[středomořskýstředooceánský hřbet|středomořskéhostředooceánského hřbetu]], místa rozpínání [[Atlantský oceán|Atlantiku]]. V druhé polovině 19. století nastal zejména v [[Evropa|Evropě]] strmý nárůst přírodovědných aktivit spojených s průzkumem moří a oceánografie byla záhy etablována jako samostatná věda – zejména přispěním britské [[expedice lodi Challenger]] ([[1872]]-–[[1876]]).

Poznatky moderního oceánografického výzkumu se využívají pro různé obory, jako je např. [[rybolov]], [[námořní doprava]], těžba oceánských [[nerostné suroviny|nerostných surovin]], využití [[energetika|energetického potenciálu]] světového oceánu, využití k [[vojenství|vojenským účelům]], vývoj nových technologií výzkumu apod. Dnešní oceánografie pracuje s družicovými a leteckými snímky a využívá nejnovější poznatky [[elektronika|elektroniky]].

Výzkum se stále více zaměřuje na potřeby praxe. Vynakládají se prostředky na průzkum ložisek [[ropa|ropy]] a [[zemní plyn|zemního plynu]] na [[kontinentální šelf|šelfech]], na výzkum [[rudý jíl|rudých jílů]], [[manganová konkrece|manganových konkrecí]], [[Rýžoviště (naleziště)|minerálních rýžovisk]] při [[pobřeží]], jsou studovány rozvoje mořských [[akvakultura|akvakultur]] a ekologicky únosného rybolovu[[rybolov]]u.

Mezi mezinárodní komplexní programy výzkumu patří: výzkum [[Golfský proud|Golfského proudu]] (r. 1950), výzkumy v rámci [[Mezinárodní geofyzikální rok|Mezinárodního geofyzikálního roku]] (1957-581957–1958), výzkum [[Indický oceán|Indického oceánu]] (1959-651959–1965; 43 lodí z 23 zemí), výzkum [[Baltské moře|Baltského moře]] (1964), výzkum tropického Atlantiku a Středozemního moře (od r.roku 1963) či výzkum proudu [[Kurošio]] (od r.roku 1965).