Venědikt Vasiljevič Jerofejev: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typo |
typo |
||
Řádek 16:
Venedikt prožil většinu svého dětství v dětském domově v [[Kirovsk (Murmanská oblast)|Kirovsku]] ([[Kolský poloostrov]]). Školu zakončil s vyznamenáním. V polovině padesátých a na začátku šedesátých let studoval nejdříve na filologické fakultě [[Lomonosova univerzita|Lomonosovy univerzity]], poté na pedagogických školách v [[Orechovo-Zujevo|Orechově-Zujevě]], v [[Kolomenskoje|Kolomenskoji]] a ve [[Vladimir]]u. Ze všech škol byl však vyloučen.
Od roku [[1958]] do roku [[1975]] žil bez trvalého bydliště, pracoval jako závozník v [[Kolomna|Kolomně]], pomocník zedníka a výkupčí vinného skla v [[Moskva|Moskvě]], topič ve Vladimiru, dozorčí na oddělení milice v Orechově-Zujevě, vrtač v geologické skupině ([[Ukrajina]]), knihovník ([[Brjansk]]), montážní dělník při pokládce kabelů vedení v různých městech Ruska, Litvy a Běloruska (toto se také odrazilo na námětu poémy ''[[
Od mládí se Venedikt vyznačoval nevšední erudicí a lásce k literatuře. Již v sedmnácti letech napsal ve [[Vladimir]]u ''Zápisky psychopata'' (Записки психопата) (dlouhou dobu byly považovány za ztracené, poprvé byly publikovány v roce [[1995]]). V roce [[1970]] zakončil poému v próze ''
Kromě ''Zápisků psychopata'' a ''Moskva–Petušky'' napsal Jerofejev [[Divadelní hra|divadelní hru]] ''Valpuržina noc aneb Komturovy kroky'' (Вальпургиева ночь, или Шаги командора), [[esej]]e ''Vasilij Rozanov očima exentrika'' (Василий Розанов глазами эксцентрика) a ''Saša Černý a ti druzí'' (Саша Черный и другие), nezařaditelnou ''Blahou zvěst'' (Благуя Весть) a také výbor citátů z [[Vladimír Iljič Lenin|Lenina]] ''Moje malá Leniniáda'' (Моя маленькая Лениниана). Ve svých esejích využívá Jerofejev prvků [[Postmodernismus|postmodernismu]], [[Surrealismus|surrealismu]] a [[Groteska|groteskního]] spojení reálna s ireálnem.<ref name="REF2"/>
|