Obléhání Konstantinopole (717–718): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Upřesnění se ztrátami podle ang. wiki. Odstraněna zmínka o zastavení expanze, protože např. Mongolové se usadili na východě Evropy ještě před pádem Cařihradu. značka: editace z Vizuálního editoru |
Použito překladu z anglické verze Wikipedie |
||
Řádek 1:
'''Druhé arabské obléhání Konstantinopole''' v letech 717–718 bylo kombinovaným pozemním a námořním útokem Arabů Umájovského kalífátu proti hlavnímu městu Byzantského císařství, Konstantinopoli. Tato kampaň znamenala vyvrcholení dvaceti let útoků a postupné arabské okupace pohraničních oblastí Byzance, zatímco byzantská síla byla podrývána sapped by protahujícími se vnitřními nepokoji. Roku 716, po letech příprav, Arabové vedení Maslamou ibn Abd al-Malikem napadli byzantskou Asia Minor (dnešní turecká Anatolie). Arabové původně zamýšleli využít byzantských vnitřních svárů a spojili se s generálem Lvem z Isaurie, který povstal proti císaři Theodosiovi III. Lev je však oklamal a byzantského trůnu se zmocnil sám.
Po přezimování na západních březích Malé Asie arabská armáda překročila hranice Thrácie na začátku léta 717 a vybudovala obléhací linie kolem blokovaného města, chráněného masivní Theodosiovou zdí. Arabská flotila, jež doprovázela armádu a měla blokovat Konstantinopol z moře, byla brzy po příjezdu zneškodněna byzantským námořnictvem, které proti ní použilo tzv. řeckého ohně. Tím zůstala Konstantinopoli možnost zásobování po moři, zatímco arabská armáda byla sužována hladem a nemocemi a k tomu ještě neobvykle krutou zimou, jenž onoho roku nastala. Na jaře 718, byly dvě arabské flotily, vyslané jako posila, Byzantinci zničeny poté, co zběhly jejich křesťanské lodní posádky, a další armáda, vyslaná po zemi přes Malou Asii, byla napadena ze zálohy a zničena. Ve spojení s útoky bulharů z týlu byla situace Arabů neúnosná a 15. srpna 718 byli nuceni obléhání ukončit. Na své zpáteční cestě byla arabská flotila prakticky zničena útoky Byzantinců a nepřízní počasí.
Neúspěch obléhání měl dalekosáhlé následky. Záchrana Konstantinopole znamenala další přežití Byzance, zatímco strategické výhledy Kalífátu musely doznat změny: třebaže stálé útoky na byzantská území pokračovaly, záměr přímého dobytí říše byl opuštěn. Historikové hodnotí neúspěch obléhání jako zastavení postupu muslimů do Evropy, a považují tuto událost za jednu z rozhodujících bitev historie.
Byzantské vítězství u Konstantinopole se někdy přirovnává k [[Bitva u Tours|bitvě u Tours]].
== Literatura ==
| |||