V [[2. polská republika|2. polské republice]] zastával v letech [[1922]] až [[1923]] funkci [[Předseda vlády|ministerského předsedy]], vekdyž vláděvedl [[GabrielPrvní Narutowicz|Gabrielavláda NarutowiczeWładysława Sikorského|vládu]] apo atentátu na prezidenta [[StanisławGabriel WojciechowskiNarutowicz|StanisławaGabriela WojciechowskéhoNarutowicze]]. PoV zavražděníkabinetu prezidentazastával Narutowiczerovněž taképost ministremministra vnitra. Pak se ale vrátil zpět do armády jako generální inspektor pěchoty.
V roce [[1924]] působil jako [[ministr]] vojenských záležitostí zastávalv [[Druhá vláda Władysława Grabského|druhé Grabského vládě]]. Zastával orientaci na spojenectví s [[Francie|Francií]]. V době [[Sanace (Polsko)|sanace]] se nepřidal na žádnou stranu, měl neshody s [[Józef Piłsudski|Józefem Piłsudskim]], který Sikorskému nedůvěřoval, a dalšími představiteli země a roku 1928 byl zbaven funkce. v Následujících letech trávil čas převážně ve Francii, kde také psal a vydával většinu vojenských studií.
V roce 1936 se podílel na pokusu a sjednocení protisanační opozice v emigraci, tzv. [[fronta Morges]]. v roce 1939 se nakrátko vrátil do Polska a nabídl vládě své vojenské služby, když však nedostal odpověď, vrátil se zpět do Francie.<ref name="Křen1"/>
