Jorijoši Minamoto: Porovnání verzí

'''Minamoto Jorijoši''' byl [[samuraj]]em z rodu [[Minamoto]]. Jorijoši se narodil roku [[995]] a bojoval zprvu po boku svého otce [[Minamoto Jorijobu|Minamoto Jorijoba]] ([[968]]-[[1048]]). Osobně se proslavil v [[Tažení před devíti lety]], ve které vyustilo Jorijošiho snaha potlačit moc Abeho Joritokiho, jenž zneužíval svého úředního postavení k vlastnímu prospěchu. Joritoki byl zabit v roce [[1057]], ale jeho syn Abe Sadato v boji pokračoval, ukryt za dřevěnou palisádou v [[Kawasaki (Iwate)|Kawasaki]]. Jorijoši proti Sadatovi zaútočil, ale útok se nezdařil. Když se stáhl, aby přeskupil své vojsko, strhla se zrovna prudká sněhová vánice. Abe Sadato zaútočil a Jorijošiho vojáci museli ustoupit - ústupovou akci jich však přežilo málo. Za statečnost prokázanou v tomto boji získal Jorijošiho třináctiletý syn [[Minamoto Jošiie|Jošiie]] čestnou přezdívku Hačimantaró - prvorozený syn boha války [[Hačiman]]a. Hlavní zdroj informací o tomto válečném tažení, [[gunkimono]] [[Mucu waki]], obsahuje několik fascinujících popisů velitelské zdatnosti Jorijošiho. Dočteme se, že se k Jorijošimu přidalo mnoho mužů, ''"protože Jorijoši se o ně staral a dbal na uspokojování jejich potřeb"''. Po jedné bitvě Jorijoši ''"nasytil své vojáky a uvedl jejich zbroj do pořádku. Osobně obešel celé ležení a ošetřoval zraněné. Vojáci byli velmi dojati a všichni říkali:'Oplatíme mu to svými těly.'"'' V roce [[1062]] se [[Minamoto]] opět pustil do boje a oblehl Abe Sadata v jeho pevnosti [[Kurijagawa]]. Znovu došlo k lítému boji, v jehož průběhu mladý [[Minamoto Jošiie|Jošiie]] údajně pronesl modlitbu určenou jeho ochrannému božstvu [[Hačiman]]ovi. Slíbil prý, že mu v případě vítězství postaví svatyni. Když se pak s useknutými hlavami svých nepřátel vracel [[Minamoto]] do [[Kjóto|Kjóta]], nechal v [[Kamakura|Kamakuře]] postavit [[Hačiman]]ovu svatyni [[Curugaoka]], jež se stala nejposvátnějším místem celého rodu [[Minamoto|Minamotů]]. Minamoto Jorijoši zemřel roku [[1082]], spokojený, že slavné jméno jeho rodu našlo svého pokračovatele v Jošiiovi.