Rusko-japonská válka: Porovnání verzí

| strana1 = [[carskéRuské Ruskoimpérium]]

| strana2 = [[JaponskoJaponské císařství]]

'''Rusko-japonská válka''' byl válečný konflikt od února [[1904]] do září [[1905]] na Dálném východě mezi [[Ruské impérium|carským Ruskem]] a císařským [[JaponskoJaponské císařství|JaponskemJaponským císařstvím]] probíhajícío vnadvládu letechnad [[1904Mandžusko|Mandžuskem]]– a [[1905Korejský poloostrov|Korejským poloostrovem]]. JaponskoBojovalo zvítězilose převážně na území (a o území), které patřilo (ať přímo, či nepřímo) slábnoucí [[Čínské císařství|čínské říši]] [[dynastie Čching]].

Rusko expandovalo na celém Dálném východě po celé 19.&nbsp;století. Rusové zde potřebovali opěrný bod pro [[Ruské carské námořnictvo|své válečné loďstvo]]. Všechny ruské přístavy na východě ovšem přes zimu zamrzaly, a tak Rusové obrátili svoji pozornost k přístavům v&nbsp;[[Mandžusko|Mandžusku]]. Jedním z těchto přístavů byl [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]]. Tento přístav si ruská[[Tichooceánské flotilaloďstvo|ruské zvolilatichooceánské loďstvo]] zvolilo jako svůj opěrný bod a ruská diplomacie dohodla jeho pronájem za ruskou pomoc se splácením čínských válečných reparací z [[První čínsko-japonská válka|první čínsko japonskéčínsko–japonské války]]. Poté mohla kontrolovat [[Žluté moře]], [[Korejský záliv]] a&nbsp;čínské pobřeží. Japonsko, které se od [[Reformy Meidži|reforem Meidži]] velmi rychle stalo [[Asie|asijskou]] mocností, se cítilo ohroženo ruskou expanzí. Poslední kapkou bylo ruské rozhodnutí, že budovaná [[transsibiřská magistrála]] povede přes Mandžusko a bude napojena na Port Arthur a ruská neochota vzdát se své expanzivní politiky v severní Koreji.<ref>Podrobněji viz KODET, Roman. Rusko-japonské soupeření na Dálném východě na přelomu 19. a 20.&nbsp;století. ''Historický obzor'', 2004, 15 (1/2), s. 8-13. ISSN 1210-6097.</ref>

Válka začala v roce 1904 útokem Japonska na přístavy [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]] a Čemulpcho provedenýmprovedenými ještě před vyhlášením války. V Port Arturu poškodil ruskému loďstvu útok dvě[[bitevní loď|bitevní lodilodě]] (''Cesarevič'' a ''Revitzan)'' a jeden[[chráněný křižník]] (''Palada)''. V boji poblíže Čempulcha byly poškozeny obě ruské přítomné lodi (chráněný křižník ''Varjag'' a dělový člun ''Korejec'') a několik japonských. Ruské lodě byly poté zničeny vlastními posádkami.

Následovalo období během kterého Japonci posilovali svou přítomnost v Koreji a občas se pokoušeli o námořní bombardování a zablokování Port Arturu. Ruská flotilaflota byla zpočátku pasivní a to se změnilo až s příjezdem nového velitele -– admirála [[Stěpan Makarov|Stěpana Osipoviče Makarova]]. Ten flotileflotě pozvedl výcvik, morálku a především aktivitu. Také zavedl pozorovatele, kteří naváděli palbu z lodí v Port Artursképortarturské rejdě. Stěpan Makarov bohuželale pro Rusko zahynuljiž 13. dubna 1904 zahynul na palubě bitevní lodi ''Petropavlovsk'', která se potopila na japonských minách při výpadu na ochranu [[Torpédovka|torpédovky]] napadené Japonci. Po Makarovovi byl velitelem jmenován admirál Vitgeft, který byl ale výrazně pasivní. Aktivitu nepřineslo ani potopení dvou japonských bitevních lodí na minách o něco později. (Přestože to japonskou bitevní eskadru oslabilo jen na 4čtyři bitevní lodi, zatímco ruskoRusko disponovalo v Port Arthuru 6šesti.)

Japonci se poté bez výraznější ruské aktivity vylodili na Liaotungském poloostrově a pozvolna se probíjeli k Port Arturu. Také bojovali proti ruské armádě v Mandžusku (bitva na řece YaluJalu).

Poslední pokus Port Artursképortarturské eskadry o únik skončil bitvou ve Žlutém moři, kterou jednoznačně vyhráli Japonci. Poté už jedinou aktivitu tichooceánské flotilyfloty vyvíjely tři křižníky (''Gromoboj'', ''Rjurik'' a ''Rossija'') dislokované ve Vladivostoku a to až do chvíle kdy byl při jednom z výpadů potopen ''Rjurik''. Při několika předchozích výpadech se jim podařilo potopit celkem 15 japonských lodí. Port Arthur kapituloval po 11 měsíčním obležení a těžkých japonských i ruských ztrátách. Přesto, že Japonci v bojích oficiálně ztratili 57&nbsp;780 vojáků, se objevily názory, že se jednalo o předčasnou kapitulaci, protože v Port Arthuru byly značné zásoby munice a potravin.

Z Baltu byla ještě před pádem Port Arturu poslána část baltské eskadry na pomoc tichomořské. Toto ruské válečné loďstvo vedené admirálem Rožestvenským bylo drtivě poraženo v námořní [[Bitva u Cušimy|bitvě u Cušimy]]. Přitom tato ruská flota byla počtem lodí silnější než japonská. Ale japonské [[Spojené loďstvo]] pod vedením [[admirál]]a [[Heihačiró Tógó|Heihačira Tóga]]a bylo mobilnější, lépe vyzbrojené a především lépe vycvičené. Ruská pozemní armáda byla definitivně poražena v [[Bitva u Mukdenu|bitvě u Mukdenu]]. Prostřednictvím [[Prezident Spojených států amerických|amerického prezidenta]] [[Theodore Roosevelt|Theodora Roosevelta]] byl v [[Portsmouth]]u uzavřen mír mezi oběma stranami v roce 1905.

Poražené Rusko se zřeklo území Port Arthuru a, jižní části ostrova [[Sachalin]] a uznalo vrchní panství Japonska nad [[Korea|Koreou]]. Dalším důsledkem prohrané války bylo odhalení hospodářské a vojenské slabosti [[samoděržaví]]. Po celém Rusku probíhaly pod vlivem porážky nepokoje a bouře, které vedly k [[Ruská revoluce (1905)|první ruské revoluci]]. Vítězné Japonsko získalo rozhodující vliv v jižním Mandžusku a hlavní vliv v Koreji. Korea byla v roce [[1910]] Japonskem [[anexe|anektována]].

Plně se zde ukázala možnost minové války. [[Námořní mina|Námořní miny]] dokázaly během války potopit 3tři [[Bitevní loď|bitevní lodě]] a napáchaly ještě mnoho dalších škod. Poměrně neúčinná se naopak ukázala [[Torpédo|torpéda]], která kromě úvodního útoku Japonců na Port Arthur žádný úspěch nezaznamenala.

* {{Commonscat|Russo-Japanese War}}