Venědikt Vasiljevič Jerofejev: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkazy |
vylepšení |
||
Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel
| jméno = Venedikt Vasiljevič Jerofejev
Řádek 20 ⟶ 19:
Od roku [[1958]] do roku [[1975]] žil bez trvalého bydliště, pracoval jako závozník v [[Kolomna|Kolomně]], pomocník zedníka a výkupčí vinného skla v [[Moskva|Moskvě]], topič ve Vladimiru, dozorčí na oddělení milice v Orechově-Zujevě, vrtač v geologické skupině ([[Ukrajina]]), knihovník ([[Brjansk]]), montážní dělník při pokládce kabelů vedení v různých městech Ruska, Litvy a Běloruska (toto se také odrazilo na námětu poémy ''[[Moskva – Petušky]]''), laborant parazitologické expedice v [[Uzbekistán]]u, laborant na Všesvazovém vědecko-výzkumném institutu dezinfekce a sterilizace „v boji proti okřídlené krevsající havěti“ v [[Tádžikistán]]u atd. V roce [[1974]] získal díky sňatku trvalé bydliště v Moskvě.
Od mládí se Venedikt vyznačoval nevšední erudicí a lásce k literatuře. Již v sedmnácti letech napsal ve [[Vladimir]]u ''Zápisky psychopata'' (Записки психопата) (dlouhou dobu byly považovány za ztracené, poprvé byly publikovány v roce [[1995]]). V roce [[1970]] zakončil poému v próze ''[[Moskva – Petušky]]'' (Москва—Петушки). Byla publikována v [[Izrael|izraelském]] [[almanach]]u ''Ami'' v roce [[1973]]. V [[Sovětský svaz|SSSR]] poéma poprvé vycházela od prosince [[1988]] do března [[1989]] v [[časopis]]e ''Trezvosť i kultura'' (Трезвость и культура), ale všechna obscénní slova v publikaci byla nahrazena. Necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu ''Věsť'' (Весть) v roce [[1989]]. V tomto i v ostatních svých dílech inklinuje Jefoejev k tradicím [[surrealismus|surrealismu]] a k literárnímu [[klaun]]ovství.<ref name="REF1"/>
Kromě ''Zápisků psychopata'' a ''Moskva – Petušky'' napsal Jerofejev [[Divadelní hra|divadelní hru]] ''Valpuržina noc aneb Komturovy kroky'' (Вальпургиева ночь, или Шаги командора), [[esej]]e ''Vasilij Rozanov očima exentrika'' (Василий Розанов глазами эксцентрика) a ''Saša Černý a ti druzí'' (Саша Черный и другие), nezařaditelnou ''Blahou zvěst'' (Благуя Весть) a také výbor citátů z [[Vladimír Iljič Lenin|Lenina]] ''Moje malá Leniniáda'' (Моя маленькая Лениниана).
Divadelní hra ''Disidenti aneb Fanny Kaplanová'' (Диссиденты, или Фанни Каплан) zůstala nedokončená. Po smrti spisovatele byly z části vydány jeho ''Poznámkové sešity'' (Записные книжки). V roce [[1992]] publikoval časopis ''Těatr'' (Театр) dopisy Jerofejeva sestře Tamaře Guščinové. Podle vlastních slov napsal Jerofejev v roce [[1972]] ještě [[román]] ''Šostakovič'' (Шостакович), který mu ukradli ve vlaku spolu s nákupní taškou, kde byly dvě láhve kořalky. V roce [[1994]] oznámil ruský [[básník]] a [[filozof]] Slava Ljon (Слава Лён), že rukopis byl celý čas u něho a zanedlouho ho uveřejnil. Byl ovšem uveřejněn pouze malý fragment románu údajně napsaného Jerofejevem. Většina kritiků považuje tento fragment za falzifikát. (Podle mínění Vladimíra Muravjova si Jerofejev historku s románem vymyslel, neboť měl velmi rád [[mystifikace|mystifikaci]]
▲Kromě ''Zápisků psychopata'' a ''Moskva – Petušky'' napsal Jerofejev [[Divadelní hra|divadelní hru]] ''Valpuržina noc aneb Komturovy kroky'' (Вальпургиева ночь, или Шаги командора), [[esej]] ''Vasilij Rozanov očima exentrika'' (Василий Розанов глазами эксцентрика) a nezařaditelnou ''Blahou zvěst'' (Благуя Весть) a také výbor citátů z Lenina ''Moje malá Leniniáda'' (Моя маленькая Лениниана). Divadelní hra ''Disidenti aneb Fanny Kaplanová'' (Диссиденты, или Фанни Каплан) zůstala nedokončená. Po smrti spisovatele byly jeho poznámkové sešity z části vydány. V roce [[1992]] publikoval časopis ''Těatr'' (Театр) dopisy Jerofejeva sestře Tamaře Guščinové.
▲Podle vlastních slov napsal Jerofejev v roce [[1972]] [[román]] ''Šostakovič'' (Шостакович), který mu ukradli ve vlaku spolu s nákupní taškou, kde byly dvě láhve kořalky. V roce [[1994]] oznámil ruský [[básník]] a [[filozof]] Slava Ljon (Слава Лён), že rukopis byl celý čas u něho a zanedlouho ho uveřejnil. Byl ovšem uveřejněn pouze malý fragment románu údajně napsaného Jerofejevem. Většina kritiků považuje tento fragment za falzifikát. (Podle mínění Vladimíra Muravjova si Jerofejev historku s románem vymyslel, neboť měl velmi rád [[mystifikace|mystifikaci]].)
V roce [[1985]] přijal Venedikt Jerofejev [[Katolictví|katolický]] [[křest]] v jediném v tu dobu fungujícím katolickém kostele v Moskvě v [[Chrám svatého Ludvíka Francouzského|chrámu svatého Ludvíka Francouzkého]]. Kmotrem mu byl přítel, filolog [[Vladimír Muravjov]].
| |||