Venědikt Vasiljevič Jerofejev: Porovnání verzí

Od roku [[1958]] do roku [[1975]] žil bez trvalého bydliště, pracoval jako závozník v [[Kolomna|Kolomně]], pomocník zedníka a výkupčí vinného skla v [[Moskva|Moskvě]], topič ve Vladimiru, dozorčí na oddělení milice v Orechově-Zujevě, vrtač v geologické skupině ([[Ukrajina]]), knihovník ([[Brjansk]]), montážní dělník při pokládce kabelů vedení v různých městech Ruska, Litvy a Běloruska (toto se také odrazilo na námětu poémypoemy ''[[Moskva – Petušky]]''), laborant parazitologické expedice v [[Uzbekistán]]u, laborant na Všesvazovém vědecko-výzkumném institutu dezinfekce a sterilizace „v boji proti okřídlené krevsající havěti“ v [[Tádžikistán]]u atd. V roce [[1974]] získal díky sňatku trvalé bydliště v Moskvě.

Od mládí se Venedikt vyznačoval nevšední erudicí a lásce k literatuře. Již v sedmnácti letech napsal ve [[Vladimir]]u ''Zápisky psychopata'' (Записки психопата) (dlouhou dobu byly považovány za ztracené, poprvé byly publikovány v roce [[1995]]). V roce [[1970]] zakončildokončil poémupoemu v próze ''[[Moskva – Petušky]]'' (Москва—Петушки). Byla publikována v [[Izrael|izraelském]] [[almanach]]u ''Ami'' v roce [[1973]]. V [[Sovětský svaz|SSSR]] poémapoema poprvé vycházela od prosince [[1988]] do března [[1989]] v [[časopis]]e ''Trezvosť i kultura'' (Трезвость и культура), ale všechna obscénní slova v publikaci byla nahrazena. Necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu ''Věsť'' (Весть) v roce [[1989]]. V tomto i v ostatních svých dílech inklinuje Jefoejev k tradicím [[surrealismus|surrealismu]] a k literárnímu [[klaun]]ovství.