McDonnell F-4 Phantom II: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 36:
[[Soubor:F4H-1F CVA-62 1 NAN5-60.jpg|thumb|F4H-1F na palubě [[USS Independence (CV-62)]].]]
=== Pojmenování letounu ===
[[Letoun]] byl původně označen '''AH''', později byl přeznačen americkým námořnictvem na '''F4H''', zatímco původní označení u amerického letectva bylo '''F-110A Spectre'''. Označení '''F-4''' vstoupilo v platnost v roce [[1962 v letectví|1962]], kdy byl sjednocen systém označování letounů u všech ozbrojených složek USA. V rámci společnosti McDonnell Aircraft byl letoun označován jako '''Model 98'''.
Původně bylo záměrem pojmenovat letoun F4H jmény ''[[Satan]]'' nebo ''[[Mithraismus|Mithras]]'', což byl [[Írán|perský]] bůh světla.<ref>[http://www.motoart.com/aviation-history/aircraft-history-f-4 "Aircraft History of the F-4"] ''Motoart.com''. Citováno: 9. 9. 2011.</ref> Nakonec letoun dostal méně kontroverzní pojmenování ''Phantom II''. První ''Phantom'' byl jiný proudový stíhací letoun společnosti McDonnell – [[McDonnell FH-1 Phantom]], který byl v době zavádění Phantomů II dávno vyřazen ze služby. Proto se letounům Phantom II obvykle říkalo jen jednoduše Phantom. Phantomy II používané u USAF dostaly původně jméno ''Spectre''. Toto jméno se však nepoužívalo.<ref>Angelucci 1987, str. 316.</ref>
Řádek 43:
25. června [[1955 v letectví|1955]] si [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] objednalo ke dvěma prototypům XF4H-1 i pět předvýrobních strojů '''YF4H-1''' (''výrobní čísla 143388 až 143392''). Testování v [[Aerodynamický tunel|aerodynamickém tunelu]] v roce 1956 odhalilo značnou boční nestabilitu stroje, což si vyžádalo úpravu křídel, které měly být namontovány se vzepětím pod úhlem 5° a řadu dalších zásahů do konstrukce.<ref name="Donald 2002">Donald and Lake 2002</ref> Aby se konstruktéři vyhnuli složité úpravě centrální části křídel, která byla z [[Titan (prvek)|titanu]], použili vzepětí jen na vnější části křídel, a to pod úhlem 12°, tak aby průměrné vzepětí celého křídla bylo požadovaných 5°. Na náběžnou hranu křídla byl umístěn typický „psí zub“, který vylepšoval ovladatelnost letounu při vysokých úhlech náběhu. Plovoucí výškovky (stabilizátory) měly záporné vzepětí pod úhlem 23°, což rovněž zlepšovalo ovladatelnost při vysokých úhlech náběhu a zároveň držely ocasní část letounu mimo dosah výfukových plynů.<ref name="quest for performance"/> Vstupy vzduchu do motorů měly mít měnitelný průřez s plochými oddělovači mezní vrstvy u přídě trupu.<ref name="legendy"/> Svou schopnost bojovat za každého počasí měl letoun díky radaru AN/APQ-50. Letoun měl být provozován z [[Letadlová loď|letadlových lodí]], a proto byl hlavní podvozek uzpůsoben, aby vydržel přistání při klesání až 7 m/s, zatímco přední podvozek mohl být teleskopicky prodloužen až o 50 cm pro zvětšení úhlu náběhu při vzletu z paluby letadlové lodi.<ref name="Donald 2002"/>
Phantom provedl svůj [[první let]] 27. května [[1958 v letectví|1958]]. Let provedl zkušební pilot Robert C. Little. Při tomto letu došlo k potížím s hydraulikou, což znemožnilo zatažení předního podvozku, ale následující lety již probíhaly lépe. Při třetím letu 31. května 1958 Little překonal [[rychlost zvuku]].<ref name="legendy"/> Tento [[prototyp]] (''142259'') byl nakonec ztracen 21. října [[1959 v letectví|1959]], když došlo k jeho destrukci při rychlosti [[Machovo číslo|Mach]] 2,15. Pilot zahynul.<ref name="legendy"/> Testování ukázalo nutnost úpravy vstupů vzduchu do motorů. Pevné oddělovače mezní vrstvy nahradila kombinace pevných a pohyblivých panelů s otvory v pevné sekci. Konkurentem letounu Phantom byl letoun [[Vought XF8U-3 Crusader III]]. Kvůli vytíženosti operátora radaru však [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] požadovalo dvoumístný stroj a 17. prosince [[1958 v letectví|1958]] byl letoun F4H vyhlášen vítězem soutěže. Zpoždění ve vývoji motorů J79-GE-8 znamenalo, že první vyrobené letouny byly osazeny motory J79-GE-2 a −2A. Každý z nich dával tah 73,38 kN s [[Přídavné spalování|přídavným spalováním]]. V roce 1959 Phantom zahájil zkoušky pro provoz z letadlových lodí. První kompletní start a přistání se uskutečnilo 15. února [[1960 v letectví|1960]] z letadlové lodi USS ''Independence'' (CV-62).<ref name="Donald 2002"/> Zkoušky dopadly obecně velmi dobře, drobné problémy se vyskytly jen s odskakujícím přistávacím hákem.<ref name="legendy"/> Motory letounu se prokázaly jako velice spolehlivé. Phantomy byly podstatně větší a těžší než dosud používané palubní stroje, přesto díky nevídanému tahu svých motorů to nebyl pro piloty žádný problém.<ref name="legendy"/>
=== Výroba ===
Řádek 305:
Postupné dodávky nových Phantomů II umožnily 23. října 1969 zformovat druhou jimi vyzbrojenou peruť, kterou se stala 69. tajeset „Patishim“ na základně Ramat David pod velením Avihu Ben-Nuna. O první sestřel egyptského MiGu-21 se postarala osádka kapitána Ehuda Chankina a majora Eyal Achikara ze 69. tajeset již 11. listopadu 1969 na stroji číslo 608. Prvním ztraceným Phantomem II se stal 17. listopadu 1969 F-4E číslo 604 při útoku na radarovou stanici v Jordánsku. Pozemní protiletadlovou palbou poškozený stroj se podařilo E. Chankinovy dotáhnout nad Izraelci ovládané území, kde se společně s operátorem Shaulem Levim katapultovali. Operačního statusu dosáhla 69. tajeset 28. listopadu, kdy se zúčastnila úderů proti postavení egyptských raket S-75.
Od počátku ledna do 13. dubna 1970 se Kurnassy IDF/AF účastnily jednadvaceti operací Pricha proti cílům v hloubce egyptského území s cílem rozvrácení systému protivzdušné obrany. 8. února při operaci Pricha 8 sestřelila osádka poručíka Aviam Sela-Shabtai a Ben-Sho´a egyptský MiG-21. Do konce března pak izraelští piloti Phantomů II dosáhli ještě tří sestřelů egyptských „jednadvacítek“. Během operací Pricha byl ztracen jeden Phantom.
25. května 1970 pronikly do izraelského vzdušného prostoru nad Sinají dva bombardéry [[Iljušin Il-28]]. První byl ihned sestřelen izraelským letounem [[Mirage III]]CJ, druhý padl za oběť raketě AIM-7 Sparrow, kterou vypustil z F-4E velitel 201. tajeset Shmuel Chetz.
V polovině května 1970 se šest Kurnassů z 201. a šest z 69. tajeset zúčastnilo útoku na přístav Ras Banas, kde potopily torpédoborec Al Quaher, [[raketový člun]] a [[vyloďovací člun]]. 30. června obě perutě ztratily dva Phantomy II při útoku na postavení raket S-75. Osádka Kurnassu ze 69. tajeset Roni Harpaz a Eyal Achikar padla do zajetí. Rovněž pilot druhého sestřeleného letounu Yitzchack Pier z 201. tajeset padl do zajetí, druhý člen osádky, zbraňový operátor David Yair byl zachráněn vrtulníkem [[CH-53]]. Další stroj 69. tajeset byl sestřelen 5. července a jeho osádka ve složení Amos Zamir a Amos Levitov byla zajata.
K dalším bojovým ztrátám izraelských Phantomů II došlo 18. července 1970 při náletu na postavení egyptských raket, kterého se účastnilo osm strojů z 201. a osm z 69. tajeset. Nové americké kontejnery pro [[elektronický boj]] nefungovaly podle očekávání, navíc na útočící Kurnassy zahájila palbu neodhalená raketová baterie. Zasažen byl letoun velitele 69. tajeset Shmuela Chetze, který zahynul, jeho [[navigátor]] Menachem Eini padl do zajetí. Druhým zasaženým strojem IDF/AF při této akci se stal Phantom II velitele 201. tajeset majora Avihu Ben-Nuna, který dokázal poškozený stroj letící na jeden motor dotáhnout na sinajskou základnu Refidim. Při nouzovém přistání přejel dráhu a zlomil příďový podvozek. Na uvolněné místo velitele 69. tajeset nastoupil Ran Ronen-Pecker.
Posledním úspěchem Phantomů II Israeli Defence Force v Opotřebovací válce se staly dva sestřely MiGů-21SM/MF 30. července 1970. Během pečlivě připravené léčky na piloty sovětského kontingentu v Egyptě, si po dvou z celkem pěti zničených MiGů připsaly osádky Kurnassů Avihu Ben Nun se Shaulem Levym a Aviam Sela s Reuvenem Reshefem. Boje však nadále pokračovaly a 4. srpna byly při útoku na postavení protiletadlových raket zasaženy další dva letouny z 201. tajeset.
Během Jom Kipurské války Izrael ztratil nejméně 33 strojů F-4. Většina z nich byla sestřelena protiletadlovými střelami ze země. S příchodem letounů F-15 a F-16 byly Phantomy převedena do role úderných letounů proti pozemním cílům. V roce [[1982 v letectví|1982]] útočily na syrská stanoviště protiletecké obrany v údolí [[Bikáa]] a množství jich zničily.<ref name="Vector3"/> Celkem bylo za celou dobu působení ztraceno v boji a při nehodách kolem 65 izraelských strojů F-4E.<ref name="legendy"/>
Řádek 492 ⟶ 500:
* Thornborough, Anthony M. and Peter E. Davies. ''The Phantom Story''. London: Arms and Armour Press, 1994. ISBN 1-85409-121-2.
* Wagner, Ray. ''American Combat Planes, Third Enlarged Edition''. New York: Doubleday, 1982. ISBN 0-385-13120-8.
* {{citace monografie | jméno = William | příjmení = Green | odkaz na autora = | titul = Kamufláže Vojenská letadla | url = | vydavatel = Svojtka & Co. | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 207 | kapitola = McDonnell Douglas F-4 Phantom II | strany = 188 a 189 | isbn = 80-7237-438-9 | jazyk =česky}}
=== Související články ===
Řádek 521 ⟶ 530:
* [http://www.aviation-picture-hangar.co.uk/Phantom.html Fotografie Phantomů na britských stránkách]
* [http://www.redstar.gr/Foto_red/Eng/HAF/Air_PowerRF4E.html Fotografie řeckých RF-4]
* [http://wp.scn.ru/en/ww3/f/59/3/0 Kamufláže letounu F-4 Phantom II]
{{McDonnell Aircraft Corporation}}
| |||