Lazar Kaganovič: Porovnání verzí

'''Lazar Mojsejevič Kaganovič''' ([[ruština|rusky]] ''Лазарь Мойсеевич Каганович'', [[22. listopad]]u [[1893]] Kabany, poblíž [[Radomyšl (Ukrajina)|Radomyšle]], [[Ruské impérium]] – [[25. červenec|25. července]] [[1991]] [[Moskva]]) byl [[Sovětský svaz|sovětský]] [[politik]] a blízký spolupracovník [[Josif Vissarionovič Stalin|Josifa Stalina]]. Jeho bratrbratrem byl politik [[Michail Kaganovič]].

[[Soubor:Dzhugashvili with Kaganovich.jpg|thumb|right|Kaganovič (vlevo) se [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]]]]

V roce [[1918]] působil Kaganovič v [[Rudá armáda|Rudé armádě]]. V té době byl předsedapředsedou [[Nižněnovgorodská oblast|Nižněnovgorodské oblasti]]. V letech [[1919]]–[[1920]] byl také vůdcevůdcem [[Voroněžská gubernie|Voroněžské gubernie]]. V roce [[1922]] působil Kaganovič v [[Turkmenistán]]u, kde byl jedním z vůdců bolševického tažení proti místním muslimským rebelům ([[Bašmaci|bašmakům]]), a také vedl následující trestné výpravy proti místní opozici.

V roce [[1924]] se stal Kaganovič členem ústředního výboru. V letech [[1925]]–[[1928]] byl Kaganovič vůdcevůdcem komunistické strany v [[Ukrajinská SSR|Ukrajinské SSR]]. Na Ukrajině byl znám svou přísnou politikou pronásledování [[kulak]]ů (majetných rolníků) a odporem vůči umírněné politice [[Nikolaj Bucharin|Nikolaje Bucharina]], který argumentoval ve prospěch pokojné integrace kulaků do socialismu.

Ve třicátých letech Kaganovič organizoval a financoval stavbu [[Metro v Moskvě|moskevského metra]] (jedna síť nesla do roku [[1955]] jeho jméno). Během té doby dohlížel na ničení mnoha městských památek včetně [[katedrála Krista Spasitele (Moskva)|katedrály Krista Spasitele]]. V roce [[1932]] vedl nelítostné potlačení dělnické stávky v [[Ivanovo|Ivanově]].

Kaganovič povzbuzovalpodporoval politiku kolektivizace a byl mu lhostejný [[hladomor na Ukrajině]], při němž zemřely miliony [[Ukrajinci|Ukrajinců]] hlady. Podobná politika také způsobila enormní utrpení v sovětské středoasijské republice [[Kazachstán]]u, na [[Krym]]u, na [[Volha|Volze]] a dalších částech Sovětského svazu. Kaganovič cestoval dona UkrajinyUkrajinu, do středního Ruska, severního [[Kavkaz]]u a [[Sibiř]]ie, a požadoval zrychlení kolektivizace a další represe proti kulakům. Kaganovič byl za hladomor na Ukrajině hodně zodpovědný.

V letech [[1935]]–[[1937]] pracoval Kaganovič jako lidový komisař pro [[železnice]]. Ještě než začal [[velký teror]], organizoval zatčení tisíců správců železnic a manažerů jako předpokládanépředpokládaných sabotérysabotérů.

V letech [[1937]]–[[1939]] sloužil Kaganovič jako komisař pro [[těžký průmysl]]. V letech [[1939]]–[[1940]] sloužil jako komisař pro ropný průmysl. Každý z jeho úkolů byl spojen se zatýkáním, což mělo zlepšit disciplínu ave shodushodě se Stalinovou politikou.

Jedním z mnoha, kteří zahynuli během teroru, byl i Lazarův bratr, komisař leteckého průmyslu [[Michail Kaganovič]]. V roce [[1941]] Stalin prohlásil, že Michail sympatizoval s [[pravice|pravicí]]. Lazar Michailovi tuto událost oznámil přes [[telefon]]em. Ten samý den Michail spáchal sebevraždu.

Během [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]] drželzastával Kaganovič pozici komisaře (člena vojenské rady) [[Severokavkazský front|Severokavkazského frontu]] a [[Transkavkazský front|Transkavkazského frontu]]. V letech [[1943]]–[[1944]] se stal opět komisařem pro železnice. V letech [[1944]]–[[1947]] byl Kaganovič komisařem pro stavební materiály. V roce 1947 se stal prvním ministrem Ukrajinské komunistické strany. Během let [[1952]]–[[1957]] byl jako prvním vicepremiérem rady ministrů.