Seznam mediatizovaných rodů: Porovnání verzí

Hlavním privilegiem odvozeným od mediatizovaného původu byla garantovaná, v praxi však ne vždy dodržovaná zásada rovnorodosti s panovnickými domy (která vznikla mj. i kvůli zabezpečení dostatečného "genetického rezervoáru" pro suverénní dynastie, jejichž počet po [[Napoleonské války|Napoleonských válkách]] rapidně klesl, a které navíc při sňatcích mnohdy dělily náboženské přehrady). Zejména mediatizovaná hrabata se v l. 1815-[[1918]] jen málokdy spříznila s vládnoucími domy, které si v této době době ještě víceméně "vystačily samy". Mediatizovaní, zejm. v Rakousku se běžně ženili a vdávali do rodin významnějších titulárních, tedy pouze šlechtických, knížecích a hraběcích rodin. Konkrétně [[Hohenzollernové]] nebo [[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsburkové]] měli ostatně velmi přísné domácí řády, [[korunní princ|korunní princové]] a následníci trůnu byli vyloučeni z možnosti sňatku s mediatizovanou princeznou a sňatek mezi členem hlavní linie mediatizované knížecí, nikoli však hraběcí rodiny a vedlejším habsburským [[arcivévoda|arcivévodou]]/arcivévodkyní byl povolen teprve roku [[1900]].<ref>ŽUPANIČ, Jan, ''Nová šlechta..., ''S. 47</ref> K dalším privilegiím patřilo automatické přidělení hodnosti [[poručík|poručíka]] v zemi, kde mediatizovaný šlechtic žil a kde se chtěl pokusit o vojenskou kariéru a zároveň zproštění povinné vojenské služby. Dědičné místo a virilní hlas v panské sněmovně parlamentu protektorské země byly možné jen v těch státech Německého spolku, kde nějaký parlament vznikl (př. v [[Bavorské království|Bavorsku]] [[1819]], v [[Saské království|Sasku]] [[1831]], v [[Pruské království|Prusku]] [[1854]], v Rakousku [[1861]]). Zastoupení mezi krajskými stavy však bývalo možné ihned, rovněž právo hlavy rodu soudit a trestat přečiny členů vlastní rodiny. Nezanedbatelné bylo právo usadit se v kterékoli zemi Německého spolku s garancí přednostního postavení před ostatní šlechtou, ne vždy však vyslyšené (např. meditizovanýmediatizovaný status rodu [[Stadionové|Stadion]]-Thannhausen v Rakousku, který nebyl nikdy uznán, pokud šlo o nárokovatelné členství v [[panská sněmovna|panské sněmovně]] [[Říšská rada (Rakousko)|říšské rady]]).<ref>ŽUPANIČ, Jan, ''Nová šlechta...'', S. 46</ref> Hlava každého rodu měla též právo držet si čestnou stráž. Rody také bývaly osvobozeny od cel na veškeré potraviny a některé další spotřební produkty, určené k přímé spotřebě aristokratických domácností a minidvorů. Nevyslyšeno, ale neustále slibováno zůstalo zřízení kuriátního hlasu v Německém spolku, kde by všichni mediatizovaní ze všech německých států dohromady, měli společně jeden hlas. Všechna tato práva, včetně práva na odpovídající predikát pro hlavu rodu, byla spojena výhradně se "vznešenou krví" a pokud nějaký mediatizovaný své území po mediatizaci prodal, tato práva nebyla nijak dotčena.<ref name=":1" />

Tato práva nebyla vázána na původ, ale na držbu mediatizovaného území (''Standesherrschaft''). Mohl je získat i ten, kdo si toto panství koupil. Při prodeji panství či vymření rodu jeho držitelů, ale měl suverén země vždy právo mediatizované území zrušit. navíc vlastník mediatizovaného území měl povinnost v případě prodeje či závěti (pokud jeho rod vymíral) nabídnout nejprve své panství k prodeji svému [[Suverén|suverénovi]]. Rovněž nesměl své panství prodat suverénnímu panovníkovi mimo Německý spolek. Prodat území jinému panovníkovi v rámci Spolku či mimoněmeckému šlechtici či obecně velkostatkáři ale povoleno bylo, byť poslední slovo měl vždy panovník dané země. K autonomním právům mediatizovaných patřilo osvobození od pozemkové daně či výrazné daňové úlevy, vlastní výběr přímých daní, dohled mediatizovaných nad školami a kostely (školní a církevní [[patronát]]), jmenování učitelů a notářů, výkon soudnictví první i druhé instance (vzácně i v trestních záležitostech poddaných), dozor nad místní policií a četnictvem, autonomní lesní hospodářství a právo svobodného lovu a rybolovu. Držitel mediatizovaného panství měl zvláštní právo své úředníky a služebnictvo obléci do "státních" uniforem. Výjimečně se jako privilegium objevoval i vlastní [[horní regál]] (rod Stolbergů z [[Wernigerode]] v Prusku).<ref>{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Genealogsches Staats-Handbuch 66|vydání = 1|vydavatel = Franz Warrentrapp|místo = Frankfurt am Main|rok = 1835|počet stran = 796|strany = 726|isbn = |url = http://books.google.cz/books?id=DpxAAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false|jazyk = německy|poznámka = psáno švabachem}}</ref> Práva mediatizovaných nebyla ovšem často uznávána v plném rozsahu. Např. rod [[Neippergové|Neippergů]] byl jako mediatizovaný uznán jen ve Württembersku, nikoli v sousedním [[Bádenské velkovévodství|Bádensku]], kde byl považován za příslušníky říšského rytířstva, neboť držel pouze rytířské statky.<ref>{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Historisch-genealogisches Adelsbuch des Großherzogtums Baden|vydání = 1|vydavatel = J. F. Cast|místo = Stuttgart|rok = 1845|počet stran = 378|strany = 137|isbn = |jazyk = německy|url = http://books.google.cz/books?id=tpZAAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false}}</ref> Suverénní panovníci obecně přistupovali k těmto privilegiím různě, zatímco např. v Bádensku byla snaha autonomii mediatizovaných omezit, v Prusku požívali držitelé těchto území rozsáhlých svobod. Tato quasi-autonomie byla trnem v oku také ekonomicky sílícímu měšťanstvu, které odmítalo dvojí loajalitu. Většina těchto privilegií byla proto silně omezena po [[Revoluční rok 1848|revoluci 1848]], vždy však záleželo na případu konkrétního státu a tento rok nepředstavuje žádný tvrdý mezník. Bez povšimnutí není, že většina práv autonomních území nebyla výlučným právem mediatizovaných. Již od 16. století byla jako ''"Standesherrschaften" ''označována [[stavovské panství|autonomní panství]]'' ''ve [[Slezsko|Slezsku]] a [[Lužice|Lužici]]. Ačkoli jsou, přes shodný název, jiného původu, jejich autonomní práva jsou často analogická s právy mediatizovaných, liší se především v daňových úlevách (většími daňovými úlevami nedisponovali ani ti, kteří si zakoupili panství mediatizované panství aniž by sami pocházeli z mediatizovaného rodu). Například v Sasku zase jakákoli pozemková vrchnost vykonávala soudní pravomoc až do roku [[1856]].<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = Zoepfl|jméno = Heinrich|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Grundsätze des allgemeinen deutschen Staatsrecht|vydání = 1|vydavatel = C. F. Winter´sche Verlagshandlung|místo = Leipzig und Heidelberg|rok = 1856|počet stran = 948|strany = 293-300|isbn = |url = https://archive.org/stream/grundstzedesal02zoep#page/292/mode/2up|jazyk = německy}}</ref>

=== Knížecí rody<ref>Mezi knížecími rody se občas vyskytují i rody s vévodským titulem. Jediným "skutečným" tedy říšským vévodským rodem jsou Arenbergové, zároveň jediný mediatizovaný staroknížecí rod (knížaty od r. [[1576]], na sněmu od r. [[1582]], vévody od r. [[1644]]). Ostatní vévodské tituly nejsou říšského původu. Jako hlavní titul používaly vévodu hlavy rodů Looz-Corswarem (vév. [[Rakouské Nizozemí|Rakouského Nizozemí]] od r. [[1734]]) a Croÿ-Dülmen (francouzský vévoda od r. [[1598]]). Ostatní rody měly vévodský titul pro hlavu rodu až za knížecím, jen doplňkově. Šlo o Auerspergy, od r. [[1791]] rakouské vév. z [[Kočevje]], Salm-Salmy, od r. [[1709]] rakousko-nizozemské vévody van [[Hoogstraeten]], Schwarzenbergy od r. [[1732]] české vévody z [[Český Krumlov|Krumlova]], Lobkowicze, od r. [[1786]] české vévody z [[Roudnice nad Labem|Roudnice]].  Řada rodů získala tento titul až po mediatizaci. Rakouský kancléř [[Klement Lothar Metternich|Clemens Lothar, kníže Metternich]] se stal r. [[1818]] neapolským vév. z [[Portella|Portelly]], Salm-Salmové získali r. [[1813]] francouzský vév. titul s pairstvím (Duc de Salm), rod Hohenlohe-Waldenburg-Schilingfürst získal roku [[1840]] vévodství [[Ratiboř (Slezské vojvodství)|Ratiboř]] v pruském [[Slezsko|Slezsku]] a rod Hohenlohe-Öhringen r. [[1837]] vévodství [[Ujazd]] tamtéž. Úspěšní byli v tomto ohledu i Thurn-Taxisové, jako bavorští vévodové z [[Wörth|Wörthu]] a [[Donaustauf|Donaustaufu]] ([[1899]]) a italští vév. z Castel-Duino ([[19241934]]). Poslední vév. titul z r. [[2013]] získal rod Hohenlohe-Langenburg - španělský titul vévody z [[Medinacelli]], spojený s hodností [[grand|granda]].</ref> ===

* [[Pücklerové|Pücklerové]] na [[Hrabství Limpurg|Limpurgu]] (franc., starší a mladší větev, zvané též gaildorfskáGaildorfská a speckfeldskáSpeckfeldská)