|
[[Soubor:Wundt.jpg|thumb|right|Wilhelm Wundt]]
'''Wilhelm Maximilian Wundt''' (* [[16. srpen|16. srpna]] [[1832]] – † [[31. srpen|31. srpna]] [[1920]]) byl [[Německo|německý]] lékař, fyziolog, [[Psychologie|psycholog]], systematik a zakladatel [[vědecká psychologie|vědecké psychologie]]. Byl [[Sto nejvlivnějších psychologů 20. století|95. nejcitovanějším psychologem ve 20. století]].<ref>Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152</ref>
Byl ovlivněn středoevropskou duchovní atmosférou poloviny 19. století, která navazovala na století předchozí. [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Leibnizovo]] pojetí apercepce a Wolffova psychologie připravily půdu ke zvědečtění psychologie. Herbartovo zdůraznění významu [[Matematika|matematiky]] pro psychologii, fyziologické práce [[Jan Evangelista Purkyně|J.E. Purkyně]] a J. Müllera, Weberova experimentace s počitky stejně jako mnohé [[Hermann von Helmholtz|Helmholtzovy]] vědecké příspěvky vedly k době, ve které Fechner mohl založit psychofyziku.
Byl to však Wundt v posledních desetiletích 19. století, který se stal hlavním představitelem nové experimentální psychologie s detailními, logickými, systematickými pohledy, aktivní laboratoří a mnoha žáky, kteří založili laboratoře další. Wundtův strukturalismus převzal vedoucí místo po Brentanově, Stumpfově a G.E. Müllerově psychologii, i když vliv uvedené trojice autorů pokračoval.<br />
<br />
Historici se v datu vzniku psychologie jako samostatné vědy rozcházejí, jedni považují za stěžejní vydání Wundtova díla ''Základy fyziologické psychologie'' roku 1874 a druzí přejmenování Wundtovy lipské laboratoře na ''Psychologický institut'' roku 1879.
W. Wundt si jako hlavní výzkumnou metodu vybral [[Introspekce|introspekci]], ovšem introspekci prováděnou za jasně stanovených podmínek a školeným personálem.
<br />
<br />
- pozorovatel musel přesně vědět, kdy zkušenost začíná a kdy končí
<br />
- pozorovatel měl za úkol udržovat napjatou pozornost
<br />
- pokus se mohl opakovat
<br />
- vnější podněty k vyvolání mentální odezvy se mohly pozměňovat (variace vnějších podmínek)
<br />
<br />
Právě '''variaci vnějších podmínek''' Wundt považuje za podstatu libovolného experimentu. V jeho lipské laboratoři se zabývali zkoumáním verbální asociace, pozornosti, paměti, cítění a reakčního času, zejména diskriminačního reakčního času.
<br /><br />
Dále Wundt tvrdí, že předmětem psychologie je bezprostřední vnímání čili vědomí, které tvoří psychické elementy - pocity, počitky a volní akty.
<br />
<br />
'''Počitky''' vznikají stimulací smyslových orgánů.
<br />
'''Pocity''' jsou tvořeny dimenzemi ''libost-nelibost, napětí-uvolnění, vzrušení-uklidnění''. každý pocit lze popsat jednou z těchto dimenzí.
<br />
'''Volní akty''' jsou projevy vnitřních pohnutek čili vůle. Wundt na volní akty klade velký důraz, z toho důvodu je tato psychologie často označována také za voluntaristickou.
<br />
<br />
Vztah duše a těla vnímá Wundt jako existenci dvou podstat, které se vzájemně neovlivňují, ale duševní děje bývají doprovázeny tělesnými procesy. Tedy zastával názor psychofyzického paralelismu.
<br /><br />
Za integrujícího činitele duševního dění považoval apercepci (= výběrové zaměření pozornosti = projev vůle).
<br />
<br />
== Reference ==
| 