Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 1 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:Q9347596)
link fix
Řádek 3:
Zásadní rozhodnutí národních výborů o udělení, případně odnětí státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti měla být podepsána pověřeným místopředsedou [[krajský národní výbor|krajského]] nebo [[okresní národní výbor|okresního národního výboru]], následná rozhodnutí (např. platové výměry, přiznání přídavků na děti apod.) vyřizovali tajemníci pro věci církevní KNV nebo ONV.<ref>Vzory rozhodnutí pro výkon státní správy ve věcech církví a náboženských společností, Praha 1977. [http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/vzory.htm Dostupné online.]</ref>
 
O státní souhlas žádala církev nebo sám duchovní [[národní výbor (1945–1990)|národní výbor]] (běžní kněží), případně [[Státní úřad pro věci církevní]] nebo vládu (vyšší církevní hodnostáři). Státní úřady jeho udělování a odnímání běžně používaly k vydírání duchovních, jejich přemisťování v rámci republiky (souhlas byl zpravidla místně specifikován) či k jejich odstranění z duchovní správy.
 
Pokud [[kněz]] vykonával své povolání bez státního souhlasu, nebyly mu přiznány „osobní požitky“ (zejména plat a následně důchod). Zároveň byl i dále perzekvován: působení bez státního souhlasu bylo obvykle kvalifikováno jako [[trestný čin]] ''maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi'' (par. 178 [[Trestní zákon (Československo, 1961)|trestního zákona]], zrušen k 31. 1. 1990). Tohoto trestného činu se dopouštěl i kněz, který by vykonal nějaký kněžský úkon mimo místo, pro něž byl jeho souhlas vyměřen (často např. kněz, který vedl své farníky na [[pouť]], nesměl na poutním místě sloužit mši).