Emil Utitz: Porovnání verzí

'''Emil Utitz''' ([[27. květen|27. května]] [[1883]] [[Roztoky (okres Praha-západ)|Roztoky u Prahy]] -– [[2. listopad]]u [[1956]] [[Jena]]) byl [[filosof]], [[estetik]] a [[psycholog]], profesor několika univerzit i [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]], který se zabýval hlavně estetikou, teorií umění a [[Fenomenologie (věda)|fenomenologií]].

Narodil se v židovské rodině podnikatele G. Utitze, v letech 1902-19061902–1906 studoval v Mnichově, v Lipsku a v Praze práva, filosofii a psychologii. Promoval na Německé univerzitě v Praze, roku 1910 se habilitoval na univerzitě v [[Rostock]]u, kde pak do roku 1924 přednášel estetiku a psychologii a v letech 1925-19331925–1933 byl profesorem filosofie na univerzitě v [[Halle]]. Po nacitickém převratu byl penzionován a odešel do Prahy, kde do obsazení roku 1939 přednášel filosofii na Německé univerzitě. Patřil ke kroužku německy mluvících literátů kolem [[Johannes Urzidil|J. Urzidila]] a byl spoluzakladatelem a (německým) sekteretářem ''Cercle philosophique de Prague''. Jeho českým protějškem byl [[Jan Patočka]].

Dne [[30. červenec|30. července]] [[1942]] byl deportován do [[Terezín]]a, kde podobně jako [[Leo Baeck]] patřil mezi prominentní vězně, spravoval knihovnu a přednášel pro vězně na různá témata. Přežil koncentrační tábor, 1945 se vrátil do Prahy a přednášel s různými obtížemi na Karlově univerzitě. Roku 1947 vydal knihu ''Psychologie života v Terezínském koncentračním táboře'', kde mimo jiné popisuje pravidelné diskusní schůzky několika vědců v ghettu.<ref>Elena Makarova, Sergei Makarov, Victor Kuperman: ''University Over the Abyss. The story behind 520 lecturers and 2,430 lectures in KZ Theresienstadt 1942-1944'', Jerusalem: Verba Publishers 2004, ISBN 965-424-049-1]</ref>