Emil Kolben: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace značka: možný vandalismus |
|||
Řádek 17:
Nejstarší zmínka o [[Židé|židovské]] rodině Kolbenů ve Strančicích pochází z roku 1787, kdy podle zápisu ve familiantské knize dostal sklenář David Kolben povolení k sňatku. Jeho vnuk Joachim (1828–1912), [[domkář]] a obchodník, se roku 1862 oženil s Františkou Freundovou z Radějovic. Z jejich manželství vzešlo devět dětí, z nichž nejstarší byl Emil. Jeho bratr Alfréd (1874–1942) se stal také inženýrem a zpočátku s Emilem spolupracoval na vývoji elektrických strojů, později se stal ředitelem průmyslové školy v Brně.<ref name="zidmuz">Text k výstavě Příběh rodiny Kolbenů – Židovské muzeum v Praze, Galerie Roberta Guttmanna 2007 – na stránkách [http://www.jewishmuseum.cz/cz/vystavy/czkolben.htm www.jewishmuseum.cz]</ref>
=== Vzdělání a počáteční praxe ===
Emil Kolben absolvoval vyšší reálné gymnázium v Praze na [[Malá Strana|Malé Straně]], poté vystudoval elektrotechniku a strojnictví na německé [[České vysoké učení technické v Praze|vysoké škole technické]] v Praze.<ref name="e15">Šimek R.: Emil Kolben: král strojního impéria, Profit, leden 2011, online na [http://euro.e15.cz/profit/emil-kolben-kral-strojniho-imperia-901044 euro.e15.cz]</ref> Studium dokončil roku [[1887]] s vyznamenáním a po jednoroční elektrotechnické praxi obdržel od [[Zemský výbor|Zemského výboru]] na dva roky [[František Josef Gerstner|Gerstnerovo]] cestovní stipendium ve výši 1 200 [[zlatý]]ch, které mu umožnilo studijní pobyt v zahraničí. Nejdříve se seznámil s některými průmyslovými podniky v Evropě (Curych, Paříž, Londýn) a ještě v roce 1888 odplul i se svojí ženou Malvínou (1863–1940) na pět let do Spojených států.<ref name="pohl">Pohl J.:Rychlá železniční osobní doprava, díl 31., Železniční magazín 8/2011, M-Presse plus, Praha</ref>
Nejdříve podnikal studijní cesty po USA, ale brzy získal zaměstnání ve firmě [[Thomas Alva Edison|Thomase Alva Edisona]] Edison Machine Company v Schenectady, [[New York (stát)|NY]], předchůdce dnešní [[General Electric]]. Později se stal Edisonovým přímým spolupracovníkem ve vývojových laboratořích firmy ve městě [[Orange]] v [[New Jersey]]. Jelikož se zde osvědčil, byl jmenován do funkce vedoucího inženýra.<ref name="automatizace">Kukal J.: Střídavý proud po česku, Automatizace 6/2007, online na [http://www.automatizace.cz/article.php?a=1789 www.automatizace.cz]</ref> Roku [[1889]] jej [[Nikola Tesla]] přizval ke zkouškám vícefázových [[elektromotor]]ů do laboratoří své firmy Tesla Electric Company v New Yorku. Tato zkušenost velmi přispěla ke Kolbenově orientaci na využití střídavého proudu a tím i k jeho celoživotnímu úspěchu. Kolbena s Teslou sbližoval i podobný styl práce - oba pracovali systematicky na základě tehdejších vědeckých poznatků a teorií, zatímco [[Autodidakt|samouk]] Edison vynalézal spíše intuitivně. Na rozdíl od Tesly se ovšem Kolben nakonec rozešel s Edisonem v dobrém a jejich přátelství později Kolbenovi pomohlo budovat obchodní kontakty.<ref name="automatizace" /> Jeho návrat do Evropy způsobila jeho žena, která v Americe nikdy nezdomácněla.<ref name="parik" />
Po návratu do Evropy pracoval v letech 1892–1896 jako hlavní inženýr švýcarské firmy Maschinenfabrik [[Oerlikon]] (Strojírna Oerlikon), která vyvíjela generátory a motory na střídavý elektrický proud. Jeho oborem byl přenos energie soustavou s vysokým napětím. Na 125 km dlouhém vedení z Laufenu do Frankfurtu se prokázala správnost Teslových myšlenek.<ref name="e15" /> V Oerlikonu se také setkal s [[Hans Behn-Eschenburg|Behn-Eschenburgem]], pozdějším vynálezcem jednofázového komutátorového motoru, a dalšími vynikajícími elektrotechniky (Dobrowolski, Arnold, Fischer-Hinnen) a společně zde vytvořili základy teorie i konstrukce asynchronních i synchronních strojů, transformátorů a přenosové soustavy, tedy dílo světového významu.<ref name="pohl" /> Ve Švýcarsku se Kolbenovým také narodil roku 1895 jejich první syn - Hanuš.<ref name="parik">Pařík A.:Šéfem u Edisona na [http://www.holocaust.cz/cz/resources/ros_chodes/2006/10/kolben110 www.holocaust.cz]</ref>
=== Návrat do Čech ===
[[Soubor:HRADESINSKA 1.JPG|thumb|Vila v Hradešínské č. 1 na pražských Vinohradech, tento objekt (v únoru 2014 žlutý) je původní „Červená vila“ Emila Kolbena]]
Roku [[1896]] se Kolben s rodinou vrátil do Čech a zabydleli se ve vile Fleissnerka ve Vysočanech.<ref name="parik" /> 29. října téhož roku založil s několika tichými společníky, z nichž nejvýznamnější byl Karel Bondy,<ref>Holešovické listy 18.4.2009, str. 22, na [http://sumavak.info/Holesovice_BB2_A4_New.pdf sumavak.info] ''(pdf)''</ref> ve [[Vysočany|Vysočanech]] u Prahy továrnu s názvem Kolben a spol., elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech. Dispozici továrny navrhoval sám Kolben na základě svých zkušeností z Evropy i Ameriky, vzniknul tak racionálně uspořádaný závod s moderním vybavením umožňujícím hospodárnou výrobu. Byl sice umístěn na periferii, ale to na druhou stranu umožňovalo jeho budoucí rozšiřování.<ref name="e15" /> V době Kolbenova návratu do Čech se chystala v Praze velká investice – stavby městské elektrárny. Stejně jako v [[Amerika|Americe]] i zde vzplály velké diskuze mezi zastánci stejnosměrného a střídavého proudu. [[František Křižík]], "český Edison", prosazoval stejnosměrnou soustavu, zatímco profesoři Domalíp a Puluj doporučovali třífázovou soustavu. I Kolben se do této diskuze zapojil a k všeobecnému překvapení v soutěži vyhlášené roku 1898 se svoji firmou vyhrál. Počátkem téhož roku 1898 se Kolbenům narodila dcera Gerta a o čtyři roky později dcera Lilly. Brzy poté se stěhovali do tzv. Červené vily v Hradešínské ulici na Vinohradech.<ref name="parik" />
Mezitím Kolbenova firma rychle rostla. Během tří let stoupl počet zaměstnanců z původních 25 na 400. Z počátku dodávala především motory, generátory a jeřábové pohony. Roku [[1898]] se firma s podporou [[Živnostenská banka|Živnostenské banky]] mění na akciovou společnost a od roku 1899 nese název Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol. Přibyla modelárna, slévárna, kovárna, a elektrárna. Roku 1900 vyrobila firma první lokomotivu, zhotovila kompletní zařízení elektrárny v Holešovicích a na Světové výstavě v Paříži získala zlatou medaili za tisící alternátor. V dalším roce byla zahájena produkce parních válců a turbín a rok poté byly vyrobeny dva alternátory o průměru 7 metrů pro londýnskou elektrárnu. V roce 1907 uzavřela EAS smlouvu s [[Ringhoffer]]ovou strojírnou o vybudování automobilky [[Praga]]. Do roku 1910 dodala EAS kolem 10 000 elektrických strojů a zařízení pro 70 velkých elektráren včetně rozvoden,<ref name="zidmuz" /> a to nejen v Evropě, ale dokonce až v [[Tasmánie|Tasmánii]].<ref name="e15" /> V roce 1912 vybavila EAS [[Zdymadlo Štvanice#Elektrárna Štvanice|vodní elektrárnu na pražské Štvanici]]. Na základě licenčních ujednání i osobních vztahů s firmou Oerlikon nabídl v roce 1910 Rakousko-Uherským státním drahám elektrifikaci pražského uzlu [[Železniční napájecí soustava|systémem]] 10 kV 16 Hz (1/3 tehdy užívaného kmitočtu 48 Hz). Tato nabídka zůstala bez odezvy.<ref name="pohl" />
V roce 1919 zakládá firma Schwechater Kabelwerke GmbH pobočku ve Vysočanech. Jejím podílníkem je i Kolben. V roce 1921 je firma přemístěna do Hostivaře a Kolben přebírá většinový podíl. Tak vzniká Pražská kabelovna, s. r. o., s ochrannou známkou PRAKAB, pozdější [[Kablo]] Hostivař.<ref>Historie Pražské kabelovny na [http://www.prakab.cz/company/company/history/ www.prakab.cz]</ref>
Kolben nebyl jen úspěšným podnikatelem. Byl také majitelem velkého duševního vlastnictví - licence od něj kupovaly významné elektrotechnické firmy.<ref name="pohl" /> Kromě toho sepsal mnoho prací věnovaných silnoproudé elektrotechnice a jejímu zavádění do praxe. V roce 1896 vyšel jeho článek Obrat ve strojním průmyslu vývojem elektrotechniky. Jeho pojednání Vliv křemíku na elektrické a magnetické vlastnosti železa z roku 1909 je dodnes aktuální.<ref name="e15" />
Kolbenovi se dostalo i společenského ocenění. V roce 1908 mu německá technika v Praze udělila čestný doktorát. Dvakrát (v letech 1908 a 1910) jej přijal císař [[František Josef I.]] a udělil mu [[Řád železné koruny]].<ref name="pohl" /> V roce [[1911]] navštívil Prahu na pozvání Emila Kolbena jeho dřívější šéf [[Tomáš Alva Edison|T. A. Edison]]. V roce 1912 se stal předsedou Zemského svazu strojírenského průmyslu v Českém království a roku 1919 členem Československé státní obchodní rady.<ref name="e15" /><ref>Miroslav Hlaváč: "Tvůrci českého zázraku" 2000, ISBN 80-86363-00-7</ref><ref>Martin Kvítek: "Průkopníci vědy a techniky v českých zemích", 2003, ISBN 80-7200-813-7</ref><ref>Marcela Efmertová: "Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do pol. 20. st.", 1999, ISBN 80-85983-99-0</ref><ref>Geršlová, J.: "Elektroindustrie in den böhmischen Ländern: Emil Kolben und die Entwicklung der Firma ČKD Prag." In: "Business History (Teichova,A.- Matis, H.- Resch,A. – Hrsg.). Wissenschaftliche Entwicklungstrends und Studien aus Zentraleuropa". Vídeň 1999, p. 197 – 203. ISBN 3-214-08328-7</ref>
<ref>Jaroslava Hofmannová: "Emil Kolben a založení Kolbenky" /97:3:169/, časopis "Dějiny vědy a techniky" (DVT), Prha [http://dvt.hyperlink.cz/index_e.htm]</ref>
=== Vznik ČKD ===
[[File:Vysočany, zbořeniště ČKD.jpg|thumb|Hala na výrobu elektrických strojů z roku 1923 (vpravo) a expediční sklad z roku 1929 jsou dnes ruinami<ref>[http://vcpd.cvut.cz/1-377-a-k-t-u-a-l-i-t-y-den-architektury-ve-vysocanech.aspx vcpd.cvut.cz]</ref>]]
| |||