Jacques-Louis David: Porovnání verzí

V roce [[1794]] se David dostal do vězení kvůli tomu, že byl fanatickým stoupencem Robespierra. Ve vězení namaloval svůj autoportrét (viz↑ nahoře), kde se chtěl zpodobnit jako umělec, nikoli jako politik. Ve vězení namaloval také svou jedinou krajinu, pohled na Lucemburskou zahradu.

V roce [[1799]] se setkal s generálem Napoleonem Bonapartem, a vytvořil tři jeho portréty, první z r.roku [[1799]], druhý z r.roku [[1800]] a třetí, poslední z r.roku [[1812]]. V r.roce [[1807]] namaloval David svůj hlavní historický obraz, ''Napoleonova korunovace''. Dílo se Davidovi mimořádně zdařilo. Dílo nalezlo svůj vzor v cyklu ''Marie Medicejské a Jindřicha XIV.'' jehož autorem byl vlámský malíř [[Rubens]]. Překvapení nad hotovým dílem vyjádřil i císař. V r. [[1808]] prohlásil: ''To není jen obraz, hýbají se tu živí lidé''. Napoleonova korunovace má především hodnotu historického dokumentu, ovšem statičností celé kompozice se vzdaluje novoklasicistní estetice. Chybí tu napětí, tolik charakteristické pro neoklasicistní teatrálnost. Na rozdíl od ''Přísahy Horaciů'' a ''Únosu Sabinek'' zde David čerpal hlavně z římské, nikoli z řecké tradice. V roce [[1810]] vytvořil ještě obraz ''Rozdílení orlů''.<ref name="JLD"/>

V roce [[1814]] se vrátil k motivu starověku ještě jednou, v obraze ''Leonidas u Thermopyl''. V Bruselu, kam David v r.roce [[1815]] po porážce Napoleona uprchl, se věnoval především portrétům. Vytvořil zde podobizny Emmanuela Sieyèse a Julie Villeneuve.<ref name="JLD"/>