Jan Eskymo Welzl: Porovnání verzí

Po základní škole se vyučil [[zámečník]]em ve Zvoli. Roku [[1884]] se stal [[tovaryš]]em, v následujících dvou letech pěšky procestoval značnou část tehdejší [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-uherské monarchie]]. V roce [[1888]] na tři roky narukoval. Po návratu z vojny se vydal do [[Janov (Itálie)|Janova]], kde získal místo topiče na zámořské lodi. Od roku [[1892]] pracoval jako dělník v přístavu [[Port Arthur]] na hranicích Ruska a Číny, následujícíchonásledujícího roku odešel do [[Irkutsk]]a, kde pomáhal při stavbě [[Transsibiřská magistrála|transsibiřské magistrály]], po několika měsícícchměsících ale stavbu opustil a putoval pěšky přes Jakutsk, Verchojansk a Nižněkolymsk na [[Novosibiřské ostrovy]], kde prožil následujícchnásledujících 28 let. Působil zde jako lovec kožešin, obchodník a nakonec i neoficiální [[smírčí soudce]]. Jeho soudcovské aktivity při potírání kriminality (zvláště loupeží mezi lovci kožešin a prodeje [[Pančování|pančovaného]] [[Alkoholický nápoj|alkoholu]]) však byly spíše vigilantismem a velmi často zahrnovaly [[lynčování]] provinilců. Oblast jeho obchodních aktivit prý sahala od [[Země Františka Josefa]] až po severní Kanadu, kde zásoboval lovce, zlatokopy a polární badatele potravinami, léky, střelivem a dalším potřebným zbožím. Rozvážel také poštu. K domorodým [[Inuit]]ům na Aljašce a v Kanadě zastával přátelský vztah, jednal s nimi bez předsudků, jako se sobě rovnými. Inuité jej dokonce zvolili náčelníkem, byl mezi nimi znám jako ''Pojídač medvědů''.