Wikipedie

Hohenzollernové: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 711 609 editací
m řádková verze {{Commonscat}}
m WPCleaner v1.34 - Opraveny odkazy na rozcestníky - Königsberg, Vilém I. / Opraveno pomocí WP:WCW (Reference s interpunkcí - Opravy pravopisu a typografie - Název přes redirect)
Řádek 21:
* Hohenzollern-Sigmaringen
|}}
'''Dynastie Hohenzollernů''' ([[němčina|německy]]: ''Haus Hohenzollern'') či jen '''Hohenzollernové''' je německá dynastie, [[Švábsko|švábského]] původu. Mezi nejvýznamnější území, kterým Hohenzollernové vládli, patřily [[Prusko]], [[Německé císařství|Německo]] a [[Rumunsko]]. Jejich rod užívá erbu se stříbrno-černě čtvrceným štítem. Počátek dynastie je nepopíratelně doložen od roku [[1110]] (v držení hrabství Zollern ve Švábsku). V roce [[1119]] získali (Hohen)Zollernové hodnost norimberského purkrabího s rozsáhlými statky ve Francích, jež získal hrabě Fridrich III. sňatkem. Jeho syny se rod rozdělil do dvou větví, a to starší [[katolictvíKatolicismus|katolické]] švábské a mladší [[protestantismus|protestanské]] franské. Franská větev o svoje území přišla v roce [[1918]] a švábská v roce [[1947]], kdy byl poslední hohenzollerský panovník, rumunský král [[Michal I. Rumunský|Michal I.]], svržen komunisty.
 
Současnou hlavou dynastie (a pretendentem německého a pruského trůnu) je princ [[Jiří Fridrich Pruský]], pravnuk posledního německého císaře [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]] Hlava dynastie je z mladší franské linie; tato situace, kdy je primogeniturní příslušník mladší linie hlavou celé dynastie, není příliš častá.
Řádek 32:
[[Soubor:Burg Hohenzollern im Blick von Mariazell.JPG|thumb|[[Hrad Hohenzollern]], [[Hechingen]]]]
 
Nejstarší známá zmínka o rodu je z roku [[1061]]. Počátek dynastie je nepopíratelně doložen od roku [[1110]] (v držení hrabství Zollern ve Švábsku). V roce [[1119]] získali (Hohen)Zollernové hodnost norimberského purkrabího s rozsáhlými statky ve Francích, jež získal hrabě Fridrich III. sňatkem právě významné purkrabství norimberské. Jeho syny se rod rozdělil do dvou větví, a to starší katolické švábské a mladší protestanské franské.<ref>[http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=34194 Článek v encyklopedii CoJeCo]</ref><ref>Monarchie moderní Evropy: lexikon panovnických rodů -– Isabelle Bricard, 1. vydaní, Knižní klub, 2002 ISBN 80-7243-143-9]</ref>.
 
=== Hrabata Zollernští (1061–1204) ===
* [[Burkhard I. Zollernský|Burkhard I.]] - [[1061]]–[[1125]]
* [[Fridrich I. Zollernský|Fridrich I.]] - [[1125]]–[[1142]], syn Burkharda
* [[Fridrich II. Zollernský|Fridrich II.]] - [[1142]]–[[1171]], syn Fridricha I.
* [[Fridrich III. Zollernský|Fridrich III.]] - [[1171]]–[[1200]], syn Fridricha II., byl také purkrabím norimberským
 
[[Fridrich III. Zollernský|Fridrich III.]] hrabě ze Zollernu byl věrný sluha římskýřímských císařů [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]] a [[Jindřich VI. (císař)Štaufský|Jindřicha VI.]]. V roce [[1185]] se oženil se [[Sofie Raabs|Sofií Raabs]], dcerou [[Conrád II. Norimberský|Konráda II.]], [[purkrabí]]ho Norimberského. Právě po smrti [[Konrád II. Norimberský|Konráda II.]], který zemřel bez mužských dědiců, [[Fridrich III. Zollernský|Fridrich III.]] získal jako manžel dědičky purkrabství Norimberské a stal se purkrabím [[Fridrich III. Zollernský|Fridrichem I. Norimbersko-Zollernským]]. Příjmení rodu bylo změněno na '''''Hohenzollern'''''.
 
Po Fridrichově smrti si jeho synové rozdělili panství mezi sebou:
Řádek 46:
* Starší bratr [[Fridrich IV. Zollernský|Fridrich IV.]] obdržel hrabství [[Zollern]] a purkrabství Norimberské v roce [[1200]] po otci, čímž se stal zakladatelem švábské větve rodu. Švábská větev zůstala katolická.
 
* Mladší bratr [[Konrád III. Norimberský|Konrád III.]] paradoxně dostal purkrabství Norimberské až od svého mladšího bratra v roce [[1218]], čímž se stal zakladatelem franské větve rodu. Franská větev přibližně v [[16. století]] konvertovala k [[Protestantismus|protestanství]] resp. [[luteránství]].
 
== Franská větev ==
 
Franská linie je mladší, ale významnější větví dynastie Hohenzollernů a hlava této linie je také hlavou celé dynastie. Tato franská linie, jejímž zakladatelem byl [[Konrád III. Norimberský]], získala postupně tato panství, v jejichž získávání byla podstatně úspěšnější než švábská větev:
 
Řádek 69 ⟶ 68:
Po smrti purkrabího [[Fridrich V. Norimberský|Fridricha V.]] roku [[1398]] si jeho 2 synové rozdělili území, takže starší [[Jan III. Norimberský|Jan III.]] se stal prvním markrabětem Braniborska-Kulmachu. Janův mladší bratr [[Fridrich VI. Norimberský|Fridrich VI.]] se po něm stal Norimberským purkrabím a prvním markrabětem Braniborska-Ansbachu. [[Fridrich VI. Norimberský|Fridrich VI.]] se později stal prvním braniborským kurfiřtem z rodu Hohenzollernů.
 
* [[Fridrich I. Norimberský|Fridrich I.]] - ([[1192]]–[[1204]]), také Zollernský hrabě jako Fridrich III.
* [[Fridrich II. Norimberský|Fridrich II.]] - ([[1204]]–[[1218]]), předal území bratru Konrádovi
* [[Konrád III. Norimberský|Konrád III.]] - ([[1218]]–[[1262]]), zakladatel franské linie
* [[Fridrich III. Norimberský|Fridrich III.]] - ([[1262]]–[[1297]])
* [[Jan I. Norimberský|Jan I.]] - ([[1297]]–[[1300]])
* [[Fridrich IV. Norimberský|Fridrich IV.]] - ([[1300]]–[[1332]]), bratr Jana I.
* [[Jan II. Norimberský|Jan II.]] - ([[1332]]–[[1357]])
* [[Fridrich V. Norimberský|Fridrich V.]] - ([[1357]]–[[1398]])
* [[Jan III. Norimberský|Jan III.]] - ([[1398]]–[[1420]]), syn Fridricha V., jeho ženou byla [[Markéta Lucemburská (1373 - 14101373–1410)|Markéta Lucemburská]] dcera [[Karel IV.|Karla IV.]]
* [[Fridrich VI. Norimberský|Fridrich VI.]] - ([[1420]]–[[1427]]), syn Fridricha V., pozdější braniborský kurfiřt a markrabě
 
Když v roce [[1420]] zemřel [[Jan III. Norimberský|Jan III.]], stal se jeho mladší bratr [[Fridrich VI. Norimberský|Fridrich VI.]] norimberským purkrabím a pod jeho vládnou byly nakrátko sjednoceny [[Braniborsko-Kulmach]] a [[Braniborsko-Anschach]]. [[Fridrich VI. Norimberský|Fridrich VI.]] se v roce [[1412]] stal braniborským kurfiřtem [[Fridrich I. Braniborský|Fridrichem I.]] Po jeho smrti roku [[1440]] bylo jeho území rozděleno mezi jeho syny, jimiž se linie rozdělila na 3 větve:
 
* [[Jan Braniborský]] - se stal markrabětem Braniborska-Kulmbachu
* [[Fridrich II. Braniborský|Fridrich II.]] - se stal braniborským kurfiřtem
* [[Albrecht III. Achilles]] - se stal braniborským kurfiřtem po smrti bratra [[Fridrich II. Braniborský|Fridricha II.]], byl také markrabětem Braniborska-Ansbachu
 
=== Markrabata braniborsko-ansbašská (1398–1791) ===
Řádek 90 ⟶ 89:
{{Podrobně|Braniborsko-Ansbach}}
 
* [[Fridrich I. Braniborský|Fridrich I.]] - ([[1398]]–[[1440]]), také markrabě Braniborska-Kulmbachu
* [[Albrecht III. Achilles]] - ([[1440]]–[[1486]]), jeho syn, také markrabě Braniborska-Kulmbachu
* [[Fridrich I. Braniborsko-Ansbašský|Fridrich II.]] - ([[1486]]–[[1515]]), jeho syn, také markrabě Braniborska-Kulmbachu
* [[Jiří Braniborsko-Ansbašský|Jiří Pius]] - ([[1515]]–[[1543]])
* [[Jiří Fridrich Braniborsko-Ansbašský|Jiří Fridrich I.]] - ([[1543]]–[[1603]]), jeho syn, také markrabě Braniborska-Kulmbachu, vévoda Braniborska-Jägerndorfu a pruský regent
* [[Jáchym Ernst Braniborsko-Ansbašský|Joachim Ernst]] - ([[1603]]–[[1625]])
* [[Fridrich II. Braniborsko-Ansbašský|Frederick III]] - ([[1625]]–[[1634]])
* [[Albrecht II. Braniborsko-Ansbašský|Albrecht II.]] - ([[1634]]–[[1667]])
* [[Jan Fridrich Braniborsko-Ansbašský|Jan Fridrich]] - ([[1667]]–[[1692]])
* [[Kristián Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Kristián I. Albrecht]] - ([[1686]]–[[1692]])
* [[Jiří Fridrich II. Braniborsko-Ansbašský|Jiří Fridrich II.]] - ([[1692]]–[[1703]])
* [[Vilém Fridrich Braniborsko-Ansbašský|Vilém Fridrich]] - ([[1703]]–[[1723]])
* [[Karel Vilém Fridrich Braniborsko-Ansbašský|Karel Vilém]] - ([[1723]]–[[1757]])
* [[Kristián II. Fridrich Braniborský|Kristián II. Fridrich]] - ([[1757]]–[[1791]]), jeho syn, také markrabě Braniborska-Kulmbachu
 
V roce [[1791]] se kníže Kristíán II. Fridrich vzdal suverenity jeho knížectví ve prospěch pruského krále [[Fridrich Vilém II. Pruský|Fridricha Viléma II.]]
 
=== Markrabata braniborsko-Kulmbašská (1398–1604), později braniborsko-bayreuthská (1604–1791) ===
Řádek 111 ⟶ 110:
{{Podrobně|Braniborsko-Kulmbach|Braniborsko-Bayreuth}}
 
* [[Jan III. Norimberský|Jan I.]] - ([[1398]]–[[1420]])
* [[Fridrich I. Braniborský|Fridrich I.]] - ([[1398]]–[[1440]]), také markrabě Braniborska-Ansbachu
* [[Jan II. Braniborsko-Kulmbašský|Jan II.]] - ([[1440]]–[[1420]])
* [[Albrecht III. Achilles]] - ([[1457]]–[[1464]]), také markrabě Braniborska-Ansbachu a braniborský kurfiřt
* [[Fridrich II. Braniborský|Fridrich I.]] - ([[1486]]–[[1486]]), také braniborský kurfiřt
* [[Zikmund Bayreuthský|Zikmund]] - ([[1486]]–[[1495]])
* [[Fridrich I. Braniborsko-Ansbašský|Fridrich II.]] - ([[1495]]–[[1515]]), také markrabě Braniborska-Ansbachu
* [[Kazimír Braniborský|Kazimír]] - ([[1515]]–[[1527]])
* [[Albrecht Alcibiades Braniborský|Albrecht II. Alcibiades]] - ([[1527]]–[[1553]])
* [[Jiří Fridrich Braniborsko-Ansbašský|Jiří Fridrich I.]] - ([[1553]]–[[1603]]), také markrabě Braniborska-Kulmbachu, vévoda Braniborska-Jägerndorfu a pruský regent
[[Soubor:Wappen von Bayreuth.png|right|110px|Znak Braniborska-Bayreuthu]]
 
* [[Kristián Braniborsko-Bayreuthský|Kristián I.]] - ([[1603]]–[[1655]])
* [[Kristián Ernst Braniborsko-Bayreuthský|Kristián II. Ernst]] - ([[1655]]–[[1712]])
* [[Jiří Vilém Braniborsko-Bayreuthský|Jiří I. Vilém]] - ([[1712]]–[[1726]])
* [[Jiří Fridrich Karel Braniborsko-Bayreuthský|Jiří Fridrich II.]] - ([[1726]]–[[1735]]), předtím markrabě Braniborska-Ansbachu
* [[Fridrich Braniborsko-Bayreuthský|Fridrich IV.]] - ([[1735]]–[[1763]])
* [[Fridrich Kristián Braniborsko-Bayreuthský|Fridrich V. Kristián]] - ([[1763]]–[[1769]])
* [[Kristián II. Fridrich Braniborský|Kristián II. Fridrich]] - ([[1769]]–[[1791]]), také markrabě Braniborska-Ansbachu
 
V roce [[1791]] se kníže Kristián II. Fridrich vzdal suverenity jeho knížectví ve prospěch pruského krále [[Fridrich Vilém II. Pruský|Fridricha Viléma II.]]
 
=== Markrabata a kurfiřti braniborští (1415–1806) ===
Řádek 145 ⟶ 144:
Dalším krokem v rozmachu rodové moci byla sekularizace pruských majetků [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]] v roce [[1525]], kterou provedl tehdejší [[Velmistři řádu německých rytířů|řádový velmistr]] [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrecht Braniborský]]. Nově vzniklé [[pruské vévodství]] zdědil v r. [[1618]] právě braniborský [[kurfiřt]] a [[markrabě]]. Od té doby byly [[Prusy knížecí]] spojeny s [[Braniborské markrabství|Braniborským markrabstvím]], v jeden stát ([[Braniborsko-Prusko]]) se silně německým charakterem. Hlavním městem se stal [[Berlín]]. Na rozdíl od západní části nového státu (Braniborska) východní část (Prusko) nebyla součástí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské národa německého]].
 
* [[Fridrich I. Braniborský|Fridrich I.]] - ([[1415]]–[[1440]]), od r. [[1426]] byl markrabětem jeho syn Jan, kurfiřtem však zůstal do smrti
** [[Jan Braniborský]] - ([[1426]]–[[1440]]), syn Fridricha I., byl pouze markrabětem, kurfiřtem byl jeho otec až do smrti
* [[Fridrich II. Braniborský|Fridrich II. Železný]] - ([[1440]]–[[1470]])
* [[Albrecht III. Achilles]] - ([[1470]]–[[1486]])
* [[Jan Cicero Braniborský|Jan Cicero]] - ([[1486]]–[[1499]])
* [[Jáchym I. Braniborský|Jáchym I. Nestor]] - ([[1499]]–[[1535]])
* [[Jáchym II. Braniborský|Jáchym II. Hector]] - ([[1535]]–[[1571]])
* [[Jan Jiří I. Braniborský|Jan Jiří I.]] - ([[1571]]–[[1598]])
* [[Jáchym Fridrich I. Braniborský|Jáchym Fridrich I.]] - ([[1598]]–[[1608]])
* [[Jan Zikmund Braniborský]] - ([[1618]]–[[1619]]), regent
* [[Jiří Vilém Braniborský|Jiří Vilém]] - ([[1619]]–[[1640]]), syn Jana Zikmunda
* [[Fridrich Vilém I. Braniborský|Fridrich Vilém I.]] - ([[1640]]–[[1688]])
* [[Fridrich IIII. BraniborskýPruský|Fridrich III.]] - ([[1688]]–[[1713]](1701) -– od r. [[1701]] také pruský král
 
Když se v roce [[1701]] stal braniborský markrabě a kurfiřt [[Fridrich I. Pruský|Fridrich III.]] pruským králem [[Fridrich I. Pruský|Fridrichem I.]], stal se titul markraběte a kurfiřta braniborského jedním z titulů pruského krále a pozbyl funkce hlavního titulu. Braniborští vládci, kteří byli zároveň pruskými králi, jsou uvedeni zde pod číslováním jako pruští králové.
 
* [[Fridrich Vilém I. Pruský|Fridrich Vilém I.]] - ([[1713]]–[[1740]]), syn kurfiřta Fridricha III. (krále Fridricha I.)
* [[Fridrich II. Veliký]] - ([[1772]]–[[1786]]), [[kurfiřt]] jako ''Fridrich IV.''
* [[Fridrich Vilém II. Pruský|Fridrich Vilém II.]] - ([[1786]]–[[1797]]), kurfiřt jako ''Fridrich Vilém I.''
* [[Fridrich Vilém III. Pruský|Fridrich Vilém III.]] - ([[1797]]–[[1840]]), kurfiřt jako ''Fridrich Vilém II.''
 
Za vlády kurfiřta Fridricha Viléma IV. (pruský král Fridrich Vilém III.) v roce [[1806]] bylo Braniborské kurfiřtství (markrabství) plně začleněno do Pruského království v důsledku rozpadu [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a tím zániku [[kurfiřt]]ských hodností. V rámci Pruska se Braniborsko stalo provincií Braniborsko, ale titul markraběte braniborského si pruští králové ve své titulatuře ponechali.
Řádek 188 ⟶ 187:
 
==== Hohenzollernský nárok na český trůn ====
Málo známým faktem je, že braniborští Hohenzollernové měli po smrti krále [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] velmi blízko k získání českého trůnu, podle pravidel legitimní přemyslovské [[primogenitura|primogenitury]]. Po jeho smrti (nepočítáme-li vládu Jiřího z Poděbrad) sice nastoupil syn jeho sestry [[Alžběta Habsburská (14361436–1505)|Alžběty]] [[Vladislav Jagellonský]] jako její prvorozený syn. [[Alžběta Habsburská (14361436–1505)|Alžběta]] ale nebyla prvorozená sestra [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]], tou byla [[Anna Habsburská (1432-14621432–1462)|Anna]], která byla v roce [[1446]] provdána za [[Vilém III. Saský|Viléma III. Saského]]. Tento pár měl pouze dvě dcery, na které by dědictví podle primogenitury přešel nárok. Starší [[Markéta Saská (1449-15011449–1501)|Markéta]] se v roce [[1476]] provdala za kurfiřta [[Jan Cicero Braniborský|Jana Cicera]] z rodu Hohenzollernů. Ten by se pak z jejího práva stal podle zásad primogenitury dědičným králem Janem II. Jelikož ale bylo České království v té době volenou monarchií, stal se po volbě českých stavů novým českým králem [[Vladislav Jagellonský]] a po něm jeho syn [[Ludvík Jagellonský]].<ref>http://www.alesmatura.websnadno.cz/Cesti_panovnici.html</ref>.
 
=== Pruští vévodové (1525–1701) ===
Řádek 196 ⟶ 195:
Dalším krokem v rozmachu rodové moci Hohenzollernů byla sekularizace pruských majetků [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]] v roce [[1525]], kterou provedl tehdejší [[Velmistři řádu německých rytířů|řádový velmistr]] [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrecht Braniborský]] z Ansbašské linie, který přijal roku [[1525]] luteránskou reformaci a posléze se stal prvním pruským vévodou (knížetem) jako Albrecht I. [[Pruské vévodství]] se stalo polským [[léno|lénem]]. Když v roce [[1618]] zemřel jeho syn Albrecht Fridrich bez mužských dědiců, zdědil pruské vévodství braniborský kurfiřt. Od té doby byly [[Prusy knížecí]] spojeny s [[Braniborské markrabství|Braniborským markrabstvím]], kde vládli rovněž Hohenzollernové, v jeden stát ([[Braniborsko-Prusko]]) se silně německým charakterem. Hlavním městem se stal [[Berlín]]. „Velký [[kurfiřt]]“ [[Fridrich Vilém I. Braniborský|Fridrich Vilém]] ([[1640]]–[[1688]]) dosáhl zrušení vazalských závazků a [[19. září]] [[1657]] [[Velavská smlouva|velavskou smlouvou]] i zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo uznáno [[3. květen|3. května]] [[1660]] [[Olivský mír|olivským mírem]] i ostatními mocnostmi. Na rozdíl od západní části nového státu (Braniborska) se východní část (Prusko) nestala součástí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské národa německého]].
 
* [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrecht I.]] - ([[1525]]–[[1568]])
* [[Albrecht Fridrich Pruský|Albrecht II. Fridrich]] - ([[1568]]–[[1618]]), co-dědic,zemřel bez mužských dědiců, vévodství připadlo braniborskému kurfiřtu.
* [[Jan Zikmund Braniborský]] - ([[1608]]–[[1619]]), regent
* [[Jiří Vilém Braniborský|Jiří Vilém]] - ([[1619]]–[[1640]]), syn Jana Zikmunda
* [[Fridrich Vilém I. Braniborský|Fridrich Vilém]] - ([[1640]]–[[1688]])
* [[Fridrich I. Pruský|Fridrich I.]] - ([[1688]]–[[1701]]), zároveň braniborský kurfiřt, od roku [[1701]] pruský král
 
V roce [[1701]] se pruský vévoda a zároveň braniborský kurfiřt Fridrich I. (III.) stal pruským králem Fridrichem I.
Řádek 218 ⟶ 217:
{{Podrobně|Pruské království|Prusko}}
 
Několik let před rokem [[1700]] získala hannoverská dynastie následnictví ve [[Spojené království|Spojeném království]], kde od roku [[1714]] v osobě krále [[Jiří I.|Jiřího I.]] usedla na trůn. Také saský [[kurfiřt]] [[August II. Silný|Fridrich August I. Silný]] (z rodu [[wettinové|Wettinů]]) získal roku [[1697]] titul polského krále, takže se královský titul stával pro [[Braniborsko-Prusko|Prusko]] (Braniborsko-Prusko) čím dál více otázkou prestiže.
 
V roce [[1701]] tedy přijal tehdejší braniborský a pruský panovník titul „král v Prusku“ (něm. ''König in Preußen'') a v rámci obtížně akceptovaného kompromisu s [[císař]]em byl tedy svrchovaným panovníkem pouze na územích mimo Říši, v tzv. [[Prusy knížecí|Prusích knížecích]]; jednalo se také o ústupek [[Polské království|Polsku]], jež ovládalo tzv. [[Prusy královské]] a také argument, proč se pruský panovník nemohl titulovat „král Pruský“ (něm. ''König von Preußen'').
 
Korunovaci [[Fridrich I. Pruský|Fridricha I.]] pruským králem předcházelo založení [[Řád černé orlice|Řádu Černé orlice]]. [[18. leden|18. ledna]] [[1701]] [[Fridrich I. Pruský|Fridrich I.]] byl v okázalé ceremonii korunován v [[KönigsbergKaliningrad|Königsbergu]]u, při níž si sám vložil korunu na hlavu a na hlavu své ženy a až poté se nechal pomazat. [[Fridrich I. Pruský|Fridrich I.]] (1701–1713) byl kromě [[Vilém I. Pruský|Viléma I.]] (1861–1888) jediným korunovaným pruským králem.
 
Zbytek [[18. století]] a také [[19. století]] bylo ve znamení prusko-rakouských sporů o středoevropskou hegemonii. Vítězné [[války o rakouské dědictví]] přinesly Hohenzollernům v r. [[1742]] [[Slezsko]]. Po prvním [[dělení Polska]] v roce [[1772]] získali Hohenzollernové „královské Prusko“ a změnili svůj titul na krále pruského (něm. ''König von Preußen''). Růst moci po dalších děleních Polska, [[Napoleonské války|napoleonských válkách]] a zániku [[Svatá říše římská|Svaté říše římské národa německého]] byl završen vítězstvím v [[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]] v roce [[1866]].<ref>Dějiny Pruska - Hans-Joachim Schoeps, Nakladatelství Lidové noviny, edice: Dějiny států, 2004, ISBN 80-86379-59-0</ref>
<ref>Dějiny Pruska - Hans-Joachim Schoeps, Nakladatelství Lidové noviny, edice: Dějiny států, 2004, ISBN 80-86379-59-0</ref>.
 
[[18. květen|18. května]] [[1848]] se ve Frankfurtu nad Mohanem sešel první celoněmecký parlament. [[27. březen|27. března]] [[1849]] shromáždění těsnou většinou schválilo dědičnost německé císařské koruny a o den později se shodlo i na tom, že koruna bude nabídnuta pruskému králi [[Fridrich Vilém IV. Pruský|Fridrichu Vilémovi IV.]] Tato volba měla dosadit pruského krále do čela liberálního hnutí. V Berlínského dvora vypukl zmatek. Král Fridrich Vilém IV. však po váhání [[27. duben|27. dubna]] korunu odmítl.
 
Odmítnutí císařské koruny mělo zřejmě dva hlavní důvody: protože se považoval za krále z Boží milosti, nemohl přijmout korunu (ač o sjednocení velmi usiloval) z rukou frankfurtského shromáždění, jež považoval za revoluční instituci. Císařskou korunu by přijal jako legitimistický panovník pouze od rovnorodých [[kníže|knížat]]. Stejný názor zastával i králův bratr, budoucí král [[Vilém I. Pruský|Vilém I]]. Druhý důvod byl ten, že Fridrichu Vilémovi připadalo v rozporu se svatým duchem německých dějin a také se mu příčilo, aby si pruský král vsadil na hlavu uctívanou císařskou korunu, která podle historického práva přísluší rakouskému panovníkovi.
Řádek 233 ⟶ 231:
V roce [[1850]] získala francká větev od švábské výměnou za finanční rentu [[knížectví Hohenzollern]].
 
V roce [[1861]] [[Fridrich Vilém IV. Pruský|Fridrich Vilém IV.]] zemřel a králem se stal jeho bratr [[Vilém I. Pruský|Vilém I.]], ten se v roce [[1871]] stal dědičným německým císařem.
 
{{Podrobně|Dějiny Pruska}}
Řádek 239 ⟶ 237:
[[Soubor:Wappen Preußen.png|right|120px|Malý znak Pruského království]]
==== králové v Prusku ====
* [[Fridrich I. Pruský|Fridrich I.]] - ([[1701]]–[[1713]]), zároveň braniborský kurfiřt a markrabě
* [[Fridrich Vilém I. Pruský|Fridrich Vilém I.]] - ([[1713]]–[[1740]]), přezdívaný ''král voják'', zároveň braniborský kurfiřt a markrabě
* [[Fridrich II. Veliký]] - ([[1740]]–[[1772]]), změnil titul na krále pruského, zároveň braniborský kurfiřt a markrabě
 
==== králové Pruska ====
V letech [[1772]]–[[1795]] se Prusko zúčastnilo trojího [[dělení Polska]] a získalo tak rozsáhlá území na východě, mezi nimiž měly pro Prusko největší význam právě tzv. [[Prusy Královské]] (pozdější Západní Prusko). Tehdejší „král v Prusku“ [[Fridrich II. PruskýVeliký|Fridrich II. ''Veliký'']] se tedy již mohl titulovat jako „král Pruský“ (něm. ''König von Preußen'').
 
* [[Fridrich II. Veliký]] - ([[1772]]–[[1786]]), změnil titul na krále pruského, zároveň braniborský kurfiřt a markrabě
* [[Fridrich Vilém II. Pruský|Fridrich Vilém II.]] - ([[1786]]–[[1797]]), zároveň braniborský kurfiřt a markrabě
* [[Fridrich Vilém III. Pruský|Fridrich Vilém III.]] - ([[1797]]–[[1840]]), zároveň braniborský kurfiřt a markrabě
* [[Fridrich Vilém IV. Pruský|Fridrich Vilém IV.]] - ([[1840]]–[[1861]])
* [[Vilém I. Pruský|Vilém I.]] - ([[1861]]–[[1888]]), [[regent]] za bratra Fridricha Viléma, později sám král, od roku [[1871]] také německý císař.
 
<gallery caption="Galerie" perrow="4">
Řádek 266 ⟶ 264:
{{Podrobně|Německý císař|Německé císařství}}
 
V letech [[1870]]–[[1871]] pak [[Prusko]] po boku dalších německých států bojovalo proti Francii v [[prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]]. Pruské vítězství v [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]] dalo vzniknout [[Německé císařství|Německému císařství]] (s oficiálním názvem [[Německá říše]] ([[18. leden|18. ledna]] [[1871]]), v níž se [[Prusko]] stalo největší spolkovou zemí.<ref>Dějiny Německa - Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3</ref>. V této [[federace|federaci]] 26 [[stát]]ů byli pruští králové dědičnými předsedy s titulem [[Německý císař|Německého císaře]] (něm. ''Deutscher Kaiser'') až do porážky Německa v [[První světová válka|první světové válce]] v r. [[1918]]. Po celou existenci [[Německé císařství|Německého císařství]] byli němečtí císařové zároveň pruskými králi a byli tedy titulováni ''"Jeho císařské a královské veličenstvo"''.<ref>[http://web.archive.org/web/20070314063126/http://regiments.org/biography/royals/1859wilG.htm Tituly německého císaře a pruského krále Viléma II.]</ref>.
 
* [[Vilém I. Pruský|Vilém I.]] - ([[1871]]–[[1888]]), první císař, v letech [[1861]] až [[1871]] pruský král.
* [[Fridrich III. Pruský|Fridrich III.]] - ([[1888]]), vládl jen 99 dní.
* [[Vilém II. Pruský|Vilém II.]] - ([[1888]]–[[1918]]), poslední německý císař, abdikoval roku [[1918]].
 
<gallery caption="Galerie" perrow="5">
Řádek 279 ⟶ 277:
 
=== Hlava dynastie Hohenzollernů po r. 1918 ===
Hlava dynastie Hohenzollernů je a až do vyhynutí této linie bude z mladší franské linie. Hlava dynastie je zároveň německým císařem a pruským králem, i když po roce [[1918]] pouze titulárním. Po [[Německá revoluce|listopadové revoluci v Německu]] odešel císař [[Vilém II. Pruský|Vilém II.]] do nizozemského exilu, kde jako hlava dynastie dožil. Když v roce [[1941]] zemřel, stal se hlavou dynastie jeho syn, poslední německý korunní princ [[Fridrich Vilém Pruský|Fridrich Vilém]]. [[Fridrich Vilém Pruský|Fridrich Vilém]] však zemřel jen o 10 let později v roce [[1951]] hlavou dynastie se stal jeho syn a vnuk Viléma II. princ [[Ludvík Ferdinand Pruský (19071907–1994)|Ludvík Ferdinand]]. Současnou hlavou dynastie je jeho syn a pravnuk posledního německého císaře [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]], princ [[Jiří Fridrich Pruský|Jiří Fridrich]].<ref>[http://www.heraldica.org/topics/royalty/hohenzollern_case.htm Následnictví německého trůnu]</ref>
 
* [[Vilém II. Pruský|Vilém II.]] - ([[1918]]–[[1941]]), poslední německý císař, abdikoval roku [[1918]].
* [[Vilém Pruský (1882-19511882–1951)|korunní princ Vilém]] - ([[1941]]–[[1951]]), jeho syn, poslední německý korunní princ
* [[Ludvík Ferdinand Pruský (19071907–1994)|Ludvík Ferdinand]] - ([[1951]]–[[1994]]), jeho syn
* [[Jiří Fridrich Pruský|Jiří Fridrich]] -– jeho vnuk
 
<gallery caption="Galerie" perrow="5">
Řádek 296 ⟶ 294:
 
== Švábská větev ==
Švábská (starší) větev vládla na panstvích [[Hechingen]], [[Sigmaringen]] a [[Haigerloch]]. Tím na rozdíl od franské větve patřila spíš k nevýznamným říšským rodům a kromě [[Hohenzollernsko|Hohenzollernska]] nerozšířila svou moc dále. Zakladatelem švábské linie se stal [[Fridrich II. Norimberský]], jenž obdržel hrabství [[Zollern]] a purkrabství Norimberské v roce [[1200]] po otci, čímž se stal zakladatelem švábské větve rodu, purkrabství Norimberské však v roce [[1218]] daroval staršímu bratrovi [[Konrád III. Norimberský|Konrádovi III.]], jenž se stal zakladatelem franské linie rodu. Švábská větev na rozdíl od franské zůstala [[katolictvíKatolicismus|katolická]]. V získávání území také na rozdíl od franské větve nebyla příliš úspěšná, kromě obsazení trůnu [[Rumunsko|Rumunska]].
 
* v roce [[1218]] udržela [[Hohenzollernské hrabství]]
Řádek 311 ⟶ 309:
V roce [[1218]] švábská větev tehdy definitivně o Norimberk přišla, ale zůstal jí titul hraběte [[Zollern]]ského resp. Hohenzollernského, jelikož již když se stal [[Fridrich III. Zollernský|Fridrich III.]] purkrabětem Norimberským, bylo příjmení změněno na ''Hohenzollern''
 
* [[Fridrich IV. Hohenzollernský|Fridrich IV.]] - ([[1204]]–[[1251]]/[[1255]]), také norimberský purkrabí jako [[Fridrich II. Norimberský|Fridrich II.]]
* [[Fridrich V. Hohenzollernský|Fridrich V.]] - ([[1251]]/[[1255]]–[[1289]]), také norimberský purkrabí jako [[Fridrich III. Norimberský|Fridrich III.]]
* [[Fridrich VI. Hohenzollernský|Fridrich VI.]] - ([[1289]]–[[1298]]), také braniborský kurfiřt jako [[Fridrich I. Braniborský|Fridrich I.]]
* [[Fridrich VII. Hohenzollernský|Fridrich VII.]] -([[1298]]–[[1309]]), také braniborský kurfiřt jako [[Fridrich II. Braniborský|Fridrich II.]]
* [[Fridrich VIII. Hohenzollernský|Fridrich VIII.]] - ([[1309]]–[[1333]])
* [[Fridrich IX. Hohenzollernský|Fridrich IX.]] - ([[1333]]–[[1377]])
* [[Fridrich XI. Hohenzollernský|Fridrich XI.]] - ([[1377]]–[[1401]])
* [[Fridrich XII. Hohenzollernský|Fridrich XII.]] - ([[1401]]–[[1426]])
* [[Eitel Fridrich I. Hohenzollernský|Eitel Fridrich I.]] - ([[1426]]–[[1439]])
* [[Jošt Mikuláš I.]] - ([[1439]]–[[1488]])
* [[Eitel Fridrich II. Hohenzollernský|Eitel Fridrich II.]] - ([[1488]]–[[1512]])
* [[Eitel Fridrich III. Hohenzollernský|Eitel Fridrich III.]] - ([[1512]]–[[1525]])
* [[Karel I. Hohenzollernský|Karel I.]] - ([[1525]]–[[1575]])
 
V roce [[1575]] bylo hrabství [[Hohenzollern]] rozděleno mezi syny Karla I., a to na hrabství [[Hohenzollern-Hechingen]] a [[Hohenzollern-Sigmaringen]], jež oboje získaly [[allodAllodium|allodiální]]iální práva. O rok později přibylo i hrabství [[Hohenzollern-Haigerloch]] (pro nejmladšího syna), avšak již bez [[allod]]iálníchallodiálních práv.
 
Hohenzollernsko bylo sjednoceno až v roce [[1850]] pod vládou [[Prusko|Pruska]].
Řádek 333 ⟶ 331:
{{Podrobně|Hohenzollern-Haigerloch}}
 
Hrabství Hohenzollern-Haigerloch bylo zřízeno v roce [[1576]] pro nejmladšího syna [[Kryštof Hohenzollernsko-Haigerlochský|Kryštofa Hohenzollern-Haigerlochského]], ale bez [[allodAllodium|allodiálních]]iálních práv jako nejmenší část původního hrabství. Po smrti hraběte [[František Kryštof Antonín Hohenzollernsko-Haigerlochský|Františka Kryštofa Antonína]] v roce [[1767]] bylo hrabství [[Hohenzollern-Haigerloch]] definitivně absorbováno knížectvím [[Hohenzollern-Sigmaringen]].
 
* [[Kryštof Hohenzollern-Haigerlochský]] - (1575–1601)
* [[Jan Kryštof Hohenzollern-Haigerlochský]] - (1601–1623)
* [[Jan Hohenzollern-Haigerlochský]] - (1601–1630)
* V letech [[1630]]–[[1681]] - bylo součástí knížectví Hohenzollern-Sigmaringen
* [[František Antonín Hohenzollern-Haigerlochský]] - (1681–1702)
* [[Ferdinand Antonín Hohenzollern-Haigerlochský]] - (1702–1750)
* [[František Kryštof Antonín Hohenzollern-Haigerlochský]] - (1750–1767)
 
=== Hrabata, později knížata Hohenzollern-Hechingen (1576–1623-1850) ===
Řádek 347 ⟶ 345:
{{Podrobně|Hohenzollern-Hechingen}}
 
Hrabství Hohenzollern-Haigerloch bylo zřízeno v roce [[1575]] pro nejstaršího syna [[Eitel Fridrich I. Hohenzollern-Hechingenský|Eitela Fridricha I.]] jako říšské léno s [[allod]]iálnímyallodiálnímy právy.
 
V roce [[1623]] bylo stávající hrabství povýšeno na knížectví. V roce [[1815]] se stalo nezávislým členem [[Německý spolek|Německého spolku]].
 
* [[Eitel Fridrich I. Hohenzollern-Hechingenský|Eitel Fridrich I.]] - (1576–1605)
* [[Jan Jiří Hohenzollern-Hechingenský]] - (1605–1623), v roce [[1623]] bylo hrabství povýšeno na knížectví
* [[Eitel Fridrich II. Hohenzollern-Hechingenský|Eitel Fridrich II.]] - (1623–1661)
* [[Filip Kryštof Fridrich Hohenzollern-Hechingenský|Filip Kryštof Fridrich]] - (1661–1671)
* [[Fridrich Vilém Hohenzollern-Hechingenský]] - (1671–1735)
* [[Fridrich Ludvík Hohenzollern-Hechingenský]] - (1735–1750)
* [[Josef Fridrich Vilém Hohenzollern-Hechingenský|Josef Fridrich Vilém]] - (1750–1798)
* [[Heřman Hohenzollern-Hechingenský]] - (1798–1810)
* [[Fridrich Hohenzollern-Hechingenský|Fridrich]] - (1810–1838)
* [[Konstantin Hohenzollern-Hechingenský|Konstantin]] - (1838–1850), vymřela jím linie Hohenzollern-Hechingen
 
V roce [[1850]] prodal bezdětný kníže Konstantin své knížectví [[Hohenzollern-Hechingen]] francké větvi rodu, stejně tak v tomtéž roce učinil kníže [[Hohenzollern-Sigmaringen]]u Karel Antonín a obě knížectví byla sjednocena do země [[Hohenzollernsko]]. Titul knížete však švábské větvi zůstal. Dědický nárok však připadl po smrti knížete Konstantina v roce [[1869]] linii [[Hohenzollern-Sigmaringen]].
 
=== Hrabata, později knížata Hohenzollern-Sigmaringen (1576–1623-1850) ===
Řádek 368 ⟶ 366:
{{Podrobně|Hohenzollern-Sigmaringen}}
 
Hrabství Hohenzollernsko-Sigmaringen bylo zřízeno v roce [[1575]] pro prostředního syna [[Karel II. Hohenzollern-Sigmaringenský|Karla II.]], jako říšské léno s [[allod]]iálnímyallodiálnímy právy.
 
V roce [[1623]] bylo stávající hrabství povýšeno na knížectví. V roce [[1815]] se stalo nezávislým členem [[Německý spolek|Německého spolku]].
* [[Karel II. Hohenzollern-Sigmaringenský|Karel II.]] - (1576–1606)
* [[Jan Hohenzollern-Sigmaringenský|Jan]] - (1606–1623), v roce [[1623]] bylo hrabství povýšeno na knížectví
* [[Meinrad I. Hohenzollern-Sigmaringenský|Meinrad I.]] - (1638–1681)
* [[Maxmilián Hohenzollern-Sigmaringenský|Maxmilián]] - (1681–1689)
* [[Meinrad II. Hohenzollern-Sigmaringenský|Meinrad II.]] - (1689–1715)
* [[Josef František Ernst Hohenzollern-Sigmaringenský|Josef František Ernst]] - (1715–1769)
* [[Karel Fridrich Hohenzollern-Sigmaringenský|Karel Fridrich]] - (1769–1785)
* [[Antonín Alois Hohenzollern-Sigmaringenský|Antonín Alois]] - (1785–1831)
* [[Karel III. Hohenzollern-Sigmaringenský|Karel III.]] - (1831–1848)
* [[Karel Antonín Hohenzollern-Sigmaringenský|Karel Antonín]] - (1848–1850), prodal knížectví Prusku
 
V roce [[1850]] stejně jako [[Hohenzollern-Hechingen]]ský kníže Konstantin, tak i [[Hohenzollern-Sigmaringen]]ský kníže Karel Antonín prodal své knížectví franské větvi jenž obě knížectví (Hechigen a Sigmaringen) spojila do země Hohenzollernsko a začlenila do [[Prusko|Pruska]]. Titul knížete však švábské větvi zůstal.
Řádek 391 ⟶ 389:
Kníže Karel Anton však nezůstal "s prázdnou". V letech [[1858]]–[[1862]] byl pruským ministerským předsedou a po smrti knížete Konstantina z [[Hohenzollern-Hechingen]]u (jelikož s ním vymřela linie) získal Karel Anton dědičná práva linie [[Hohenzollern-Hechingen]] a v roce [[1869]] změnil svůj titul (a příjmení) na knížete Hohenzollerského, jeho potomci se tak stali z princů Hohenzollern-Sigmaringenských princi Hohenzollernskými.
 
* [[Karel Antonín Hohenzollernský|Karel Antonín]] - (1850–1885), prodal knížectví Prusku, v roce 1869 se stal hlavou celé švábské linie
* [[Leopold Hohenzollernský]] - (1885–1905)
* [[Vilém Hohenzollernský]] - (1905–1927)
* [[Fridrich Hohenzollernský]] - (1927–1965)
* [[Vilém Pruský (1882–1951)|Fridrich Vilém Hohenzollernský]] - (od 1965), podle rumunské ústavy z roku 1924 i možný následník rumunského trůnu
 
[[Soubor:Karte-Hohenzollern.png|thumb|250px|Hohenzollernsko, v jižním Německu]]
 
Ovšem již před rokem [[1869]] byl druhorozenému synovi knížete Karla Antona princi [[Karel vonI. Hohenzollern-SigmaringenRumunský|Karlu von Hohenzollern-Sigmaringen]] nabídnuta dědičně rumunská knížecí koruna (cílem této volby byla snaha získat německou podporu v úsilí Rumunů o nezávislost na [[Osmanská říše|Osmanské říši]]). Karel ji přijal a stal se rumunským knížetem a v roce [[1881]] se stal prvním rumunským králem Karlem I. (''Carolem I''.) Tím se kníže Karel Antonín stal předkem všech rumunských králů.
 
Tím však úspěchy členů linie [[Hohenzollern-Sigmaringen]] nekončily. Právě v roce [[1870]] byla (díky [[Otto von Bismarck|Bismarckově]] plánu) nabídnuta uprázdněná španělská koruna právě princi [[Leopold Hohenzollernský|Leopoldovi Hohenzollernskému]] (prvorozený syn Karla Antona). Když se informace o tomto plánu dostala na veřejnost, napětí mezi [[Francie|Francií]] a [[Prusko|Pruskem]] vzrostlo a princ Leopold po dohodě s pruským králem [[Vilém|Vilémem I.]] a otcem [[Karel Antonín Hohenzollernský|Karlem Antonínem]] od kandidatury raději ustoupil.
 
Jelikož rumunský král Karel I. neměl potomky, stal se jeho vnuk a syn jeho bratra Leopolda, princ Ferdinand Hohenzollernský v roce [[1914]] rumunským králem a jeho potomstvo (syn Karel II. a vnuk Michal I.) vládlo v Rumunsku až do roku [[1947]], kdy byl [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] svržen komunistickým převratem.
Řádek 409 ⟶ 407:
{{Podrobně|Rumunský král|Rumunské království}}
 
Další úspěch zaznamenal rod roku [[1869]], kdy byla druhorozenému synovi knížete Karla Antona, princi [[Karel vonI. Hohenzollern-SigmaringenRumunský|Karlu von Hohenzollern-Sigmaringen]] nabídnuta dědičně rumunská knížecí koruna (cílem této volby byla snaha získat německou podporu v úsilí Rumunů o nezávislost na [[Osmanská říše|Osmanské říši]]). Karel jí přijal a stal se rumunským knížetem a v roce [[1881]] se stal prvním rumunským králem [[Karel I. Rumunský|Karlem I.]] (''Carolem I''.)
 
Jelikož rumunský král Karel I. neměl potomky, stal se jeho synovec (syn jeho bratra Leopolda), princ Ferdinand Hohenzollernský v roce [[1914]] rumunským králem a jeho potomstvo (syn Karel II. a vnuk Michal I.) vládlo v Rumunsku až do roku [[1947]], kdy byl [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] svržen komunistickým převratem.
 
* [[Karel I. Rumunský|Karel I.]] - ([[1881]]–[[1914]]), v letech [[1866]]–[[1881]] byl ''vládcem (domnitorem)'' Rumunska.
* [[Ferdinand I. Rumunský|Ferdinand I.]] - ([[1914]]–[[1927]]), synovec krále [[Karel I. Rumunský|Karla I.]].
* [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] - ([[1927]]–[[1930]]), první vláda, syn krále [[Karel II. Rumunský|Karla II.]].
* [[Karel II. Rumunský|Karel II.]] - ([[1930]]–[[1940]]), roku [[1940]] abdikoval a opustil zemi.
* [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] - ([[1940]]–[[1947]]), druhá vláda,syn krále [[Karel II. Rumunský|Karla II.]], abdikoval během komunistického převratu.
 
<gallery caption="Galerie" perrow="5">
Řádek 427 ⟶ 425:
 
==== Spory o následnictví ====
Protože poslední panující rumunský král [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] nemá žádného syna a již zřejmě mít nebude, vyvstávají spory o následnictví na rumunský trůn. Podle rumunské ústavy z roku [[1924]] je nástupnictví na rumunský trůn určeno tzv. [[salický zákon|salickým zákonem]], jenž odpírá ženám právo na trůn.<ref>[http://legislatie.resurse-pentru-democratie.org/const_1923.php Rumunská demokratická ústava z roku 1924]</ref> Jelikož však nemá král [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] žádné bratry ani mužské členy linie, stal se podle salického zákona '''možným následníkem''' na rumunský trůn kníže [[Vilém Pruský (1882–1951)|Fridrich Vilém Hohenzollernský]]. Spory o následnictví jsou však problematické kvůli tomu, že král Michal I. zavedl v roce [[2007]] „rodový zákon“, jenž mění následnictví na trůn na mužskou [[primogenitura|primogenituru]] s tím, že ženy mohou nastoupit na trůn, pokud vládnoucí král nemá mužské dědice.<ref>[http://www.romanialibera.ro/a115044/o-constitutie-dinastica.html Dynastická konstituce]</ref>. Tento rodový zákon však není všemi uznáván jako platný, protože zákon o nástupnictví může změnit jen rumunský parlament a ne [[Michal I. Rumunský|král v exilu]], celou situaci pochopitelně komplikuje fakt že [[Rumunsko]] je republikou.<ref>[http://www.jurnalul.ro/stire-special/regele-si-margareta-de-a-ziua-republicii-mihai-si-a-desemnat-succesoarea-112922.html Králův dekret o následnictví]</ref><ref>[http://www.familiaregala.ro/?lng=&id2=010301 Tituly a následnictví Rumunské královské rodiny]</ref>
 
'''Následnictví podle ustanovení krále Michala I. z roku 2007:'''
 
* korunní princezna [[Markéta Rumunská]] (Margarita) - (* 1949) nejstarší dcera krále Michala I.
* princezna [[Elena Rumunská]] - (* 1950) druhorozená dcera krále Michala I.
** princ [[Mikuláš Rumunský]] - (* 1985) -– její jediný syn, vnuk krále Michala I.
 
'''Následnictví podle rumunské ústavy z roku 1924 (podle salického zákona):'''
 
* kníže [[Vilém Pruský (1882–1951)|Fridrich Vilém Hohenzollernský]] - (* 1924), hlava dynastie [[Hohenzollern-Sigmaringen]]
** dědičný princ [[Karel Fridrich Hohenzollernský]] - (* 1952), jeho syn
*** princ [[Alexandr Hohenzollernský]] - (* 1990), jeho syn
 
== Odkazy ==
Řádek 465 ⟶ 463:
|- valign=top
| width=35% |
* [[Seznam braniborských panovníků|Seznam braniborských markrabat, kurfiřtů, pruských vévodů, králů a německých císařů]]
* [[Braniborské markrabství]]
* [[Prusko]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Hohenzollernové“