Vystřelovací sedadlo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
Waibel (diskuse | příspěvky)
Řádek 65:
První modely letounu [[F-104 Starfighter]] byly vybaveny katapultováním směrem dolů kvůli riziku, které představovaly ocasní plochy letounu ve tvaru T. Aby mohlo sedadlo bezpečně pracovat, měl pilot na nohou jakési „ostruhy“, které byly lankem připojeny k sedadlu. Před vystřelením lanka přitáhla pilotovy nohy pod sedadlo. Další varianty F-104 už byly vybaveny standardním vystřelovacím sedadlem.
 
Podobně dva ze šesti členů posádky [[Bombardér|bombardéru]] [[B-52 Stratofortress]] mají sedadla vystřelovaná dolů skrze poklopy, které se otevírají ve spodní části letadla. Další čtyři členové posádky se katapultují směrem nahoru. Systémy, kdy se člen posádky propadá směrem dolů, jsou k ničemu v malých výškách a v případě, že je letoun v doběokamžiku katapultování obrácenv břichempoloze nahoruna zádech.
 
Letouny, které často létají v malých výškách, občas používají vystřelovací sedadla, která jednoduše prorazí kryt kokpitu, protože čekání na to než se bezpečně odhodí kryt kokpitu by bylo příliš dlouhé. Mnoho typů letadel (např. [[BAE Hawk]] a [[Hawker Siddeley Harrier|Harrier]]) používají systémy pro zničení krytu kokpitu výbušnou šňůrou (''MDC – Miniature Detonation Cord nebo FLSC – Flexible Linear Shaped Charge''), která je zalita do krytu kokpitu. Tato nálož je aktivována při zatažení za páku katapultování sedadla a roztříští kryt kokpitu nad sedadlem několik milisekund před vystřelením sedadla. Tento systém byl původně vyvinut pro letouny Harrier se svislým startem, u kterých je možné, že katapultování bude třeba ve chvíli, kdy letoun „visí“ na místě a odhozený kryt kokpitu by mohl zasáhnout pilota.