Bitva u Milvijského mostu: Porovnání verzí

Začátkem 4. století se v Římské říši začal rozpadat systém tetrarchie, který zavedl císař [[Dioklecián]]. Spočíval v tom, že říši vládli dva augustové a dva caesarové. Augustové byli hlavní vládci a oba měli vládnout jedné polovině říše. Caesarové měli být nástupci. S odchodem Diokleciána se ale systém rozpadl a všichni vyšší představitelé říše začali bojovat o moc. Smrtí císaře [[Galerius|Galeria]] v roce 311 vznikla tato situace: Konstantin vládl [[Galie|Galii]], Maxentius vládl Itálii, [[Licinius]] [[Illyrie|Illyrii]] a celému východu [[Maximinus Daia]]. Maxentius byl velmi neoblíbený a poněkud paranoidní. Podezříval Konstantina, že ho chce připravit o trůn. Proto se chtěl s armádou přeplavit do Galie, aby Konstantina odstranil. Konstantin byl ale dobrý stratég a věděl, že by měl zaútočit jako první. Rychle zorganizoval armádu a zaútočil na Itálii. Polovina jeho armády byla zaneprázdněna v Británii, takže měl k dispozici asi 30–4040-50 tisíc mužů. Maxentius vytáhl proti Konstantinovi s cca 190 000 vojáků, z nichž polovinu nechal poblíž dnešních Benátek, protože se obával vpádu Licinia z Illyrie. Maxentiovi prorokovala věštba „překročíš-li Tiberu, zahyne nepřítel Říma“. Protože za

O samotné bitvě toho moc známo není, ale nejspíše se Konstantinově galské jízdě a legionářům vycvičeným bojem s Germány podařilo rozvrátit řady Maxentia. Když Maxentius viděl, že prohrává, rozhodl se ustoupit za vysoké hradby Říma. Na cestě ale musel znovu překročit Milvijský most. Ten, ačkoli byl posílen pontonovým mostem pontonovým, nedokázal kapacitně unést celou armádu, a tak v zadních řadách propukl zmatek. K tomu seavícse navíc zřítil most pontonový. Maxentiovi muži se pokoušeli zachránit přebroděním řeky, ta ale byla moc hluboká, vojáci v těžké zbroji nemohli plavat a byli nemilosrdně strháváni pod hladinu. Při pokusu přejít řeku pak zemřel i sám Maxentius. Většina jeho vojáků nestačila překonat řeku a byla dílem pobita a dílem zajata.

Není známo kým byl postaven, ale ví se, že byl na začátku [[dřevo|dřevěný]]. První bitva se u něj odehrála mezi římským vojevůdcem [[Titus Livius|Titem Liviem]] a kartaginským generálem [[Hasdrubal Barkas|Hasdrubalem]] v roce [[207 př. n. l.]] Roku [[109 př. n. l.]] byl most přestavěn na [[Stavební kámen|kamenný]] a stal se součástí [[Via Flaminia]]. Další střet se odehrál v roce [[78 př. n. l.]] mezi [[Quintus Lutatius Catulus|Quintem Lutatiem Catulem]] a [[Marcus Aemilius Lepidus (konzul 78 př. n. l.)|Marcem Aemiliem Lepidem]], v němž zvítězil Catalus. Následovala zmiňovaná bitva mezi Konstantinem a Maxentiem. V roce [[538]] byl Milvijský most místem další bitvy, když se [[Belisar]] pokoušel připojit [[Ostrogóti|Ostrogóty]] k [[Justinián I.|Justiniánově]] [[Byzantská říše|Byzantské říši]]. Poslední významnější událostí na tomto místě bylo střenutítstřetnutt mezi rodem [[Orsini|Orsiniů]] a [[Colloni|Collonů]] v roce [[1335]].

Most byl poté rekonstruován. Významné opravy se uskutečnily v roce 1432 u příležitosti korunovační cesty císaře Zikmunda Lucemburského do Říma. Naposledy byl vážně poškozen [[Giuseppe Garibaldi|Giuseppem Garibaldim]] roku [[1849]], když se pokoušel odvrátitzpomalit [[Francie|Francouze]].vstup Ačkolifrancouzské bylarmády most mnohokrát opravován, stále je velká částdo vybudována [[Starověk|antickými]] staviteliŘíma. Obnoven byl roku [[1870]]. Přes četné opravy je dodnes zachována značná část původní antické stavby. Až do roku [[1956]] přes něj proudila [[automobil]]ová doprava, poté byl prohlášen za kulturní památku. Dnes se jmenuje Ponte Milvio, před nedávnou dobou Ponte Molle. V době antiky se honosilnesl jménemjméno Pons Mulvius. Zajímavostí je, že jedna ze dvou soch zdobících vstup na most je socha svatého [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]].