Bitva u Milvijského mostu: Porovnání verzí

'''Bitva u Milvijského mostu''' přes [[Tibera|Tiberu]] na severu [[Řím]]a mezi [[římská říše|římskými]] [[císař]]i [[Konstantin I. Veliký|Konstantinem I.]] a [[Maxentius|Maxentiem]] se odehrála [[28. říjen|28. října]] [[312]]. Vítězný Konstantin díky ní ukončil spoluvládcovský systém [[tetrarchie]] a stal se jediným císařem [[Římská říše|Římské říše]].

Podle [[křesťanství|křesťanské]] [[legenda|legendy]] měl Konstantin v předvečer bitvy vidění, v němž spatřil [[kříž]] a nápis „[[In hoc signo vinces]]“ (''V tomto znamení zvítězíš)''; [[Eusebios z Kaisareie]] uvádí řecky Eν τούτω νίκα – En toúto níka, ''V tomto zvítěz''). Vítězství tak bylo připsáno [[Kristus|Kristu]], a Konstantin proto radikálně změnil náboženskou politiku říše ve prospěch dosud pronásledovaného [[křesťanství]].

Začátkem 4. století se v Římské říši začal rozpadat systém tetrarchie, který zavedl císař [[Dioklecián]]. Spočíval v tom, že říši vládli dva augustové a dva caesarové. Augustové byli hlavní vládci a oba měli vládnout jedné polovině říše. Caesarové měli být nástupci. S odchodem Diokleciána se ale systém rozpadl a všichni vyšší představitelé říše začali bojovat o moc. Smrtí císaře [[Galerius|Galeria]] v roce 311 vznikla tato situace: Konstantin vládl [[Galie|Galii]], Maxentius vládl Itálii, [[Licinius]] [[Illyrie|Illyrii]] a celému východu [[Maximinus Daia]]. Maxentius byl velmi neoblíbený a poněkud paranoidní. Podezříval Konstantina, že ho chce připravit o trůn. Proto se chtěl s armádou přeplavit do Galie, aby Konstantina odstranil. Konstantin byl ale dobrý stratég a věděl, že by měl zaútočit jako první. Rychle zorganizoval armádu a zaútočil na Itálii. Jeho nevýhoda byla, že polovinaPolovina jeho armády byla zaneprázdněna v Británii., Kvůlitakže tomuměl byk mohldispozici mít kolemasi 30–40-50 tisíc mužů. ProtožeMaxentius ale nikdevytáhl zbytečněproti nedrancoval,Konstantinovi mohlys secca jeho190 řady rozrůst do 50 000 mužů. Když se to dozvěděl Maxentiusvojáků, vzalz svýchnichž 190 000polovinu vojáků a vytáhl proti Konstantinovi. Polovinu jich však musel nechatnechal poblíž dnešních Benátek, protože se obával vpádu Licinia z Illyrie. Početně tedyMaxentiovi vyhrávalprorokovala Maxentius, morálkou a výcvikem zase Konstantin. Maxentius si nechal udělat věštbu, která zněla:věštba „překročíš-li Tiberu, zahyne nepřítel Říma“. Protože za

Maxentiusza senepřítele veliceŘíma zaradoval,považoval neboť si myslelKonstantina, žerozhodl nepřítelse Římak je Konstantinbitvě. ZeZvolil strategickýchmísto důvodů se rozhodl svést bitvu u Milvijského mostu., Abyvedle urychlil přechod přes řeku,nějž nechal vedle kamenného mostu postavit ještě jeden malý, pontonový. K bitvě se sešikoval u vesnice Saxa Rubra 14 km od mostu. Těsně před bitvou se ale stala velmi záhadná věc. Konstantin, stálekterý vyznával staré anticképohanské náboženství., Večerměl večer před bitvou měl ale vidění. KdyžPři sezápadu dívalslunce spatřil na západ slunce, spatřilobloze planoucí kříž s písmeny XP překříženými přes sebe a pod nimi nápis „en tutoi nika“, což v překladu znamená „V tomto znamení zvítězíš“. Proto tentoho vyrylnechal vyrýt na všechny štíty svých bojovníků. TentoPo znakvítězné bitvě vešel tento znak do dějin jako [[labarum]] a stal se standartou všech římských císařů.

O samotné bitvě toho moc známo není, ale nejspíše se Konstantinově galské jízdě a legionářům vycvičeným bojem s Germány podařilo rozvrátit řady Maxentia. Když Maxentius viděl, že prohrává, rozhodl se ustoupit za vysoké hradby Říma. Na cestě ale musel znovu překročit Milvijský most. Ten, ačkoli byl posílen mostem pontonovým, nedokázal kapacitně unést celou armádu, a tak v zadních řadách propukl zmatek. VK překonávánítomu mostu se ještěseavíc zřítil most pontonový. Maxentiovi muži se pokoušeli zachránit přebrozenímpřebroděním řeky, ta ale byla moc hluboká a, vojáci v tolika kilovétěžké zbroji nemohli plavat a byli nemilosrdně strháváni pod hladinu. Při pokusu přejít řeku pak zemřel i sám Maxentius. Stále se většinaVětšina jeho armádyvojáků nacházelanestačila napřekonat Konstantinověřeku straně.a Konstantin zbylé vojákybyla dílem pobilpobita a dílem zajalzajata.

Po bitvě se Konstantin přesunulvstoupil do Říma, kde sejako promenádovaltrofej sukazoval MaxentiovouMaxentiovu hlavouhlavu. Lid ho vítal jako osvoboditele. aHlavní onsídlo sepřenesl jim odvděčil tak, že hlavní sídlo nechalKonstantin přenést do nově vybudované [[Konstantinopol|Konstantinopole]]. V bitvě také naposledy vystupovala [[pretoriánská garda]], která bojovala na Maxentiově straně. Konstantin ji hned po obsazení Říma rozpustil.

Není známo kým byl postaven, ale ví se, že byl na začátku [[dřevo|dřevěný]]. První bitva se u něj odehrála mezi římským vojevůdcem [[Titus Livius|Titem Liviem]] a kartaginským generálem [[Hasdrubal Barkas|Hasdrubalem]] v roce [[207 př. n. l.]] Roku [[109 př. n. l.]] byl most přestavěn na [[Stavební kámen|kamenný]] a stal se součástí [[Via Flaminia]]. Další střet se odehrál v roce [[78 př. n. l.]] mezi [[Quintus Lutatius Catulus|Quintem Lutatiem CatalemCatulem]] a [[Marcus Aemilius Lepidus (konzul 78 př. n. l.)|Marcem Aemiliem Lepidem]]., v němž Vyhrálzvítězil Catalus. Další střet byla námiNásledovala zmiňovaná bitva. Dalšímezi bitvaKonstantinem sea odehrálaMaxentiem. až vV roce [[538]] byl Milvijský most místem další bitvy, když se [[Belisar]] pokoušel připojit [[Ostrogóti|Ostrogóty]] k [[Justinián I.|Justiniánově]] [[Byzantská říše|Byzantské říši]]. NásledujícíPoslední střetvýznamnější seudálostí tuna konaltomto vmístě rocebylo střenutít [[1335]] mezi rodem [[Orsini|Orsiniů]] a Colloniů[[Colloni|Collonů]] v roce [[1335]].