Petr Čaadajev: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
+ dílo a vliv, drobnosti |
||
Řádek 3:
== Život ==
Narodil se ve staré a vzdělané šlechtické rodině jako vnuk historika M. M. Ščerbatova, ale brzy osiřel. Společně s mladším bratrem vyrůstali v domě strýce, knížete D. M. Ščerbatova, kde se jim dostalo vynikajícího vzdělání. V letech 1807-1811 studoval na [[Moskevská univerzita|Moskevské univerzitě]], kde se spřátelil s [[Alexandr Sergejevič Puškin|A. S. Puškinem]], který mu věnoval několik básní, s [[Alexandr Sergejevič Gribojedov|A. S. Gribojedovem]] a dalšími. Studia však nedokončil a roku 1812 vstoupil do armády, bojoval v [[Bitva u Borodina|bitvě u Borodina]], účastnil se celého tažení až do [[Paříž]]e a byl několikrát vyznamenán. Roku 1814 vstoupil v [[Krakov]]ě do zednářské lóže, z níž roku 1823 vystoupil.
Roku 1817 se stal pobočníkem velitele gardového pluku v [[Puškin (město)|Carském Selu]], u jehož jedné roty vypukla roku 1820 vzpoura. Velitel vyslal Čaadajeva, protože u této roty dříve sloužil, aby celou věc vysvětlil carovi, který byl právě v [[Opava|Opavě]]. S carem [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandrem I.]] měl Čaadajev více než hodinový rozhovor, v následujícím roce byli vzbouřenci potrestáni a Čaadajev nečekaně požádal o propuštění ze služby. V dopise vysvětlil, že nemohl sloužit v armádě, kde se tak tvrdě jedná s lidmi. Současně vstoupil do tajného „Severního spolku“ budoucích [[Děkabristé|děkabristů]], jejich činnosti se však neúčastnil.
V Petrohradské společnosti byl Čaadajev velice známá a obdivovaná osoba, jak pro své vystupování, tak pro jakousi mravní a duchovní sílu, která z něho vyzařovala. Roku 1823 se mu zhoršilo zdraví, rozdělil si majetek s bratrem a vydal se na cesty po Evropě. Navštívil Anglii, Francii, Švýcarsko, Itálii a Německo. Zajímali ho francouzští romantici a největší dojem na něho udělal papežský Řím. Trvale ho ovlivnilo setkání s německými filosofy, zejména se [[Friedrich Schelling|Schellingem]] a [[Franz von Baader|Baaderem]], s nimiž si pak dlouho dopisoval. Roku 1825 se v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]] setkal s velkoknížetem Konstantinem Pavlovičem, očekávaným následníkem trůnu, a roku 1826 se nečekaně vrátil do Ruska.
Hned na hranicích byl zatčen a vyslýchán pro podezření z účasti na děkabristickém povstání, ale po několika týdnech byl na zásah cara propuštěn. Policie ho však trvale sledovala. Pobýval hlavně na vesnici, kde žil jako samotář, hodně četl a v letech 1827-1831 napsal „Filosofické listy“. Od roku 1831 se zase začal objevovat ve společnosti a jeho rukopisy kolovaly mezi vzdělanci. Roku 1836 otiskl časopis „Teleskop“ první z jeho „Listů“, který způsobil společenské zemětřesení. Časopis byl zakázán, vydavatel poslán do vyhnanství a cenzor propuštěn. Čaadajev byl úředně prohlášen za šílence, žil v domácím vězení a pod trvalým dohledem,
Zúčastňoval se pak mnoha politických i filosofických diskusí, zdrtila ho však [[Krymská válka]], která Rusko postavila proti Západu, takže prý uvažoval o sebevraždě. Zemřel ve věku 61 let na zápal plic a byl pochován na hřbitově [[Donský klášter|Donského kláštera]] v Moskvě.
== Dílo a vliv ==
Čaadajevovo literární dílo je – v důsledku nepříznivých okolností – skrovné, mělo však nesmírný vliv, nejen pro ruské myšlení. Jak si všiml [[Osip Mandelštam]], byl Čaadajev jedním z mála ruských vzdělanců, kteří se se západní Evropou důkladně seznámili a vrátili se do Ruska: z mladých šlechticů, které panovníci vysílali na zkušenou do Evropy, se nevrátil téměř nikdo. Čaadajevovo myšlení je v linii německého idealismu, s vysokým hodnocením řádu, a zároveň také dobového romantismu, včetně exaltovaného náboženství.
Z osmi "Filosofických listů", napsaných francouzsky a adresovaných K. D. Panovové, byl publikován pouze první, který ruskou společnost nelítostně kritizuje. Vyjadřuje zármutek z hluboké kulturní a duchovní propasti mezi Ruskem a Evropou. Obdivuje kulturní a civilizační vliv [[křesťanství]] na západní kultury a společnosti, který podle něho v Rusku zcela chybí. Rusko se „oddělilo od celosvětového vzdělávacího úsilí lidstva“ a ocitlo v izolaci.
„Nemáme žádnou tradici, žádné dějiny, které by vychovaly náš lid. Nemáme minulost ani budoucnost. Jsme izolováni od ostatního lidstva, chybí nám jakýkoli vlastní vývoj, jakýkoli skutečný pokrok. (...) Máme obrovskou zemi, ale duchovně jsme zcela bezvýznamní, jako mezera v řádu světa.“<ref>''Filosofické listy'' I.</ref>
Z bouře polemik vznikly dva myšlenkové proudy: s Čaadajevovou kritikou souhlasili liberální a často i revoluční „západníci“, kdežto v opozici se zformoval proud „slavjanofilů“, který naopak zdůrazňoval jedinečnost a zvláštní poslání Ruska. Když se však počátkem 20. století objevily i ostatní dopisy, ukázalo se, že v dialektice Čaadajevova myšlení jsou zastoupena obě stanoviska, přičemž důraz na jedinečné poslání Ruska v pozdějších listech spíš převládá. Tím si lze vysvětlit, s jakou úctou o něm psal například [[Alexej Chomjakov]], i když se pokládal za oponenta.
Dějiny chápal Čaadajev podobně jako německý idealismus, jako časový celek, který má smysl, a úkolem filosofie je tento smysl sledovat. Na západní, zejména katolické církvi obdivoval, jak křesťanskou myšlenku dokázala vtělit do společenské skutečnosti. Z myšlenky řádu vznikl občanský stát, myšlenka spravedlnosti se vtělila do podoby práva a myšlenku lásky pomohlo křesťanství uskutečňovat pozvolným rušením otroctví a zlepšováním sociálního postavení chudých. Katolická církev s papežem byla pro něho viditelným znamením jednoty lidstva.
Na jiných místech ale Čaadajev západ také kritizuje za „politické náboženství“, duchovní vyprázdněnost, individualismus a materialismus. Zde vidí jedinečnou příležitost a úlohu Ruska, které se těmito neduhy nenakazilo a mohlo by se stát „učitelem lidstva“. Čaadajevovo působení – ústní i písemné – tak stálo u zrodu obou proudů, které určují ruské politické myšlení až dosud: loajálního a autoritativního [[Slavjanofilství]] i liberálnějšího západnictví.
== Odkazy ==
Řádek 17 ⟶ 30:
* {{NK ČR|jn20000700346}}
* P. J. Čaadajev, ''Filosofické listy – Apologie bláznova''. Praha: Odeon 1989
* N. A. Berďajev, ''Ruská idea: základní otázky ruského myšlení 19. a počátku 20. století''. Praha: Oikúmené 2003
* ''Filosofický slovník''. Olomouc: FIN 1998, str. 74.
* Гершенсон М. О., ''Грибоедовская Москва. Чаадаев. Очерки прошлого.'' Мoskva: Vydavatelství MGU 1989.
* T. G. Masaryk, ''Rusko a Evropa'' I.
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Čaadajev. Sv. 28, str. 186 (autorem je TGM)
Řádek 23 ⟶ 39:
=== Související články ===
* [[Děkabristé]]
* [[Slavjanofilství]]
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat|Pyotr Chaadayev}}
*{{ru}} [http://az.lib.ru/c/chaadaew_p_j/text_0010.shtml#_ftn23 P. J. Čaadajev: ''Filosofičeskije pisma'']
*{{fr}} [http://www2.unil.ch/slav/ling/textes/ChaadaevPremlettrephilo.html Lettres philosphiques addressées a une dame.] První ''Filosofický list'' ve francouzském originále
<!-- Článek není překlad, proto prosím nenahrazovat šablonou Překlad. -->
| |||