Martin z Tours: Porovnání verzí

Svatý '''Martin z Tours''' ([[latina|latinsky]] ''Martinus''), ([[316]] či [[317]] v [[Szombathely|Savarii]] – [[8. listopad]]u [[397]] v [[Candes-Saint-Martin|Candes]]; [[11. listopad]]u byl pohřben v Tours) byl římský [[voják]], [[poustevník]] a [[biskup]] v [[Tours]]. Stal se jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších [[svatý]]ch a patří mezi první nemučedníky, které církev označila za svaté. Je zakladatel prvních klášterů ve Francii. Svou [[Misie|misijní činností]] horlivě potíral pohanství a obracel lidi na křesťanství. MůžemeBývá hoproto díkyněkterými tomulidmi označitvnímán zajako význačnouvýznačná osobnost, která spoluvytvářela křesťanské duchovní základy Evropy. Je znám díky legendě, kdy se rozdělil se žebrákem o svůj plášť.

Martin prožíval svoji víru i v armádě. ŽilPodle legendy o jeho životě žil skromně, pokorně a dokonce ke svému otroku se choval jako k bratrovi. Martin byl jednoduše jiný než ostatní vojáci, což také dokazuje symbolický čin, díky němuž se stal tak známý. Došlo k němu v Amiensu u jedné z městských bran v roce [[335]] za jednoho velmi mrazivého zimního večera.<ref name = "reg"/> Martin se tudy na koni vracel do vojenského tábora. U brány ho oslovil polooděný žebrák a prosil o almužnu. Protože u sebe Martin neměl ani peníze, ani jídlo, zprvu nevěděl, jak by člověku pomohl. Tu ho však napadla myšlenka: vzal svůj velký důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se aspoň trochu zahřál. Legenda dále vypráví, že Martin spatřil příští noc [[Ježíš Kristus|Ježíše]], který byl oděn půlkou pláště. A uslyšel, jak Ježíš říká [[Anděl|andělům]]: ''„Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“'' Tato Kristova slova znamenají to, co je napsánu v [[Evangelium|evangeliu]]: ''„Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mě jsi učinil.“'' Scéna dělení pláště patřila po celá staletí k nejznámějším a nejoblíbenějším světeckým motivům umělců.<ref name = "scha"/>

Po těchto událostech se dal tedy Martin konečně [[Křest|pokřtít]]. Brzy nato se rozloučil s armádou, protože se v jeho očích nedala spojit křesťanská a vojenská služba. Pak odešel do [[Poitiers]], kam ho přitahovala pověst biskupa [[Hilarius z Poitiers|Hilaria]] – ten byl následně jeho učitelem a velkým vzorem. Tam také přijal [[nižší svěcení]] a stal se tzv. [[Exorcista|exorcistou]]. Martin toužil po misích a po skromném životě [[Poustevník|poustevníka]]. Proto se tedy vrátil do rodné Panonie, kde chtěl bojovat jak proti projevům mimokřesťanských náboženství označovaných souhně jako [[pohanství]], tak a proti tzv. "bludařství", tedy těm náboženským názorům vznikajícím v rámci křesťanství, které ohrožovalybyly vnímány jako [[Hereze|heretické]], a vyvolávalytedy jako názory ohrožující a vyvolávající zmatky a spory v [[Katolická církev|katolické církvi]]. Situace v Panonii se natolik vyhrotila, že musel uprchnout. Odešel tedy do [[Itálie]], kde se odebral do ústraní a žil jako poustevník. Šířící se omyly a[[Hereze|heretické]] kacířstvínázory vyvolaly velký rozkol v církvi a zásahy světské moci navíc tuto situaci vyostřovaly. Martin viděl jako jediný lék proti tomutotěmto zludějům [[Modlitba|modlitbu]]. Na pozvání jeho mistra a přítele, biskupa [[Hilarius z Poitiers|Hilaria]] se odebral zpět do [[Galie]] (dnešní Francie), kde se poblíž [[Poitiers]] usadil v [[Poustevna|poustevně]] a věnoval se modlitbám a rozjímání. Nezůstal však dlouho sám a zformovala se kolem něj skupina dalších křesťanů. Na tomto místě pak později vyrostl slavný [[Řád svatého Benedikta|benediktinský]] [[klášter]] v [[Ligugé]]. Hilariovi se podařilo přesvědčit Martina, aby přijal vyšší svěcení a stal se [[Kněz|knězem]]. V této době již Martin podle legendy vykonal několik zázraků (vč. znovuoživení dvou lidí) a ať chtěl, nebo nechtěl, stal se oblíbeným.<ref name = "reg"/>

Z pozice biskupa zahájil velké obracení tehdejších [[Galové|Galů]] na [[křesťanství]]. Staral se o veškeré obyvatelstvo ve Francii, snažil se usmířit pohany s pravověrnými křesťany a vždy se vzepřel světské vládní moci, když se chtěla vměšovat do církevních otázek.<ref name = "spol">{{Citace monografie | příjmení = VRÁNA | jméno = Karel | titul = V jednom společenství : životní příběhy světců | vydání = 2. | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 550 | strany = | isbn = 97-880-7021-9904}}</ref> Horlivě hlásal [[evangelium]] na venkově, potíral zde převládající [[pohanství]] a všude se staral o zlepšení špatných poměrů. Jeho [[evangelizace]] byla údajně doprovázená mnoha zázraky, které mu pomáhaly potlačovat [[animismus]] především venkovských obyvatel, ničit jejich modly a rituální místa. Zázraky také údajně chránily jeho samotného, jelikož narážel i na jejich odpor. Martin byl neustále na cestách a tyto jeho misijní cesty po celé diecézi často směřovaly k organizování prvních venkovských [[Farnost|farností]]. Jeho misijní cesty však vedly i mimo jeho diecézi, stopy po jeho činnosti najdeme téměř po celé [[Francie|Francii]]. Kromě legend a vyprávění o jeho zázracích (uzdravování nemocných, odvracení pohrom, zázraky se zvířaty) po celé zemi najdeme spoustu měst, vesnic a kostelů, které jsou pojmenovány po něm.<ref name = "reg"/>