Sajga tatarská: Porovnání verzí

Sajgy jsou velmi společenské. Nevytvářejí teritoria, lae jsou neustále v pohybu. Na místech s dobrou pastvou se zdrží několik dní, ale oblastmi s chudou vegetací pouze protahují. Táhnoucí stádo za den může urazit více než 100 km. Na jaře vytváří sajgy s mláďaty menší stáda čítající 12-40 jedinců, která se na podzim při [[migrace|migracích]] spojí a tvoří obrovská stáda. Hlas sajgy se podobá bečení, je však kratší a hrubší, mláďata bečí stejně jako domácí jehňata.

Početnost populace sajg klesá již od 19. století. V roce 1919. byl zakázán její lov na území tehdejšího Sovětského svazu, ale po orce 1950 byl povolen regulovaný odstřel. V současné době sejsou jednásajgy zchráněny ruskými i kazašskými zákony. Z hlediska ochrany se ejdná o [[kriticky ohrožený]] druh. V minulosti lovili [[Rusové]], [[Tataři]] i [[Kazaši]] sajgy pro maso a kůži, často s pomocí chrtů a ochočených [[Orel skalní|orlů skalních]]. V současnostiposledních dvaceti letech představuje hrozbu [[Pytláctví|pytlácký lov]], především pro rohy, které jsou ceněny jako trofeje a využívá je také [[tradiční čínská medicína]]. Čínská medicína využívá i [[Bezoár|bezoárové koule]] z [[Předžaludek|předžaludků]] sajgy. Pytláci loví sajgy často pomocí [[vrtulník]]ů nebo terénních vozů. Kořistí se stávají zpravidla samci, čímž vzniká v populaci nepoměr pohlaví a snižuje se reprodukce.