Georges Seurat: Porovnání verzí

V letech [[1875]]-–[[1877]] studoval ve večerní škole kreslení. V té době studoval práci [[Charles Blanc|Charlese Blanca]] ''Gramatika umění kresby'', která ho hluboce ovlivnila. Roky [[1878]] a [[1879]] strávil na Akademii výtvarných umění, další rok absolvoval vojenskou službu v [[Brest]]u. Na konci roku [[1880]] si spolu s přítelem Edmondem Aman-Jeanem zařídil pronájem v Rue de Chabrol č. 19, nedaleko bytu svých rodičů. Zde žil až do roku [[1886]]. V roce [[1883]] poprvé a naposledy vystavoval na oficiálním Salónu.<ref>''Největší malíři - Georges Seurat'', vyd. Eaglemoss International, Praha 2000, s. 4, ISSN 1212-8872</ref> Prezentoval zde portrét Aman-Jeana. O rok později porota Salónu odmítla jeho první dílo, kterým se později proslavil, ''Koupání v Asniéres''. Rok [[1885]] byl ve znamení letního pobytu v Grandcamp v [[Normandie|Normandii]] a práci na Serautově zřejmě nejvýznamnějším obrazu - ''Nedělním odpoledni na ostrově La Grande-Jatte''. Tehdy se seznámil s [[Camille Pissarro|Pissarrem]], který převzal jeho malířský styl.<ref>Walther, Ingo F. (ed.), ''Malířství impresionismu 1860-19291860–1929'', vyd. Benedikt Taschen Verlag, Köln/Nakladatelství Slovart 2003, s. 695 ISBN 3-8228-2574-3</ref> Obraz La Grande Jatte vystavil [[1886]] na osmé, poslední výstavě [[impresionisté|impresionistů]] a rovněž na Salónu Nezávislých.<ref>Lynton, Norbert, ''Umění 19. a 20. století'', Artia, Praha 1981, s. 66</ref> Tohoto roku vystavoval prostřednictvím galeristy [[Paul Durand-Ruel|Duranda-Ruela]] v [[New York]]u. Roku [[1886]] vyšlo o Seuratově způsobu malby první odborné pojednání, a to z pera kritika [[Félix Fénéon|Félixe Féneona]]. V té době také navázal kontakty se [[symbolismus|symbolisty]] a [[anarchismus|anarchisty]]. V únoru[[1887]] se v [[Brusel]]u zúčastnil vernisáže výstavy pořádané skupinou Dvacet, na kterou přispěl sedmi plátny. K účasti na výstavě ho vyzval belgický spisovatel [[Émile Verhaeren]]. Ze [[Paul Signac|Signacova]] podnětu se v průběhu roku ustavila skupina [[Neoimpresionismus|Neoimpresionistů]], k níž se kromě uvedených dvou malířů připojili ještě [[Albert Dubois-Pillet]], [[Charles Angrand]], [[Maximilien Luce]] a krátce také [[Lucien Pissarro|Camille a Lucien Pissarrové]]. V roce [[1888]] vystavovala skupina v galerii Nezávislé revue vedené Fénéonem. Léto strávil Seurat v normandském Port-en-Bessin, odkud přivezl několik obrazů.

V následujícím roce vystavoval opět v Bruselu a navázal intimní přátelství s modelkou Madeleine Knoblochovou, s níž sdílel domácnost až do smrti. Knoblochová byla matkou dvou jeho synů (druhý se narodil až po malířově smrti), z nichž žádný se nedožil dospělého věku.<ref>[http://www.cdc.gov/ncidod/eid/vol11no01/04-0269.htm] Studie o Seuratově smrti</ref> Soužití s Knoblochovou před rodinou a přáteli důsledně tajil. V únoru [[1890]] se Seuratovi narodil první ze synů, Pierre Georges. Na Salónu Nezávislých vystavil Seurat jediný portrét své družky pod názvem ''Pudrující se žena''. Léto trávil v Gravelines v [[Normandie|Normandii]], výsledkem je opět několik pláten. Údajně v důsledku jeho ješitnosti došlo ke sporům mezi ním a ostatními neoimpresionisty.<ref>Walther, Ingo F. (ed.), c. d., s. 695</ref> V únoru [[1891]] opět vystavoval s Dvaceti v Bruselu: tentokrát ''Kankán a a šest krajin''.

V prvních obrazech z počátku 80. let se Seurat námětově inspiroval malíři [[barbizonská škola|barbizonské školy]]. Maloval kameníky, sekáče, žence. Prvním dílem, v němž nalezl svébytný způsob vyjádření, je ''Koupání v Asnières''. Vznikalo v letech [[1883]]-–[[1884]]. Porota oficiálního Salónu obraz odmítla, Seurat ho proto vystavil na Salónu Nezávislých. S [[impresionisté|impresionisty]] obraz spojuje téma - letní odpočinek u řeky. Zatímco impresionistické obrazy vznikaly spontánně, Seurat si výsledné dílo - a všechna následující - připravoval množstvím skic a náčrtů. Impresionisté malovali v plenéru, závěrečná podoba Seuratových obrazů vznikala v ateliéru. Na ''Koupání'' je nápadná statičnost zobrazených postav, na obraze takřka absentuje pohyb. Atmosféra díla vyzařuje klid, podobně jako je tomu na deskách renesančního malíře [[Piero della Francesca]], jehož dílo Seurat v té době studoval.

Za nejslavnější Seuratův obraz bývá považováno ''Nedělní odpoledne na La Grande Jatte''. [[Soubor:Georges Seurat - Un dimanche après-midi à l'Île de la Grande Jatte.jpg|thumb|Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte, 207 x 308 cm, Institut umění Chicago]] Vystaveno bylo na poslední výstavě impresionistů v roce [[1886]]. Na tomto výletním ostrově na [[Seina|Seině]] vytvořil Seurat velké množství olejových skic: nejprve prázdné krajiny, pak jednotlivých postav. Závěrečná syntéza pak byla mechanickou záležitostí. Podobně jako u ''Koupání'' vyzařuje z obrazu klid a v tomto případě navíc i monumentalita. Kompoziční pohyb probíhá zleva doprava a je vyvážen pohledem většiny postav, jenž směřuje vlevo. Jednotlivé postavy jsou umístěny v dokonalé harmonii a navozují dojem koncertu. Hudební stránka obrazu je explicitně vyjádřena postavou trubače v levé části obrazu. ''Nedělní odpoledne'' je považováno za jedno z nejvýznamnějších děl malířství [[19. století]]. Obraz se v roce [[1984]] stal inspirací k muzikálu Neděle v parku s Georgem (Sunday in the Park with George), který slavil úspěchy na [[Broadway]]i. <ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/Sunday_in_the_Park_with_George] Heslo na anglické Wikipedii</ref>

Seuratův přístup k malbě, v němž se snažil sloučit umělecké a vědecké hledisko, ovlivnil řadu jeho současníků a nalezl rovněž následovníky. Umělecky měl k Seuratovi a pointilismu nejblíže [[Paul Signac]]. Ten se také pokusil o jeho odborné vysvětlení v práci ''Od Delacroixe k neoimpresionismu'', která vyšla v roce [[1899]]. V letech [[1885]]-–[[1890]] maloval Seuratovou technikou i [[Camille Pissarro]]. I [[Vincent van Gogh]] namaloval v létě roku [[1887]] několik obrazů pointilistickou technikou. V návaznosti na Seurata pokračovali ve vývoji autonomie barvy na obraze i [[Paul Gauguin]] a [[nabisté]]. S pointilismem se po svém vyrovnávali i [[Robert Delaunay]], [[Henri Matisse]] a italští [[futurismus|futuristé]]. Krátkým obdobím [[neoimpresionismus|neoimpresionismu]] prošel i zakladatel abstraktního umění [[Vasilij Kandinskij]] a [[Piet Mondrian]].

File:Georges Seurat 024.jpg|''Modelky'', 1886-18881886–1888, 200 x 250 cm, Merion (USA), Barnesova nadace

File:Georges Seurat 019.jpg|''Cirkus'', 1890-18911890–1891, 185,5 x 152,5 cm, Paříž, Muzeum d'Orsay

File:1890 Seurat Can-Can anagoria.JPG|''Kankán'', 1889-18901889–1890, 169 x 139 cm, Otterlo (Nizozemsko), Muzeum Kröller-Müller

File:Georges Seurat 021.jpg|''Pudrující se žena'', 1888-18901888–1890, 95,5 x 79,5, cm, Londýn, Galerie Courtauld