Bitva o Suomussalmi: Porovnání verzí

Hlavní úder 163. pěší divize dopadl na nicnetušící nekompletní [[rota|rotu]] [[pohraniční stráž]]e [[poručík]]a Ela. Jeho zoufalé volání o pomoc tváří v tvář téměř dvou setnásobnédvousetnásobné přesile nepřítele bylo jeho nadřízenými zprvu vyhodnoceno jako panikaření a bylo mu řečeno, že musí bojovat lépe. Tuto odpověď dostal i na svou druhou žádost odpoledne. Posílena o několik odloučených [[Pohraniční stráž|pohraničníků]] a neodvedenými příslušníky [[domobrana|domobrany]] (tedy většinou příliš mladými, resp. příliš starými) pokračovala jeho jednotka v zuřivých [[Vojenská taktika|ústupových bojích]] na trase Juntusranta–Linna–Palovaara. [[2. prosinec|2. prosince]] se zachytila těsně před Linnou a na několik hodin zcela zastavila ruský postup, ale nepřítel využil své početní převahy a když neuspěl s [[frontální útok|přímým útokem]], začal ji obkličovat ze severu. Elo tedy ustoupil přímo do osady Linna.<ref name="winterwar">[http://www.winterwar.com/Battles/Suomussalmi.htm The Battle of Suomussalmi, 8–30 December 1939&nbsp;,&nbsp;part 1]</ref>

Ve stejnou dobu [[major]] Kari zjistil, že není schopen splnit původní rozkazy o vpádu na ruské území (jeho [[prapor (jednotka)|prapor]] při pokusu o jejich splnění narazil na odpor minimálně [[pluk]]u podporovaného [[tank]]y a po těžkých ztrátách musel ustoupit), a začal se přesunovat směrem k Suomussalmi. Jeho rozkazy byly vzápětí potvrzeny finským velením, které už zcela přehodnotilo svůj názor na „panikaření“ a začalo k Suomussalmi směrovat veškeré dostupné a uvolnitelné jednotky z okolí. Nicméně bylo již pozdě, klíčový bod Palovaara padl [[4. prosinec|4. prosince]] a bylo zjevné, že na relativně volném a přehledném prostoru mezi body Palovaara a Suomussalmi nepřítele se stávajícími silami nelze zadržet. Finské velení proto rozhodlo o vyklizení Suomussalmi a zaujmutí obranných pozic západně a jihozápadně od jezer [[Niskanselka]] a [[Haukipera]]. Toto rozhodnutí definitivně padlo 5. prosince. V této době ovšem svůj postoj přehodnotilo i sovětské velení, podle něhož byl dosavadní postup 163. divize příliš pomalý a nařídilo 44. divizi, aby se urychleně přesunula k Suomussalmi a 163. divizi podpořila.

Zelencev byl zděšen, až dosud netušil, že nepřítel byl podstatně posílen. Jeho křečovitá snaha posílit jednotky v ohroženém prostoru však selhala pro špatné [[načasování]] a malou mobilitu ruských jednotek. Přehrazení šíje mezi jezery Kuomas a Kuivas bylo obnoveno ještě tentýž den a [[Finové]] zahájili likvidaci ruských jednotek v již zmíněném jezerním trojúhelníku. Byl nejvyšší čas, 44. divize byla dva dny cesty od Suomussalmi. Finové jí vyslali naproti několik průzkumných jednotek, aby měli přehled a zbrzdili její postup. Dne 13. prosince ráno zanikly poslední významné obranné posty sovětůSovětů mezi jezery východně od Suomussalmi (vyjma samotného městečka) a oblast byla od sovětských jednotek vyčištěna navzdory prudkým [[protiútok]]ům jejich pěších a [[tank]]ových formací. Zároveň finské hlídky a [[přepadové komando|přepadová komanda]] zahájily útoky proti druhé zásobovací trase 163. divize vedoucí po zamrzlé hladině jezera Kianta. Finové nyní také přistoupili ke své „oblíbené“ [[Vojenská taktika|taktice]], při níž byly primárním cílem útoků a [[minomet]]ných přepadů [[polní kuchyně]] nepřítele. Za situace, kdy teplota začala v noci klesat k −30 stupňům Celsia, to byla taktika vysoce účinná.

}}</ref>) a stále se zhoršujícím meteorologickým podmínkám: teplota klesala až k -35&nbsp;°C a sněžení zvýšilo průměrnou sílu sněhové pokrývky na 120&nbsp;cm.<ref name="czarnotta32" />