Ježíš Kristus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení infoboxu za použití AWB |
přidání zmínky o nanebevstoupení značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 127:
Podle všech evangelií bylo Ježíšovo tělo bezprostředně po smrti sňato z kříže, zabaleno do pláten a položeno do skalního [[hrob]]u, který patřil [[Josef z Arimatie|Josefu z Arimatie]].<ref>MARTINI, C. M. In: ''Civiltà cattolica'' 2910 (1971), 492–498.</ref> Přes rozdílnost vyprávění jednotlivých evangelií lze pak konstatovat, že některé ženy šly posléze navštívit Ježíšův hrob, ale jeho tělo tam již nenašly, a že [[církev]] od počátku tento prázdný hrob vysvětlovala Ježíšovým [[vzkříšení]]m.<ref name="mt281115">{{Citace bible|Mt|28|11||15}}.</ref> Židovská [[sanhedrin|velerada]] vysvětlovala tuto skutečnost krádeží Ježíšova těla, kterou spáchali jeho učedníci, když římská hlídka u hrobu spala.<ref name="mt281115"/>
Avšak ani církev nedokazovala Ježíšovo vzkříšení z faktu prázdného hrobu, nýbrž [[zjevení]]mi Ježíše jeho učedníkům, kteří začínají hlásat, že Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých. Ač se objevily snahy vysvětlovat tato zjevení jako důsledek [[euforie]] či [[halucinace]] učedníků, případně jako [[podvod]] jejich či pisatelů evangelií a dalších novozákonních spisů, důvěryhodnost těchto teorií zpochybňuje vícero okolností, nejvíce pak fakt, že všichni [[apoštol]]ové museli pro obhajobu svého tvrzení ustát za cenu vlastního života. V případě podvodu pak lze předpokládat, že by zprávy o Ježíšově vzkříšení byly přesvědčivější a harmoničtější: rozdíly a rozpory mezi jednotlivými prameny tak potvrzují společné historické jádro.<ref>BROŽ, V. ''Základy fundamentální teologie.'' Hradec Králové, 2003/2004, s. 74.</ref>
=== Nanebevstoupení ===
[[Matoušovo evangelium|Matoušovo]] a [[Lukášovo evangelium|Lukášovo]] evangelium nekončí prázdným hrobem a tím, jak se učedníci a některé ženy setkaly se vzkříšeným Kristem. Poslední událostí, kterou popisují, je Ježíšovo nanebevstoupení. Ježíš tehdy vystoupil ke svému Otci a dal učedníkům takzvané velké poslání - jít do celého světa (počínajíc Jeruzalémem, Judskem a Samařím) a zvěstovat evangelium. Tím, kdo je v tom bude vést, bude Duch svatý, na jehož seslání měli počkat. To je však okamžik,kde již začínají [[dějiny církve]].
== Ježíšovo učení ==
[[Soubor:Christ pantocrator daphne1090-1100.jpg|thumb|upright|[[Mozaika]] Krista coby [[Pantokrator]]a, [[kupole]] [[kostel]]a Dafné, [[Athény]], mezi [[1090]] a [[1100]].]]
Řádek 152 ⟶ 154:
Pro křesťany je Ježíš Kristus očekávaným [[Mesiáš]]em, Spasitelem, Bohem, který lidem přinesl [[spása|spásu]]. Je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi, je vyvrcholením Božího zjevení. Veškeré [[dějiny spásy]] mají v něm svůj střed – o něm hovořili [[prorok|proroci]] a celý [[Starý zákon]], k němu a k jeho království směřují dějiny. Řecky je někdy nazýván „Pantokrátór“, vševládný. Je též tím, kdo povede [[poslední soud]].
Podle křesťanské tradice byl Ježíš Kristus i dokonalým člověkem, je vzorem pro jednání křesťana a základem jeho [[morálka|morálky]]. Jednání křesťana má odpovídat tomu, co Ježíš učil a jak jednal. Tento princip se [[latina|latinsky]] označuje ''imitatio Christi'' (napodobování Krista) a je obdobou [[Judaismus|judaistického]] ''imitatio Dei'' (napodobování Boha). Víra v to, kým Ježíš skutečně byl, se vyvíjela velmi intenzivně a dlouhodobě. Hlavními etapami tohoto vývoje jsou ekumenické [[koncil]]y, které formulovaly hlavní [[christologie|christologická]] [[dogma]]ta křesťanské víry v Ježíše Krista. Pro pochopení křesťanské víry v Ježíše Krista je pravděpodobně nejvýznamnějším čtvrtý ekumenický koncil, jenž se roku [[451]] sešel v [[chalkedonský koncil|Chalkedonul]] ([[451]]) a jeho formulace ''„jedna osoba ve dvou přirozenostech (tj. božské a lidské), bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení“''. Ne všechny křesťanské [[církev|církve]] však tento koncil přijímají.
Jako typologický předobraz Ježíše Krista ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] může být chápána jakákoliv z mesiánských postav (Mojžíš, král David, a další).<ref>{{Citace periodika
| |||