Šógunát Ašikaga: Porovnání verzí

'''Šógunát Ašikaga''' ({{Vjazyce|ja}}: {{Cizojazyčně|ja|足利幕府}}, ''Ašikaga bakufu'', [[1336]]—–[[1573]]) představoval feudální vojenský diktátorský režim vedený [[šógun]]y z [[klan Ašikaga|klanu Ašikaga]].

Tato éra je dobře známá pod pojmenováním [[období Muromači]] podle [[Kjóto|kjótské čtvrti]]<ref>[http://www.maplandia.com/japan/kanto/tokyo/muromachi/ Muromachi Map —– Satellite Images of Muromachi]</ref>, ve které si nechal 3. šógun [[Jošimicu Ašikaga|Jošimicu]] zřídit svou rezidenci. Tato rezidence dostala přezdívku "Hana „Hana no Gošo"Gošo“ (花 の 御所), neboli "Květinový„Květinový palác"palác“ (zbudován v roce 1379) pro nadbytek květin v jeho okolí.

Ašikagové si získali důvěru [[císař]]ského dvora, když bojovali na jeho straně proti dosavadnímu [[šógunát Kamakura|šógunátu Kamakura]]. Díky tomu se také těšili daleko větší přízni císaře, než šógunové z předchozího období. A to i přes to, že byl jejich šógunát v porovnání s kamakurským a nakonec i [[šógunát Tokugawa|tokugawským]] o něco slabší. Podíl na tom měla skutečnost, že zůstalo příliš mnoho vojenských možností a prostředků v rukou regionálních provinčních vládců -– [[daimjó]]ů. Vzhledem k tomu pak vliv Ašikagů sílil nebo slábl podle podpory jednotlivých klanů šógunskému stolci. Slabá centrální vláda nakonec rozepře mezi jednotlivými částmi země nedokázala pacifikovat a země upadla do téměř stoletého válčení -– [[období Sengoku]].

Během [[období Kamakura]] (1185-13331185–1333) se [[klan Hódžó]] těšil absolutní moci nad Japonskem. Tento monopol na moc, jakož i nedostatek území na odměňování po porážce [[Mongolské invaze do Japonska|mongolské invaze]], vedly k nelibosti mezi vazaly Hódžó. Nakonec v roce [[1333]] císař [[Go-Daigo]] přikázal místním vládnoucím vazalům postavit se vládě Hódžó ve prospěch císařské restaurace -– v [[Restaurace Kemmu|Restauraci Kemmu]].

V těchto dobách bylo rozšířeno pirátství, když japonští piráti, kteří se někdy zabývali i obchodem, napadali přímořské osady v Koreji a Číně. Číňané jejich označovali jako ''wakó'' ("japonský„japonský zloděj"zloděj“). Jošimicuovi Ašikagovi se podařilo ''wakó'' potlačit a Čína následně souhlasila s přijetím japonského poselstva a znovuotevřením obchodu, z čehož Jošimicuovi plynuly značné zisky.<ref>R.H.P. Mason, J.G. Caiger (1997) ''Dějiny Japonska,'' str. 141</ref>