Velkopolské povstání: Porovnání verzí

V roce [[1795]] po třetím [[dělení Polska]] přestal zcela existovat nezávislý polský stát. Jeho území bylo v letech 1772-1795 rozděleno mezi [[Ruské impérium|Rusko]], [[Německé císařství|Prusko]] a [[Rakouské císařství|Rakousko]]. Se začátkem [[První světová válka|první světové války]] začali Poláci opět doufat v obnovení své nezávislosti. VBěhem I světové války, v roce 1916, Německo a Rakousko-Uhersko zřídily loutkové [[Polské království (1916-1918)|Polské království]], které vzniklo na území obývaném Poláky, zabraném Rusku. Tímto krokem se centrální mocnosti snažily získat dobrovolníky pro svou armádu naz okupovanémokupovaného území. Němci a Rakušané zde vytvořili dva tzv. Generální gouvernementy, německý se sídlem ve [[Varšava|Varšavě]] a rakouský se sídlem v [[LubinLublin]]u. V čele loutkového státu nestál král, ale byla zvolena tříčlenná regentská rada. Politickou a vojenskou moc ve státě tak stále drželidržely okupační síly centrálních mocností. Na rozdíl od Rakouska-Uherska, které prohlásilo, že k Polskému království připojí svůj Halič (a na polský trůn navrhovalo jednoho z Habsburgů), Německo nehodlalo vyčlenit svou část území zabraného Polsku na konci XVIII století (Velkopolsko, Pomoří, Varmie). V německém záboru bylo polské politické hnutí velice aktivní. V roce 1794 vypuklo ve Velkopolsku povstání. Povstalci se připojili k povstalcům Tadeáše Kosciuszky, kteří bojovali proti Rusku a Prusku, ale po počátečních úspěších byli nakonec poraženi. Během napoleonských válek vypuklo v roce 1807 další polské povstání ve Velkopolsku, které podpořilo postupující Francouze. Následkem úspěšného povstání bylo Velkopolsko připojeno k [[Varšavské knížectví|Varšavskému knížectví]] (v letech 1807-1815, potom území bylo připojeno opět k Prusku). V roce 1848 vypuklo ve Velkopolsku další polské povstání a jeho výsledkem bylo zřízení autonomního "Velkého poznaňského knížectví", které ovšem Prusko po opadnutí revolučního nadšení zlikvidovalo. Po demokratických reformách v pruském a později německém parlamentu zasedalo mnoho poslanců patřících k polským politickým stranám v Německu. Jedním z reformních programů kancléře Bismarcka (sklonek XIX století) byla snaha zlikvidovatrepresivně asimilovat národnostní menšiny v Německu (tzv. Bismarckův kulturkampf), v tom Poláky na zabraných územích. Po porážce Německa v první světové válce mezi poznaňskými Poláky znova vzplála naděje na obnovení Polska. Příprava povstání nabrala rychlosti když pona porážcekonci Německa v první světové válceválky se Poláci v bývalém ruském záboru a v Rakousku-Uhersku chopili možnosti a vyhlásili nezávislost (regenti formálně vyhlásili ve Varšavě 7. října 1918 nezávislost Polska; 11 listopadu Poláci fakticky ovládli bývalýNěmci okupovanou severní část bývalé ruskýruské záborkongresovky; 28 října 1918 vyhlásilizískali Poláci nezávislostkontrolu v oblastechRakušany ovládanýchovládané Rakušanyzápadní Haliči, jižní Kongresovce a 1. října na středním a severním Těšínsku).

NověObnovující vzniklýse polský stát chtělzískával obnovitúzemí svojedíky sporadické činnosti členů národa všude tam, kde Poláci převažovali mezi obyvatelstvem a žili od nepaměti. Část politiků ovšem chtěla obnovit hranice z dob [[Polsko-litevská unie|Polsko-litevské unie]], alenebo velkáalespoň získat část tohototěchto území. bylaVelká stálečást součástítohoto poraženéhoúzemí Německa, Rakouska nebose leželanacházela v občanskou válkou zmítaném Rusku., Stejnýkteré případbylo ještě částečně okupované Německem nebo ovládané Ukrajinci respektive Litevci. Velkopolsko bylo ovšem příkladem území, Velkopolskakteré nejenže bylo součástí Polsko-litevské unie a kolébkou samotného polského státu a bylo Poláky obydleno, ale patřilo k Německu, které ikdyž poražené stále rozhodně kontrolovalo své území. Velkopolsko se stalo součástí Německa v roce [[1772]] jako provincie [[Poznaňsko]] s hlavním průmyslovým městem [[Poznaň]]. [[Poláci]] na území provincie stále tvořili většinu obyvatelstva (60%) ikdyž oblast byla Němci intensivně germanizována a kolonizována.

Na podzim 1918 se poznanští Poláci začali připravovat na povstání proti Němcům. Spád událostem dala abdikace císaře [[Německé císařství|Německého císařství]] [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]] 9. listopadu [[1918]] a vyhlášení německé [[Výmarská republika|Výmarské republiky]]. Německo se následně začalo topit v revoluci, a poznaňští Poláci tak mohli využít oslabení německých pozic. Vznikla tzv. ''Vrchní lidová rada'' (polsky: Naczelna Rada Ludowa), která měla povstání řídit a po převzetí moci zastupovat funkci vlády. Na konci války se do Velkopolska začaly vracet pluky německé armády mobilizované z místních i se svou výzbrojí. Rada tím způsobem získala zkušené a ozbrojené válečné veterány. Povstalci ke své činnosti dostali 20. listopadu 1918 ujištění o podpoře od vlády ve Varšavě. V Ostrově Velkopolském už 10 listopadu 1918 místní občané vymohli na německé administrativě částečnou autonomii (tzv. Ostrovská republika). Po této události německé vedení provincie začalo být velice ostražité.