Velkopolské povstání: Porovnání verzí

V roce [[1795]] po třetím [[dělení Polska]] přestal zcela existovat nezávislý polský stát. Jeho území bylo v letech 1772-1795 rozděleno mezi [[Ruské impérium|Rusko]], [[Německé císařství|Prusko]] a [[Rakouské císařství|Rakousko]]. Se začátkem [[První světová válka|první světové války]] začali Poláci opět doufat v obnovení své nezávislosti. V roce 1916 Německo a Rakousko-Uhersko zřídily loutkové [[Polské království (1916-1918)|Polské království]], které vzniklo na území obývaném Poláky, zabraném Rusku. Tímto krokem se centrální mocnosti snažily získat dobrovolníky pro svou armádu na okupovaném území. Němci a Rakušané zde vytvořili dva tzv. Generální gouvernementy, německý se sídlem ve [[Varšava|Varšavě]] a rakouský se sídlem v [[Lubin]]u. V čele státu nestál král, ale byla zvolena tříčlenná regentská rada. Politickou a vojenskou moc ve státě tak stále drželi okupační síly centrálních mocností. Na rozdíl od Rakouska-Uherska, které prohlásilo, že k Polskému království připojí svůj Halič, Německo nehodlalo vyčlenit svou část území zabraného Polsku na konci XVIII století (Velkopolsko, Pomoří, Varmie). V německém záboru bylo polské politické hnutí velice aktivní. V roce 1794 vypuklo ve Velkopolsku povstání. Povstalci se připojili k povstalcům Tadeáše Kosciuszky, kteří bojovali proti Rusku a Prusku, ale po počátečních úspěších byli nakonec poraženi. Během napoleonských válek vypuklo v roce 1807 další polské povstání ve Velkopolsku, které podpořilo postupující Francouze. Následkem úspěšného povstání bylo Velkopolsko připojeno k [[Varšavské knížectví|Varšavskému knížectví]] (v letech 1807-1815, potom území bylo připojeno opět k Prusku). V roce 1848 vypuklo ve Velkopolsku další povstání a jeho výsledkem bylo zřízení autonomního "Velkého poznaňského knížectví", které ovšem Prusko po opadnutí revolučního nadšení zlikvidovalo. Po demokratických reformách v pruském a později německém parlamentu zasedalo mnoho poslanců patřících k polským politickým stranám v Německu. Jedním z reformních programů kancléře Bismarcka (sklonek XIX století) byla snaha zlikvidovat národnostní menšiny v Německu (tzv. Bismarckův kulturkampf), v tom Poláky na zabraných územích. Po porážce Německa v první světové válce mezi poznaňskými Poláky znova vzplála naděje na obnovení Polska. Příprava povstání nabrala rychlosti když po porážce Německa v první světové válce se Poláci v bývalém ruském záboru a v Rakousku-Uhersku chopili možnosti a vyhlásili nezávislost (regenti formálně vyhlásili ve Varšavě 7. října 1918 nezávislost Polska; 11 listopadu Poláci fakticky ovládli bývalý ruský zábor; 28 října 1918 vyhlásili Poláci nezávislost v oblastech ovládaných Rakušany).