Poddanství: Porovnání verzí

'''PoddanýPoddanství''' mělbyla povinnost ''poddaného'' (člověka, původně povinnostiosadníka) vůči [[vrchnost]]i, [[stát]]u a [[církev|církvi]].
*Nejstarší povinností byl peněžní '''[[ourok]]''', který původně převládal.
*Další povinností byla '''[[robota]]''' (práce), která zpočátku byla okrajová, a
*naturálie, většinou jisté množství obilí.

Ourok, robota a naturálie (tzv. osep) byly povinnosti vůči vrchnosti. Státu se odváděla [[státní daň]], která od [[třicetiletá válka|třicetileté války]] do konce vlády [[Marie Terezie]] tragicky narostla především v důsledku habsburských válek proti [[Turek|Turkům]] i jinde v [[Evropa|Evropě]]. Církvi se odváděl [[desátek]], což bylo ve skutečnosti méně než desetina úrody a jednalo se o nejlehčí břemeno. Byla-li náhodou vrchností [[královská komora]] (tj. stát) či církev, šly jim pochopitelně i příjmy z ourokuourok a robotyrobota. Dále se odváděly i platy učiteli, pokud nějaký byl (vždy u fary).

V průběhu staletí doznaly změn i poddanské povinnosti, zejména vůči vrchnosti. I nadále zůstávaly rozděleny na peněžní, naturální a robotní, docházelo však například k přesunu termínu splatnosti peněžních dávek nebo k [[reluice|reluici]] nebo k přesnějšímu vymezení roboty a objevily se i povinnosti nové. V rámci roboty také ti bohatší museli pracovat na poli se svým dobytkem. Také obzvlášť v 16. a 17. století přibyl tzv. přímus. Jednalo se o nucený odběr (koupě) zboží, které vyrobily vrchnostenské podniky (např. pivo). Další povinností bylo, i nucené využívání jen vrchnostenských podniků, kupř. pily, mlýny, krčmy ap.

Faktický stav poddaných po třicetileté válce se moderním jazykem nazývá [[nevolnictví]]. Tento pojem je však sporný, protože někteří nevolnictví považují za stav otroků, tj. [[otroctví]], což v novověku nikdy poddaný v Čechách nebyl, přestože k tomu někdy neměl daleko.