Intuice: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Moderní psychologie: Kahneman, System 1 a 2, expertní intuice, heuristiky a biasy |
||
Řádek 3:
Odtud také '''intuitivní''' – dosažený intuicí či odhadem, nezdůvodněný, předběžný.
== Intuice ve filosofii ==▼
Zkušenost „bleskového“ náhledu, pochopení nebo nápadu zmiňuje už [[Platón]] v "Sedmém listu", kde je ovšem důsledkem velkého myšlenkového úsilí. Jinak je Platón k nepodloženým odhadům a „pouhému mínění“ kritický a vyžaduje, aby se takové mínění vždy podrobilo rozumovému zkoumání. Teprve tak může dojít ke skutečnému [[poznání]], jež je člověk schopen také předávat jiným. Podle [[Immanuel Kant|I. Kanta]] je intuitivní poznání protikladem poznání diskurzivního, vznikajícího rozumovou úvahou a zkoumáním. Význam intuice jako prvotního zdroje poznání i rozhodování, které teprve následně můžeme podrobit racionální reflexi a kritice, zdůraznil [[Edmund Husserl]] i [[Henri Bergson]]. Ve snaze dopátrat se samého počátku například smyslového [[vnímání]] si Husserl všiml, že ještě než vnímaný předmět rozpoznáme jako něco (stůl, zvíře, hora), musel nás něčím zaujmout a upoutat. [[Hermeneutika]] německého filosofa [[Hans-Georg Gadamer|H.-G. Gadamera]] hovoří o nezbytném předporozumění (''Vorverständnis''), s nímž člověk k určitému textu přistupuje ještě dřív, než jej mohl číst. Nové, neznámé věci by člověk zřejmě bez jisté intuice nemohl poznávat, stejně jako by nemohl tvořit.▼
== Intuice v psychologii ==
=== Jungova psychologie ===
Švýcarský psycholog [[Carl Gustav Jung]] vytvořil klasifikaci lidských typů, kde na jedné ose leží proti sobě funkce racionální (usuzovací), totiž rozum a cítění, na druhé ose funkce iracionální, to jest intuice a vnímání. V kombinaci s další dvojicí, [[extrovert]]ního a [[introvert]]ního, tak vzniká celkem osm „čistých“ typů. Jung byl přesvědčen, že i když se různé typy mohou kombinovat, každého člověka charakterizuje právě jedna převládající schopnost, jejíž protějšek je vůči ní potlačen.
=== Moderní psychologie ===
Intuice je předmětem rozsáhlého experimentálního výzkumu v současné psychologii. Za dva centrální aspekty současných teorií lze považovat, že:<ref name="Kahneman2002" />
* Různé obsahy mysli mohou být přístupné našemu vědomí v různé míře. U intuitivních úsudků si nejsme vědomi toho, jak jsme k nim dospěli. Podobně introspekce nemá praktický žádný přístup k tomu, jak dochází k tvorbě gramaticky správných vět během hovoru, zatímco při matematickém výpočtu jsme si vědomi většiny kroků, které provádíme.
* Existují dva ''základní'' módy usuzování, pro které Stanovich a West zavedli označení Systém 1 a Systém 2.<ref name="Stanovich&West2000" /> Systém 1 je intuitivní, nevědomý, automatický, má velkou kapacitu, probíhá bez námahy a je rychlý. Systém 2 je naproti tomu deliberativní, vědomý, řízený, má malou kapacitu, vyžaduje kognitivní námahu a je pomalý. Jakkoli je teorie dvou procesů usuzování jednoduchá a elegantní, některé novější poznatky ukazují, že realita myšlenkových procesů je komplikovanější.<ref name="Weidenfeld et al. 2005" />
Podle nositele Nobelovy ceny za výzkum na tomto poli Daniela Kahnemana<ref name="Kahneman2011" /> lze za dva hlavní zdroje intuitivních úsudků považovat rozsáhlou zkušenost a heuristiky ("mentální zkratky").
==== Expertní intuice ====
Příkladem intuice může být příběh Garyho Kleina<ref name="Klein1999" /> o veliteli hasičů, který při zásahu uvnitř domu náhle zvolal "Rychle pryč!", aniž by věděl proč to řekl. Jen co požárníci vyběhli ven, podlaha domu se zřítila. Až poté si uvědomil, že požár byl neobvykle tichý a jeho uši byly neobvykle horké. Jeho dlouhou zkušeností získaný "šestý smysl pro nebezpečí" odhalil, že zdroj požáru nebyl v bytě, ale ve sklepě pod nimi.
Podle Kahnemana<ref name="Kahneman2011" /> provádíme intuitivní expertizy v každodenním životě neustále: V telefonátu poznáme náladu mluvčího z prvního slova. Poznáme hned po vstupu do místnosti, že se lidé zrovna bavili o nás. Rychle rozpoznáme nebezpečnou situaci na silnici.
Podle [[Herbert A. Simon|Herberta Simona]] "intuice není nic jiného než rozpoznání."<ref name="Simon1992" /> Simon studoval šachové mistry, kteří po získání praxe v řádu tisíců hodin skutečně vidí postavení na šachovnici odlišně od ostatních lidí. Dokáží v situaci vidět povědomé vzory (netrénovaným lidem skryté) a adekvátně na ně reagovat. Podobné schopnosti projevujeme neustále, aniž bychom si toho byli vědomi. Není ''principální'' rozdíl mezi šachovým mistrem, zkušeným požárníkem či dítětem, které dokáže rozpoznat tvar před sebou jako psa a řekne "pejsek!". Požárník ví, že je něco špatně, aniž by věděl, jak to ví.<ref name="Epstein2010" /> Podobně dospělý člověk ví, že potkal přítele Petra, aniž by si byl vědom toho, jak ho rozpoznal. Vědění bez znalosti o získání tohoto vědění není nic magického či neobvyklého; nejde o výjimku, ale spíše o pravidlo naší psychologie.<ref name="Kahneman2011" />
Nejen okamžité reakce, ale i delší plánování se může zakládat na intuitivním rozpoznání. G. Klein navrhl teorii "na rozpoznání založeného rozhododování" (''recognition-primed decision''). Dle ní nejprve automatická funkce asociativní paměti (Systém 1) navrhne možné řešení. Toto řešení poté člověk vědomě mentálně simuluje (Systém 2), aby zjistil zda vede k výsledku.
K osvojení schopnosti expertní intuice může stačit i třeba jediná zkušenost, jako v případě emoční reakce při bodnutí včelou (podruhé se při setkání s včelou dostaví automatická reakce strachu či opatrnosti), ale může být potřeba i desítek tisíc hodin, jako v případě šachových mistrů.
Expertní intuice ale nejsou vždy spolehlivé a mohou se značně mýlit. Výzkumy ukazují, že intuice jsou relativně spolehlivé především za těchto podmínek:<ref name="KahnemanKlein2009" />
* Dostatek zkušenosti přímo v dané specifické oblasti,
* prostředí musí být relativně jednoduché a pravidelné,
* během učení je k dispozici dostatečně rychlá a kvalitní zpětná vazba,
* člověk si musí být vědom limitů spolehlivosti své intuice; situací, ve kterých se lze na intuici spolehnout, a kdy raději "použít Systém 2".
V opačném případě se může intuitivní odpověď zakládat nikoli na expertíze, ale spíše na různých heuristikách. Základní vlastností intuice je, že člověk neví, jak k závěru dospěl, tedy ani zda se daný úsudek zakládá na kvalitní expertíze, navíc i špatné intuitivní závěry může provázet vysoká míra subjektivní jistoty.<ref name="KahnemanKlein2009" />
==== Heuristiky ====
Heuristiky jsou jednoduchá a efektivní pravidla usuzování či rozhodování. Používají se jako zkratka k nalezení řešení, které sice nemusí být optimální, ale je dostatečně dobré pro dané účely, především v situacích, kdy hledání optimálního řešení by bylo příliš náročné. Heuristiky v našem myšlení se pravděpodobně vyvinuly v důsledku evolučních tlaků, v situacích kdy rychlost nalezení řešení měla větší hodnotu pro přežití než jeho zaručená správnost. Jakkoli jsou pro nás v každodenním životě nezbytné, již několik desetiletí se psychologové zaměřují na zkoumání jejich limitů a situací, kdy heuristiky systematicky selhávají. Tyto případy se označují jako kognitivní omyly (''cognitive biases''), protože často porušují pravidla logiky, pravděpodobnosti či teorie racionální volby.
Typickým příkladem (někdy označovaným jako klam záměny atributů (''attribute susbstitution'')) je následující úloha: Pálka a míček stojí dohromady 110 Kč. Pálka stojí o 100 Kč více než míček. Kolik stojí míček? Rychlá intuitivní odpověď je 10 Kč, ačkoli správná odpověď je 5 Kč. Příkladem tzv. emoční heuristiky (''affect heuristic'') je rozhodnutí investovat do akcií automobilové společnosti kvůli hezkému vzhledu aut a mé zálibě v nich namísto ekonomických ukazatelů firmy. Dalšími příklady jsou heuristika ukotvení (''achoring''), heuristika reprezentativnosti (''representativeness heuristic'') či heuristika snadné dostupnosti (''availability heuristic'').<ref name="Kahneman2011" />
▲== Intuice ve filosofii ==
▲Zkušenost „bleskového“ náhledu, pochopení nebo nápadu zmiňuje už [[Platón]] v "Sedmém listu", kde je ovšem důsledkem velkého myšlenkového úsilí. Jinak je Platón k nepodloženým odhadům a „pouhému mínění“ kritický a vyžaduje, aby se takové mínění vždy podrobilo rozumovému zkoumání. Teprve tak může dojít ke skutečnému [[poznání]], jež je člověk schopen také předávat jiným. Podle [[Immanuel Kant|I. Kanta]] je intuitivní poznání protikladem poznání diskurzivního, vznikajícího rozumovou úvahou a zkoumáním. Význam intuice jako prvotního zdroje poznání i rozhodování, které teprve následně můžeme podrobit racionální reflexi a kritice, zdůraznil [[Edmund Husserl]] i [[Henri Bergson]]. Ve snaze dopátrat se samého počátku například smyslového [[vnímání]] si Husserl všiml, že ještě než vnímaný předmět rozpoznáme jako něco (stůl, zvíře, hora), musel nás něčím zaujmout a upoutat. [[Hermeneutika]] německého filosofa [[Hans-Georg Gadamer|H.-G. Gadamera]] hovoří o nezbytném předporozumění (''Vorverständnis''), s nímž člověk k určitému textu přistupuje ještě dřív, než jej mohl číst. Nové, neznámé věci by člověk zřejmě bez jisté intuice nemohl poznávat, stejně jako by nemohl tvořit.
== Odkazy ==
=== Reference ===
<ref name="Kahneman2002">
{{Citace elektronické monografie | příjmení = Kahneman | jméno = Daniel | titul = Maps of bounded rationality: a perspective on intuitive judgment and choice | url = http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/economic-sciences/laureates/2002/kahnemann-lecture.pdf | datum vydání = 2002-12-08 | datum přístupu = 2013-10-25}}
▲<references />
</ref>
<ref name="Stanovich&West2000">
{{Citace periodika|příjmení=Stanovich|jméno=K E.|spoluautoři=West, R F.|titul=Individual difference in reasoning: implications for the rationality debate?|periodikum=Behavioural and Brain Sciences|rok=2000|ročník=23|strany=645–726}}
</ref>
<ref name="Weidenfeld et al. 2005">
{{Citace periodika|příjmení=Weidenfeld|jméno=A.|spoluautoři=Oberauer, K., & Hornig, R.|titul=Causal and non causal conditionals: an integrated model of interpretation and reasoning|periodikum=The Quarterly Journal of Experimental Psychology|rok=2005|ročník=58A|číslo=8|strany=1479–1513}}
</ref>
<ref name="Kahneman2011">
{{citace monografie | jméno = Daniel | příjmení = Kahneman | odkaz na autora = Daniel Kahneman | titul = Thinking, Fast and Slow | vydavatel = Pinguin Books Ltd | místo = London | rok = 2012 | počet stran = 499 | isbn = 9780141033570 }}
</ref>
<ref name="Klein1999">
{{citace monografie | jméno = Gary A. | příjmení = Klein| titul = Sources of Power | vydavatel = MIT Press | místo = Cambridge, MA | rok = 1999}}
</ref>
<ref name="Simon1992">
{{Citace periodika|příjmení=Simon|jméno=Herbert A.|titul=What is an Explanation of Behavior?|periodikum=Psychological Science|rok=1992|ročník=3|strany=150-161}}
</ref>
<ref name="Epstein2010">
{{Citace periodika|příjmení=Epstein|jméno=Seymour|titul=Demystifying Intuition: What It Is, What It Does, How It Does It|periodikum=Psychological Inquiry|rok=2010|ročník=21|strany=295-312}}
</ref>
<ref name="KahnemanKlein2009">
{{Citace periodika|příjmení=Kahneman|jméno=Daniel|příjmení2=Klein|jméno2=Gary|titul=Conditions for intuitive expertise: a failure to disagree|periodikum=American Psychologist|rok=2009|ročník=64|číslo=6|strany=515-526}}
</ref>
</references>
=== Literatura ===
Řádek 27 ⟶ 89:
=== Související články ===
* [[Vědomí]]
* [[Rozhodování]]
* [[Poznání]]
* [[Šestý smysl]]
* [[Intuitivní marketing]]
* [[Poznání]]
* [[Šestý smysl]]
| |||