Kult osobnosti: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Kult osobnosti v Československu: domnívám se, že kult Zápotockého byl slabší než Gottwalda; když tak uveďte zdroje
Přidán příklad Václava Havla
Řádek 39:
[[Soubor:Venkov 7.3. 1930.jpg|thumb|upright|left|Deník Venkov v den 80. narozenin Tomáše Garrigua Masaryka]]
V Československu se kult rozvinul u [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], jehož adorace započala již roku 1918, s jeho pompézním návratem do vlasti. Ještě za Masarykova života se začalo s velebením [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], který stal roku 1935 prezidentem a byl považován za Masarykova věrného žáka a spolehlivého ochránce jeho osvoboditelského díla. Došlo tak k zajímavé situaci, kdy byly v letech 1935-1937 masově uctívány dvě žijící vůdčí autority současně, přičemž se Benešovi ale nikdy nepodařilo opustit Masarykův stín. Uctívání obou autorit bylo násilně přerušeno rozbitím Československa a následnou okupací. Po válce pak došlo k obnově veřejného uctívání Masaryka a také Beneše, ale jen na krátkou dobu. Prezidentský kult byl po roce 1948 pěstován i nadále, ovšem jen pro potřeby komunistického režimu. Masaryk a Beneš byli postupně zcela zavrženi a začalo se s masivním pěstováním kultu [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]], s jehož uctíváním a glorifikací se započalo už ve 30. letech 20. století uvnitř stalinizované [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Po několik let byl masově oslavován i Gottwaldův nástupce [[Antonín Zápotocký]], který, co se intenzity kultu týče, Gottwalda ale nikdy nedostihl. Po [[Chruščov|Chruščovově]] kritice Stalina v roce 1956 se kult osobnosti u žijících funkcionářů KSČ již nevyskytoval. Docházelo především k posmrtnému uctívání Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého, které nemělo ovšem takové rozměry, jako za jejich života, a působilo na většinu veřejnosti spíše nevěrohodně, zejména po okupaci Československa v roce 1968. K ukončení uctívání Gottwalda a Zápotockého došlo po Sametové revoluci roku 1989.
 
Nejaktuálnější ukázkou kultu osobnosti v Československu (resp. již po rozdělení převážně v České republice, ale i na Slovensku) je Václav Havel, jehož zásluhy jsou nejen médii, ale i samotnými občany důsledně následovány a oslavovány, přičemž pohřeb Václava Havla byl jednou z nejsledovanějších událostí v dějinách. Ve dnech a týdnech bezprostředně po Havlově smrti byla tato událost v médiích i v občanských debatách vždy tématem číslo jedna, přičemž po postupném střízlivění emocí se začalo pracovat na aplikaci Havlova kultu osobnosti do struktury české země (např. zákonem o Havlových zásluhách, přejmenováním letiště na Ruzyni a dalších významných objektů, odhalování památníků ad.). Stejně jako u Masaryka, je i u Havla kult osobnosti tak silný a zakořeněný, že jej následují a oslavují i občané, kteří o jeho historických zásluhách mají jen okrajové nebo žádné znalosti. Funguje zde tak jistá davová psychóza, strhnutí davem i těch občanů, kteří ve skutečnosti o Havlovi a jeho minulosti nic neví a nikdy se o něj za života nijak hloubkově nezajímali. Nakolik jsou Havlovy zásluhy i osobnost přeceňované, bývá dnes často otázkou spekulací.
 
== Příklady kultu osobnosti ze světa ==