|
Po celý svůj život hledal možnosti [[Humanismus|humanizace]] světa, a proto byl také ostrým kritikem existujícího [[Socialismus|socialismu]]. Kromě [[Marx]]e ho inspirovalo především dílo [[Aristotelés|Aristotela]], [[Immanuel Kant|Kanta]] a poslů [[křesťanství]].
Vždy se snažil o dialog filosofie a náboženství, jeho nejoblíbenějším tématem byl [[Tomismustomismus]]. Jeho přítomnost v roce [[1986]] na [[Maďarská akademie věd|Maďarské akademii věd]] v [[Budapešť]]i a [[Vatikánské sympozium|Vatikánském sympoziu]] pořádanépořádaném "SpolečnostiSpolečností etických hodnot" silně podpořilo křesťansko-marxistický dialog. Byl vždy sympatický ke křesťanství jako [[marxismus|marxista]]. V [[Bůh|Bohu]] viděl "součet„součet nejhlubší lidské zkušenosti a touhy"touhy“, cítil se blízko k domněnce, že křesťané, kteří neznají [[transcendence]], jsou jako [[Ateismus|ateisté]].
Jeho první kniha publikovaná v cizích jazycích a pravděpodobně také nejlépe známá je "''[[Ježíš pro moderního člověka]]"'' (původní název ''Ježíš pro ateisty''), jež přichází s prohlášením: „Učení [[Ježíš Kristus|Ježíše]] prorazilo do světa nikoliv kvůli zvláštní významnosti teorie tohoto učení, ale protože on sám byl totožný s tímto učením.“ To bylo zřejmě vzorem pro ateistické marxisty. Avšak při prohlášení, že důležité jsou křesťanské ctnosti, jako je upřímnost, prostost a soucit ilustrovaný jako příklad, bylo vlastně to, co říkal Milan Machovec, pozitivním pro křesťany.
''"Učení [[Ježíš Kristus|Ježíše]] prorazilo do světa nikoliv kvůli zvláštní významnosti teorie tohoto učení, ale protože on sám byl totožný s tímto učením."''
To bylo zřejmě vzorem pro ateistické marxisty. Avšak při prohlášení, že důležité jsou křesťanské ctnosti, jako je upřímnost, prostost a soucit ilustrovaný jako příklad, bylo vlastně to, co říkal Milan Machovec, pozitivním pro křesťany.
Na sklonku svého života se zabýval [[Ekologie|ekologickými]] důsledky lidské činnosti a hrůznému nebezpečí, jež z nich plyne, a problému narušování lidských hodnot.
|
