Jindřich III. Černý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Čechy a střední Evropa v Jindřichově politice: přidání odkazu na heslo Bitva u Brůdku značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 11:
V době, kdy se Jindřich ujal vlády, dosáhl český kníže [[Břetislav I.]] významného úspěchu v Polsku. Využil totiž zdejšího povstání a je provázejících zmatků k tomu, aby v roce 1039 uspořádal válečnou výpravu s cílem získat ostatky [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]], uložené v [[Hnězdno|Hnězdně]], a přenést je do Prahy. Zamýšlel podpořit tímto způsobem žádost adresovanou papežské kurii o zřízení samostatné [[diecéze|arcidiecéze]] v Čechách. Celkem bez odporu dobyl [[Slezsko]] a v sídelním Hnězdně se zmocnil vedle [[Relikvie|relikvií]] také ohromné kořisti. Takový vzestup moci sousedního panovníka, navíc svého vazala, nemohl mladý Jindřich III. připustit stejně jako povznesení Čech zřízením arcibiskupství nebo dokonce povýšením na království. Poslal do Polska vyhnaného piastovského knížete [[Kazimír I. Obnovitel|Kazimíra I.]] s oddílem svých bojovníků a zároveň žádal na Břetislavovi, aby vrátil polskou kořist a aby se jeho vojáci stáhli ze Slezska. Tímto ultimátem se snažil vyprovokovat knížete k boji, na nějž se dobře připravil.
[[Soubor:Siegel_kaiser_heinrich_iii.png|thumb|upright|Pečeť císaře Jindřicha III.]]
Roku 1040 vytáhl Jindřich III. s říšským vojskem do Čech. Byla to již jeho druhá česká výprava (poprvé sem přitáhl z vůle svého otce roku 1033 a porazil [[Oldřich (kníže)|knížete Oldřicha]]). Nyní postupovala Jindřichova vojska ve dvou proudech, menší skupina postupovala ze severu na [[Bílina (město)|Bílinu]], větší skupina, vedená samotným králem, pak z jihozápadu na [[Domažlice]]. Tato hlavní část armády byla ovšem poražena v [[Bitva u Brůdku|bitvě u vsi Brůdek]] a král musel uznat daný stav. Břetislav mu nabídl, že s ním bude jednat osobně, ale král se toužil pomstít za vojenskou porážku. V následujícím roce se vyhnul pohraničním zásekům, pronikl celkem bez problémů do nitra země a oblehl Břetislava na [[Pražský hrad|Pražském hradě]].
Když se ukázalo, že biskup [[Šebíř]] i mnozí velmoži jsou přístupni kompromisům, kníže se Jindřichu III. podrobil, aby zabránil dalšímu pustošení své země. Poté se Břetislav I. dostavil se na [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|říšský sněm]] do [[Řezno|Řezna]], kde byla přítomna přední knížata. Pokořený a bosý prý kráčel prý k Jindřichově trůnu, aby se vzdal vlády a na kolenou prosil o odpuštění. Král ho pak překvapivě vzal na milost a udělil mu v [[léno]] Čechy i dvě další území (soudí se, že šlo o slezské [[Vratislav (město)|Vratislavsko]] a [[Hlohov]]sko). Tak skoncoval s Břetislavovým pokusem prosadit se ve střední Evropě jako mocný a na říši nezávislý vládce.
| |||