100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Výhrady vůči obsahu žebříčku.
Oprava odstavce
Řádek 1:
'''100 nejdůležitějších knih 20. století''' je [[anketa]], kterou na jaře roku [[1999]] vyhlásil [[Francie|francouzský]] [[deník]] ''[[Le Monde]]''.<ref>{{fr}} [http://www.lemonde.fr/cgi-bin/ACHATS/acheter.cgi?offre=ARCHIVES&type_item=ART_ARCH_30J&objet_id=46796 Écrivains et choix sentimentaux], Josyane Savigneau, [[Le Monde]], 15. října 1999.</ref> Výsledky vznikly na základě odpovědí 17&nbsp;000 [[Francouzi|Francouzů]], proto v anketě převažují díla z francouzského [[Kultura|kulturního]] okruhu. Prosadil se ale i [[Česko|český]] [[spisovatel]] žijící ve Francii [[Milan Kundera]] s románem ''[[Žert (román)|Žert]]'', který roku [[1967]] vyšel v [[Československo|Československu]] (47. místo), [[Praha|pražský]] rodák [[Židé|židovského]] původu píšící [[němčina|německy]] [[Franz Kafka]] s románem ''[[Proces (román)|Proces]]'' (3. místo) a také český rodák [[Sigmund Freud]] s knihou ''[[Tři úvahy o sexuální teorii]]'' z roku [[1905]] (25. místo).
 
Žebříček ovšem vykazuje řadu disproporcí, nedostatků a některé autory zcela opomíjí. Očividným nedostatkem je absence světoznámého románu ''Na západní frontě klid'', který byl - krom toho, že se jednalo o bestseller - jedním z prvních významnýchnejvýznamnějších děl na téma I. světová válka. Rovněž je nepřehlédnutelná absence I. Babela, A.Platonova či J. Zamjatina, jehož utopický román ''My'' (1921) se stal předobrazem Huxleyeho vize ''Krásný nový svět'' (''Konec civilizace'') či Orwellova ''1984'', které jsou v žebříčku zmíněné. Nápadná je rovněž přítomnost některých autorů tzv. Nového románu (Sarrautová, Butor), který je spíše okrajovým literárním jevem. Poněkud nadhodnoceně působí zařazení dvou spisů A. Artauda, který je jediným autorem, jež je v žebříčku zastoupený dvakrát. Poněkud nejasné je i zařazení Sartrova spisu ''Bytí a nicota'' či ''Původ totalitarismu'' H. Arendtové, což jsou odborně etablované studie z oblasti ontologie či politické filosofie, nikoli beletrická nebo básnická díla. V případě A. Solženicyna byla průlomová novela ''Jeden den Ivana Děnisoviče'', ''Souostroví Gulag'' je opět odborný spis, který z výčtu prozaických spisůděl spíše vyčnívá. Citelná je rovněž absence novely ''Stařec a moře'' od E. Hemingwaye, která se pravidelně umisťuje v podobných žebříčcích literatury 20. století, avšak zde se nedostal ani do dolní poloviny. Nápadná je i nepřítomnost povídkových souborů, které si co do vlivu a obliby s románovou produkcí nezadají. Nepřehlédnutelná je i velice slabá účast německých autorů, což může mít důvod v tendenční předpojatosti francouzských čtenářů, která se jistě odráží i v hodnocení anglosaské produkce.
{| class="wikitable sortable centre"