Mainframe: Porovnání verzí

Některé nekompatibilní systémy se IBM System/360, odvozené nebo kompatibilní se staršími serverovými technologiemi mohou také být považovány za mainframy. To zahrnuje i [[Burroughův systém|Burrowghovy velké systémy]] a systémy série [[UNIVAC 1100/2200]]. Většina velkých počítačů byla založena na této architektuře v šedesátých letech 20. století. Také mnoho definujících charakteristik „mainframů“ bylo stanoveno v šedesátých letech, ale tyto charakteristiky se pořád vyvíjejí a zdokonalují až do současnosti.

 

Hlavním rysem moderních mainframů není v první řadě výpočetní rychlost, ale spíše redundantní vnitřní návrh, který přináší vysokou spolehlivost, bezpečnost, široké možnosti připojení vstupně-výstupních zařízení, vysokou zpětnou kompatibilitu a schopnost práce s vysokou zátěží a masivní propustností. Často běží bez přerušení celé roky. Údržba, opravy a dokonce i softwarové a [[hardware|hardwarové]] vylepšení se provádí za běhu počítače. Například počítač [[ENIAC]] pracoval od roku 1947 do roku 1955 bez přerušení. Mainframy, které dodává [[IBM]], jsou v posledním desetiletí upgradovány bez přerušení jejich funkce. Jeden z hlavních důvodů jejich dlouhé životnosti jsou [[Aplikační software|aplikace]], kde by byly prostoje drahé. Pojmy [[spolehlivost]], [[dostupnost]] a [[užitečnost]] ([[RAS]]) definují charakteristiku mainframových počítačů.