Sopwith Camel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m detaily |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 22:
== Historie ==
[[Soubor:Sopwith F-1 Camel 2 USAF.jpg|náhled|right|Replika Sopwith Camel F.I ]]
Sopwith F.1 Camel vznikal jako náhrada za již nedostačující stíhačky [[Sopwith Pup]] (Štěně). V začátcích jeho vývoje byl znám jako ''Big Pup'' (Velké štěně), první vzlet prototypu '''F.1/3''' se uskutečnil v prosinci [[1916 v letectví|1916]]. Byl vyzbrojen dvěma [[Synchronizovaný kulomet|synchronizovanými]] [[Vickers (kulomet)|kulomety Vickers]] [[ráže]] 7,7 mm, lafetovanými na hřbetě trupu před pilotním prostorem. Kvůli charakteristickému „hrbu“, kryjícímu závěry kulometů, se novému stroji začalo říkat ''Camel'' (Velbloud)
V květnu 1917 proběhly v Martlesham Heath zkoušky druhého prototypu '''F.1/2''' (sér. č. N518) určeného pro [[RNAS]]. Poháněl jej devítiválec A.R.1 (Admiralty Rotary) o výkonu 110 kW vyvinutý z pohonné jednotky Clerget 9B instalací hliníkových válců s ocelovou vložkou. Úprava byla provedena důstojníkem RNAS Wilfredem O. Bentleyem, podle nějž byl také nový motor přeznačen na B.R.1 (Bentley Rotary).
Během zkoušek prototypů objednalo námořnctvo u společnosti Sopwith 50 sériových letounů (N6330 až N6379). Jejich dodávky začaly 7. května [[1917 v letectví|1917]]. 22. května pak byla u továrny Ruston proctor v Lincolnu zadána licenční výroba 250 kusů. Později se k licenční výrobě přidaly firmy William Beardmore v Dalmuiru, Boulton & Paul v Norwichi, British Caudron, Hooper & Co. v Londýně, March, Jones & Cribb v Leedsu, Nieuport & General Aircraft v Londýně a Portholme Aerodrome v Huntingtonu.
Během války bylo vyrobeno 5597 kusů v 48 sériích.
Na rozdíl od předešlých letounů Sopwith Pup a [[Sopwith Triplane|Triplane]], ''Camel'' nebyl považován za letoun, který by se dal snadno pilotovat. Gyroskopický a reakční moment [[rotační motor|rotačního motoru]] způsobovaly, že v rukou méně zkušených pilotů byl letoun při vzletu a přistání dosti nebezpečný, takže se stal do jisté míry obávaným mezi nezkušenými piloty (proto také nakonec vznikla i dvoumístná cvičná verze stroje). ''Camel'' byl velmi citlivý na řízení a vyžadoval značnou pozornost a soustředění během celého letu.
Na druhou stranu ale těchto vlastností dokázali dokonale využít zkušení piloti, a doslova proslulou se stala blesková pravá zatáčka ''Camelu'', kterou umožňoval právě gyroskopický moment a citlivé řízení — také díky tomu se Sopwith Camel stal nejúspěšnějším stíhacím letounem nasazeným spojenci [[Trojdohoda|Dohody]] v 1. světové válce, když měl na svém kontě 1294 sestřelených nepřátelských letadel (podle novějších prací leteckých historiků navíc toto číslo zřejmě ještě lze zvýšit)
== Nasazení ==
=== RNAS ===
Během prvního týdne června 1917 dorazily prvé čtyři sériové stroje '''Sopwith F.1 Camel''' (N6337, N6345, N6347 a N6363) k 4. squadroně RNAS v [[Dunkerque]].
K prvnímu boji Camelu došlo již 4. června, když Flight Commander Alexander M. Shook zaútočil na N6347 na Německý letoun u města Nieuport. Nepřátelský stroj unikl v husté mlze, ale již druhý den se Shook na stejném stroji postaral o první dvě potvrzená vítězství Camelu. Mezi Nieuportem a [[Ostende]] zaútočil na formaci 15 nepřátelských letounů a pod jeho palbou jedna z německých stíhaček havarovala na mořské pláži, druhá se neřízeně zřítila. 25. června si dvojice pilotů podporučík Chadwick (N6345) a Shook (N6363) ze 4. squadrony připsala další sestřel. Napadli smíšený letový útvar dvoumístných a stíhacích letounů a Chadwick svou střelbou jednu z dvousedadlovek sestřelil.
4. července pak roj pěti Camelů od 4. squadrony napadl 50 km severně od Ostende skupinu 16 bombardérů Gotha. První Gothu zničil Shook (N6363), druhou vzápětí přidal podporučík S. E. Ellis (N6337). Pilot třetího Camelu podporučík A. J. Enstone pak nahlásil jeden poškozený těžký bombardér a druhý jako přinucený k nouzovému přistání v neutrálním Holandsku.
10. července 1917 však došlo také na první ztrátu v řadách pilotů Camelů, když v leteckém souboji zahynul podporučík E. W. Busby od 4. squadrony (N6361), 12. června se pak při havárii smrtelně zranil Ellis a následující den ve vzdušném boji podlehl podporučík L. F. W. Smith (N6362).
V červnu 1917 se na Sopwith F.1 přezbrojila 6. squadrona RNAS, která však již 26. srpna své stroje vrátila z důvodů reorganizace na bombardovací jednotku, a v průběhu července následovalo šest dalších letek. 9. squadrona RNAS první kus převzala 13. července a k 4. srpnu plně vyměnila své dosavadní stroje Sopwith Triplane za Camely. 8. a 10. squadrona RNAS dokončily své přezbrojení na nový typ v září. V tomtéž měsíci začala nové Camely přebírat i Seaplane Defence Squadron v St. Pol, ze které se po přezbrojení z dosavadních strojů Sopwith Pup stala 13. squadrona RNAS.
15. září 1917 hlídka 10. squadrony RNAS s novými Camely napadla osamocený druhý předsériový [[Fokker Dr.I]] (102/17), za jehož řízením seděl vítěz ve 33 vzdušných bitvách nadporučík Kurt Wolff, velitel Jasta 11 z Richthofenovy Jagdgeschwader I. Wolff, po ztrátě kontaktu se čtyřmi stroji [[Albatros D.V]] se kterými vzlétl, letěl stále sám, když na něj zaútočil vedoucí hlídky Camelů 10. squadrony podporučík N. M. MacGregor, který mu střelbou poškodil motor. Německý trojplošník začal hořet a následně explodoval.
14. února 1918 se z odpočinku ve Velké Británii navrátila do Francie 1. squadrona RNAS, přezbrojená ze Sopwithů Triplane na Camely.
=== [[Royal Flying Corps]] ===
V červnu 1917 začala Camely poháněné motory Clerget 9B dostávat 70. squadrona RFC ve Fienvillers. 27. června její pilot, kapitán Clive Collet, zaznamenal na B3756 první vzdušné vítězství „Velbloudů“ RFC. Později na tomtéž stroji dosáhl kapitán N. W. Webb pět dalších sestřelů. V řadách této jednotky sloužilo i další [[letecké eso]], kanadský podporučík F. G. Quigley, který do konce války na Camelech dosáhl 34 sestřelů.
Už některé z prvních soubojů Camelů proběhly proti elitní německé Jagdstaffel 11. 20. července 1917 tak 70. squadrona přišla o jeden stroj střelbou rotmistra Kurta Wüsthoffa, který se stal jeho šestým sestřelem. Naopak 26. července v souboji se 70. squadronou podlehl devítinásobný vítěz od Jasta 11 poručík Brauneck.
V červenci pak začala své letouny [[Sopwith 1½ Strutter]] vyměňovat za Camely také 45. squadrona RFC, v září ji následovaly 3., 43. a 28. squadrona RFC, která byla dislokovaná v Yatesbury v hrabství Wiltshire. Ta byla plně přezbrojena začátkem října a poté přelétla do St. Omer ve Francii.
31. července 1917 byla zahájena [[třetí bitva u Yper]], na níž se zúčastnily Camely RFC i RNAS především ostřelováním německých vojáků a zákopů včetně bombardování 11 kg pumamy Cooper. Při této činnosti však došlo i na nevyhnutelné letecké souboje. Tak např. 3. září několik ofenzivních hlídek 45. squadrony sestřelilo nejméně 6 protivníkových stíhacích letounů. Jednu z nich si na konto připsal kapitán [[Arthur Travers Harris]], ve druhém světovém konfliktu známý jako velitel Bomber Command RAF.
Sopwithy F.1 3. squadrony poprvé zasáhly do bojů 6. října 1917 a nový typ začala přebírat také 66. squadrona RFC.
24. října 1917 přiletěla do [[Francie]] 65. squadrona RFC nově vybavená Camely, 7. listopadu dostala své první Velbloudy také 46. squadrona RFC s domovskou základnou ve francouzském Le Hameau.
Po porážce italských vojsk u Caporetta zareagovali Spojenci vysláním posil do [[Itálie]], včetně 28., 45. a 66. squadrony Camelů. Squadrona č. 28 přijela do Milána po železnici 12. listopadu, 22. listopadu se její Camely přesunuly do Verony a 28. listopadu přelétly na své domovské letiště v Grosse. Od 4. prosince sdílela tuto základnu společně s Camely 66. squadrony, zatímco 45. squadrona se usadila na letišti Istrana. Trojice Sopwithů F.1 z každé squadrony pak hlídkovala nad řekou Piavou a Asiagem, po šesti letounech pak doprovázelo průzkumné R. E. 8 od 34. squadrony.
Se svým ''Camelem'' (sériové č. B6313) se major [[William Barker]] stal největším esem v historii [[Royal Air Force|RAF]], poté, co sestřelil 46 nepřátelských letadel a [[Balon|balónů]] od září 1917 do září [[1918 v letectví|1918]] během 404 letových hodin.
Během léta 1918 začínal ''Camel'' jako stíhací letoun zastarávat. Začal být stále více nasazován k útokům na pozemní cíle, především po německé ofenzívě v březnu 1918, kdy letka ''Camelů'' zastavila postupující německou jednotku poté, co jí bombardováním 25liberními tříštivými pumičkami a ostřelováním z kulometů způsobila značné ztráty. Pokračující vývoj vedl k postupnému nahrazování ''Camelu'' coby stíhacího letounu modernějším typem [[Sopwith 7F.1 Snipe]].
Řádek 34 ⟶ 69:
Během vývoje a výroby byla do letounu montována celá řada různých typů rotačních motorů:
* 100 hp [[Gnome Monosoupape|Gnome Monosoupape 9B-2]] (licence)
* 110 hp [[Le Rhône 9Ja]] (licence) instalovaný od 9. prosince 1917
* 130 hp [[Clerget 9B]] (licence)
* 140 hp [[Clerget 9B]]f (licence) s větším zdvihem pístů instalovaný od 9. 12. 1917.
* 150 hp [[Bentley B.R.1]]
* 150 hp [[Gnome Monosoupape|Gnome Monosoupape 9N]]
| |||