Teng Siao-pching: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 10:
Na jaře [[1927]] se Teng vrátil do Číny, kde se vyhrotily spory KS Číny s jejich spojenci ve straně [[Kuomintang]], které vyústily v občanskou válku, jež skončila vítězstvím komunistické armády na čínské pevnině v roce [[1949]]. Společně s pozdějším maršálem Liou Po-čchengem velel Osmé pochodové armádě a účastnil se bojů proti [[Japonsko|japonským]] okupantům. Jako Liou Po-čchengův politický komisař na konci občanské války byl v čele ozbrojených sil, které v roce 1949 ovládly S’-čchuan a další oblasti jihozápadní Číny.
V roce [[1952]] byl povolán do [[Peking]]u, kde byl střídavě jmenován do řady vládních funkcí, z nichž nejdůležitější byla místopředseda vlády. O čtyři roky později byl pak povýšen do stálého výboru politického byra ÚV KS Číny, čímž se stal jedním z šesti nejmocnějších mužů Číny. Po vypuknutí tzv. [[Kulturní revoluce|velké proletářské kulturní revoluce]] v roce [[1966]] byl Teng Siao-pching obviňován ultralevičáky, že prosazuje „kapitalistickou cestu“. Byl sesazen a jeho syna Teng Pchu-fanga
S podporou předsedy vlády Čou En-laje bylo Tengovi povoleno vrátit se do úřadu místopředsedy vlády v roce [[1972]]. Jeho mocenský boj proti ultralevičákům vyvrcholil v období [[1975]]–[[1976]]. Teng byl opět na čas sesazen, ale po zásahu armády a sesazení ultralevičácké „[[Gang čtyř|bandy čtyř]]“ se vrátil do úřadu v roce [[1977]]. Na zasedání ÚV KS Číny v roce [[1978]] pak jeho politická frakce plně ovládla situaci v zemi. Teng si formálně ponechával jen nižší úřady, přesto byl až do konce života považován za nejmocnější osobnost v Číně.
| |||