Wikipedista:David Kennedy/Pískoviště: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Pozadí: . |
m →Pozadí: mezisave |
||
Řádek 81:
== Pozadí ==
[[File:Abdul Hamid II BNF Gallica.jpg|thumb|right|Sultán Abdulhamid II.]]
=== Nástup strany Jenota a Pokrok ===
[[Soubor:Armenian genocide heads.jpg|thumb|Hlavy osmi arménských profesorů zmasakrovaných Turky (mezi 1915-1918)]]▼
[[Berlínská smlouva (1878)|Berlínskou smlouvou]] z roku [[1878]] se stala Arménie součástí evropských zájmů a záminkou pro humanitární intervenci. Osmanský sultán [[Abdulhamid II.]] se z obavy ze ztráty vlivu nad tímto územím rozhodl pohrozit evropským mocnostem a [[Arméni|Arménům]] tím, že v letech [[1895]]-[[1896|96]] nechal na svůj příkaz zmasakrovat na 200 000 Arménů volajících po nezávislosti.<ref name="genocidyxx">{{Citace monografie
| příjmení = Ternon
Řádek 144 ⟶ 143:
}}</ref><ref name="ternon154">Ternon, str. 154</ref> Politické hnutí [[Mladoturci]] tak začalo připravovat genocidu proti tadičně [[Křesťanství|křesťanskému]] arménskému lidu.<ref name="genocide" /> První úder byl namířen proti Arménům ve službách turecké armády, kteří byli odzbrojeni a v masovém měřítku postříleni.<ref name="kronika187" />
=== Genocida ===
▲[[Soubor:Armenian genocide heads.jpg|thumb|left|Hlavy osmi arménských profesorů zmasakrovaných Turky (mezi 1915-1918)]]
Na základě nařízení [[Osmanská říše|osmanského]] ministra vnitra Mehmeda Talata [[paša|Paši]] ze dne 24. dubna 1915<ref name="vraždy">{{Citace monografie
| příjmení = Sifakis
Řádek 204 ⟶ 205:
| isbn = 9781845452575
| jazyk = anglicky
}}</ref> Arménů. Samotné deportace přežil jen zlomek z nich, tedy přibližně 100 000 osob.<ref name="kronika187" /><ref name="ternon156" /> Pokud se vezmou v úvahu obyvatelé [[Van (provincie)|provincie Van]], kterým se podařilo prchnout do Ruska, dále zachránění spojeneckými plavidly, či Arméni z [[Palestina|Palestiny]] a [[Libanon]]u, lze odhadovat,<ref name="ternon156" /> že genocidě uniklo v rámci Osmanské říše dalších přibližně 600 000 osob.<ref name="ternon156" /> Jen osobě Talata Paši je připisována přímá zodpovědnost za smrt nejméně 600 000 osob arménské národnosti.<ref name="vraždy" /><ref name="power" />
=== Vyšetřování ===
Po kapitulaci Turecka opustili Talat Paša a další vůdcové Mladoturků zemi na palubě německého [[Dělový člun|dělového člunu]].<ref name="voss293" /> Talat Paša a jeho „doktoři zabijáci“ Nazim Bej Selanikli a Bahaettin Šakir pak našli azyl v Berlíně, a to s vědomím německých úřadů.<ref name="voss293" /> Talat Paša, používající pseudonym Mehmet Sait Bej, našel své útočiště ve čtvrti Charlottenburg, kde obýval devítipokojový byt.<ref name="voss293" /> Když se turecký velvyslanec Rifat Paša dozvěděl o přítomnosti Talata v Berlíně, požádal německé úřady o jeho zatčení a případné vydání do Turecka k soudu.<ref name="voss293" /> Turecké úřady tak všeobecně činily pod nátlakem mezinárodního společenství, které požadovalo zahájit kriminální vyšetřování s vůdci a nižšími důstojníky hnutí Mladoturků. Německý ministr zahraničí Wilhelm Solf požadavky na vydání odmítl slovy: „Talat je vůči nám loajální a naše země mu tedy zůstane otevřena.“<ref name="voss293" />
Dne 5. července 1919 byl Talat spolu s dalšími zástupci Mladoturků v nepřítomnosti odsouzen zvláštním vojenským soudním tribunálem v Konstantinopoli k trestu smrti za [[válečný zločin|válečné zločiny]] a „vyhlazování arménského lidu“.<ref name="voss293" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 230 ⟶ 236:
| isbn = 0874369282
| jazyk = anglicky
}}</ref> Vzhledem k absenci mezinárodních úmluv, dle kterých by bylo možné uprchlé strůjce genocidy zatknout či soudit v zahraničí, mohli se tito poměrně volně pohybovat v Itálii, Německu či oblasti střední Asie.<ref>Power, str. 19</ref> Dne 31. března 1921 pak navíc [[Mustafa Kemal Atatürk]] vyhlásil [[amnestie|amnestii]] pro všechny členy Mladoturků a jejich zločiny tak zůstaly na úřední úrovni nepotrestány.<ref name="voss293" /> Toto mezinárodní selhání dohnat viníky masakrů arménského a potažmo křesťanského obyvatelstva k zodpovědnosti způsobilo vznik různých skupin volajících po pomstě a odplatě.<ref>von Voss, str. 294</ref> Na základě těchto okolností tedz vznikl arménský plán provést odvetnou akci, která získala krycí název „Nemesis“.
== Kongres v Jerevanu ==
| |||