Otevřít hlavní menu

Změny

m
narovnání přesměrování
V červenci 1919 vytvořily zbytky bývalé správy ZULR exilovou vládu v [[Kamenec Podolský|Kamenci Podolském]]. Však vztahy mezi exilovou vládou a ukrajinskou vládou v Kyjevě se stále zhoršovaly. Vrcholem rozporů byla zcela protichůdná diplomacie obou táborů. Exilová vláda ZULR začala vyjednávat spojenectví s bolševiky zaměřené proti Polákům a vláda v Kyjevě jednala s Poláky o spojenectví proti bolševikům. Nakonec ZULR uzavřela spojenectví s [[bělogvardějci|Bílou armádou]] vedenou [[Anton Děnikin|generálem Děnikinem]] a její Ukrajinské vojsko haličské se tak dostalo přímo pod velení bělogvardějců. Západoukrajinští politici se snažili vysvětlit svoje spojenectví s [[bělogvardějci]] nakloněním západních mocností na jejich stranu. Vláda v Kyjevě ale toto jednání striktně odmítla a západoukrajinská exilová vláda byla nucena opustit Ukrajinu. Exil si našla 15. listopadu 1919 ve Vídni.
 
V dubnu 1920 byla podepsána Varšavská smlouva mezi Polskem a Ukrajinou se sídlem v Kyjevě. Smlouva definovala polsko-ukrajinskou hranici na řece [[Zbruč]], a tak celá východní část Haliče připadla Polsku. Varšavská smlouva vyvolala velkou nespokojenost mezi haličskými Ukrajinci, kteří se cítili zrazeni vládou v Kyjevě. Exilová západoukrajinská vláda smlouvu odmítla a během [[Pařížská mírová konference (1919)|Pařížské mírové konference]] se stále snažila stávající stav změnit. [[Společnost národů]] nakonec oficiálně přisoudila východní Halič Polsku 14. března 1923 s podmínkou, že polská vláda zaručí oblasti autonomii.
 
===Ukrajinští běženci v ČSR===
200 815

editací