Passacaglia: Porovnání verzí

Passacaglia svého největšího rozkvětu dosáhla právě v barokní době, můžeme se s touto formou setkat i u skladatelů [[20. století]]. Používali ho i skladatelé [[dodekafonie|atonální]] hudby (např. [[Arnold Schoenberg|Arnold Schönberg]]). Jedná se o skladbu zpravidla vážného charakteru a je často, ale ne vždy, vystavěná na [[Ostinátní bas|ostinátním basu]] a [[trojdobé metrum|třídobém taktu]]. Jde obvykle o [[kontrapunkt]]ické variace, které vznikají tak, že skladatel neustále opřádá „tvrdošíjné“ (ostinátní) téma v basu novými a novými kontrapunkty. Kontrapunktické variace jsou tedy opakem [[variace|variací]], jejichž téma se mění po stránce [[melodie|melodické]], [[rytmus|rytmické]], stylizační (tzv. formální variace), nebo též po stránce [[harmonie|harmonické]] a formální (tzv. charakteristické variace).

Ciaccona 17. století, jak nacházíme ve Frescobaldiho modelu, je zpravidla v [[Durová stupnice|dur]]ové tónině, zatímco passacaglia je obvykle v [[Mollová stupnice|moll]].<ref>Silbiger 1996, §6.</ref> Ve francouzské praxi 18. století, se passacaglia více opírá o melodické basso ostinato, zatímco ciaccona, "v italské praxi na sklonku [17. století], je v mnoha ohledech vedena volněji".<ref>Fischer 1968, 34.</ref> -->